Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V Česku máme samé dobrácké čerty, zatímco jinde se ďábla bojí. Neblbneme náhodou dětem (i sobě) hlavu? Zápisníček A.V.

03.12.2018
V Česku máme samé dobrácké čerty, zatímco jinde se ďábla bojí. Neblbneme náhodou dětem (i sobě) hlavu? Zápisníček A.V.

Autor: Ondřej Vanča

Popisek: Láska rohatá. Také bude o Vánocích v televizi. Myslíte, že tohoto čertíka v podání Jiřího Mádla se někdo bojí? Zápisníček, ilustrační fotomontáž

FOTO Jak tento rok očundraly Vánoce velevážené televize, ta Česká, z našich koncesionářských poplatků tučně živená obzvláště, už psal kolega Přeučil ve svých Premiérách. A mne u toho napadlo, že Česko má kromě záliby v houbaření, trampování a folk a country muzice ještě jednu zvláštnost v rámci Evropy. Máme totiž v pohádkách výhradně hodné čerty, byť jsou to někdy (no, většinou) troubové. Téma je to široké, zralé na diplomku, klidně ho tímto dávám k dispozici nějakému čtenáři či čtenářce, kteří právě studují filmovou vědu… Mimochodem, jestli si myslíte, že to není dobré téma diplomové práce, neb je trochu ´obyčejné´, mýlíte se. Podle mne by profesoři doslova chrochtali blahem jak prasátka pekari nad poloshnilým melounem. Bývalý kolega z Reflexu, nyní známý scenárista Tomáš Baldýnský kdysi vyprávěl, že také chvilku studoval filmovou vědu na UK. Po přednášce s názvem ´Motiv vody v díle Ridleye Scotta´ řekl, že jde na záchod, aby se již nikdy nevrátil. Tak to vidíte.

Kromě toho, pohádky s čerty Češi milují. Patří k nejoblíbenějším, podle žebříčku Kinoboxu je pohádka S čerty nejsou žerty dokonce první, Oříšky zaujaly až druhé místo. No a letos si onu populární čertovskou roli po 34 letech zopakoval Ondřej Vetchý, ve čtvrtek měla kinopremiéru nová česká vánoční pohádka Čertí brko. Ovšem za ta léta ve firemní hierarchii vystoupal až na vrchol, nyní je rovnou Lucifer.  

S čerty nejsou žerty: Vladimír Dlouhý a Ondřej Vetchý, foto ČT. Naopak bych řekla, že u nás jsou s čerty samé žerty, až si pomalu nevšimneme prů*eru a la Žert Milana Kundery. Ale o tom dále

Najbrtovo čertí brko od čtvrtka již zapisuje hříchy

Režisér Marek Najbrt popsal, co ho vedlo k tomu, že zkusil jiný žánr, než bylo v jeho dosavadní tvorbě obvyklé, je totiž se svým stálým týmem tvůrce naší nejpovedenější politické satiry Kancelář Blaník: „Už je to několik let, co mi můj kamarád a spoluautor tohoto scénáře Robert Geisler navrhl, abychom natočili pohádku. Tehdy se mi to zdálo absurdní, ale od chvíle, kdy jsem se stal otcem dvou malých synů, je pro mě ta představa už logická a přitažlivá. Proč se zase jednou nepodívat na svět z perspektivy dítěte a zároveň nevyužít své filmařské i životní zkušenosti k vytvoření příběhu pro celou rodinu?“ říká. Scénář napsali Najbrtovi dlouholetí spolupracovníci Robert Geisler s Tomášem Hodanem a jak říká první recenze, která vyšla, politická satira se vloudila i do pohádky, podle Jany Podskalské z Deníku bohužel spíše ke škodě věci…

Čertí brko: Ondřej Vetchý významně povýšil. Taky po těch letech... Foto Falcon

A co je vlastně to čertí brko? „Čertí brko je klíčová kouzelná proprieta našeho příběhu. Je to brko, které v pekle zapisuje hříchy lidí, eviduje je a v okamžiku, kdy přesáhnou určitou hranici, tak dá povel k odnesení hříšníka do pekla,“ vysvětluje Marek Najbrt. Příběh nás zavede do městečka Pytlov na úpatí kopce Pervidle. Místní, kteří tu žijí běžným životem řemeslníků nebo sedláků, možná ani netuší, že všechny jejich nepravosti jsou pečlivě monitorovány místní pekelnou pobočkou. Hříchy zapisuje spravedlivě a neomylně kouzelné čertí brko. Jednoho dne však přestane fungovat. Lucifer (Ondřej Vetchý) se rozhodne pověřit doručením nového čertího brka na pobočku Pervidle trochu zmateného čerta Bonifáce (Jan Cina). Je to ten nejlepší úkol, aby se mladý čert otrkal ve světě. Bonifác se vydává do Pytlova a hned jeho první zkušeností je, že mu zdejší šejdíř kouzelné brko ukradne. Tím se spustí řetěz událostí, kdy Pytlov ovládnou místní vychytralci, lenoši a podvodníci, jimž se nakonec podaří uvěznit i samotného vládce pekel. Je na Bonifácovi, aby v sobě našel ty nejlepší vlastnosti a osvobodil Pytlov, Lucifera i získal srdce krásné Markétky (Judit Bárdos)…

„Bonifác je jednoduše ne úplně použitelný čert, v čertovských pravidlech to moc nedává, takže není zrovna úspěšný. Právě proto se musí vydat na cestu do světa, opustit to, co zná; začíná se totiž v pekle nudit. Dostane se do světa, kde je vystaven novým zkušenostem, s nimiž neví, co si má počít. No a klasicky potká krásnou dívku a začnou se dít věci,“ řekl o své roli v Čertím brku Jan Cina. Foto Falcon

Topte pod kotlem, v pekle českých pohádek je sranda

„Ne že by Čertí brko nebavilo. Autoři vybavili pohádku řadou dobrých a vtipných nápadů (přesuny à la Star trek, mapa pekelných úřadů, Krabička pekelné záchrany jako inovace kápézetky), postrachem čertů nejsou viry, nýbrž riziko, že chytí sympatie (k člověku). Což se také Bonifácovi stane tak jako před lety Luciferovi. Neplánovaná štafeta, jako v životě, již si ti dva předávají coby pomyslný otec se synem… Funguje i samotná milostná zápletka mezi Bonifácem a Markétkou z hostince (půvabný je jejich hudební duet), svérázné venkovské typy (Látalová v rozkošném podání Jany Plodkové, hajzlík s tváří Jana Budaře či neohrožený hostinský - poslední role nedávno zesnulého Mariána Geišberga). Ale hlavně baví peklo, ústřední rovina filmu, jejíž aktéři to umí šéfovi pěkně zavařit. Přepadovka zavřené hospody kořeněná písničkou i následný pivní dýchánek mají šťávu,“ chválí filmová kritička Jana Podskalská, ale dodává: „Už s ohledem na to je třeba říct, že by pohádka obstála i bez košaté linky „politické“ (volby ve vsi a tanečky kolem radnice), kde autoři zbytečně tlačí na pilu. Že si lze hlasy koupit za buřty a pivo, je otřepané klišé, které v Čertově brku působí lacině.“

Čertí brko: Judit Bárdos, foto Falcon

Pohádka je další český extrawurst

Srovnání se světem je obtížné, již proto, že žánr ´pohádka´ třeba největší světová filmová databáze IMDB.com nezná a takovou Popelku (její poslední filmové zpracování z roku 2015 s Lily James a Cate Blanchett) řadí mezi crossover ´drama, family, fantasy´. Zajímavé také je, které filmy k té poslední Popelce IMDB.com doporučuje – Krásku a zvíře s Hermionou v hlavní roli nebo Maleficent s Angelinou Jolie, což je vlastně Šípková Růženka naruby, z pohledu zlé (no vlastně dobré, ale odporně slabošským a charakterově vadným princem zrazené; ´gender korektní´ pohled, by se dalo říci) víly. Dětem tedy zbývá Disney a jeho animáky, a ten klasiku typu Popelka nebo Sněhurka neudělal již dlouho - naposledy před osmi lety animovanou pohádku Na vlásku. Jak je to v Evropě, netuším, ale to, že Tři oříšky jsou pořád tak populární v Německu i ve Skandinávii, o něčem svědčí – minimálně o tom, že tam pohádky zřejmě také moc netočí.

V Americe mají místo pohádek komiksy a jejich filmové adaptace. V takovém Constantineovi s Keanu Reevesem je peklo pěkně děsivá záležitost

Takže to vypadá, že filmová a televizní pohádka je dalším extrabuřtem, který si my, Češi, pěstujeme. A teď k tomu, proč tu máme samé kladné čerty. Jeden z důvodů by mohl být vlažný až téměř nulový vztah Čechů k náboženství, které si to ohnivé a hrůzostrašné peklo pro hříšníky tak hýčká. Jenže rejže. Co takový oddaný katolík Jiří Strach a jeho super úspěšní Andělé Páně 1 a 2, kde, pozor překvápko, čert Uriáš v nebi rovnou přebývá? Neměl by být v pekle? Tak jsem se zeptala.

Režisér Jiří Strach při natáčení Anděla Páně kontroluje nebeské postavy, foto Facebook

Můj čert je vtipný, ne hodný

Dobrý den, pane Strachu, mohu se Vás na něco zeptat? Píši úvahu na téma, proč jsou v českých pohádkách převážně hodní čerti. A nejde mi do hlavy, že je tomu tak i u Vás, když jste katolík. Copak vy nevěříte na peklo a ďábla? Zlého a děsivého? Odpověď dorazila obratem: „Milá Anno, za Anděly Páně nehledejme přece dospělou teologii. Je to pořád film primárně pro děti. Mne víru předávala babička a samozřejmě mi to vysvětlovala tak, abych to jako tříleté dítě pochopil. Takže vyprávěla o nebi, kde je Panna Maria jako hodná maminka a malej Ježíšek, co mi nosí dárky... Asi těžko bych jako malej chápal, že je tam ukřižovaný Spasitel soudící jako ve Zjeveni. A protože tyhle babičky už dnes nejsou, které by víru předávaly, supluje to Anděl Páně jako taková obrázková Bible pro děti. Takže házím semínka a doufám, že dopadnou na úrodnou půdu. Jistěže se pak s přibývajícím věkem toho postupného zrání ve víře musejí chopit katecheti,“ napsal Jiří Strach.

Anděl Páně je filmová obrázková Bible pro děti, kde se anděl s čertem kamarádí... Foto ČT

A pokračoval: „V dospělé víře už je chápání ďábla zcela jiné, stejně jako i představa o nebi. K ní ale člověk musí uzrát, tu by malé děti obtížně chápaly. V tomto nahlížení je to tedy katolické, což svými sympatiemi k filmu potvrdili kardinálové Vlk i Duka. Fenomén vtipného čerta (ne hodného, ale vtipného) je pak českým kulturním či povahovým specifikem. Jakmile zlu nemůžeme čelit silou, protože jsme malý slabý národ, přes který se vždy valily jiné, silnější armády, začneme ho zesměšňovat vtipem. Každá totalita bývala Čechy vtipy zesměšňována. Ne nadarmo říkal Reinhard Heydrich, že Češi jsou smějící se bestie. Tak vzniklo, že i ďábelské zlo začalo být vysmíváno a v českých pohádkových příbězích takto zobrazováno,“ vysvětlil Jiří Strach tak přesně i obšírně, až se mi chce napsat ´amen´.

Láska je odpověď? Kéž by

Přesto bych k tomu měla jednu poznámku. Když se vrátíme k povedené pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty, zjistíme, že je to do mrtě převyprávěná Božena Němcová a její Čertův švagr. Kde se mimo jiné dočteme, že když Petr sloužil sedm let Luciferovi, nebýt to v pekle, „připadal by si jako v nebi“, spousta jídla, málo práce a zábavní čerti, s nimiž byla legrace, cituji takřka doslova. Takže hodný, respektive kladný a spravedlivý čert se k nám dostal už z romantické obrozenecké literatury a spokojeně tu zakořenil, očividně nemaje přirozených nepřátel, a to ani v církvi, alespoň tedy katolické, jak píše režisér Strach. Na zlo se tu totiž moc nevěří. Respektive jen na takové to ´obyčejné´ lidské zlo, sobectví, hamižnost, žárlivost, trocha té loupeživosti, zbabělosti a nafoukanosti… Prostě zlo, které, alespoň podle českých pohádek lze napravit, většinou pravou láskou. I když věrné  přátelství a soucit také funguje, viz zmíněný Anděl Páně 2.

Anděl Páně II: Čert Uriáš luskne a hamižný a krutý fabrikant v podání Bolka Polívky se propadá do... pekla. Foto ČT

Neznáme ani jména viníků těch odporných zločinů

A přitom jsme se s čirým zlem setkali, v minulém století minimálně dvakrát. S bezuzdným řáděním nacistů a komunistů, přičemž obě tyto zrůdné diktatury lze bez problémů personifikovat: Hitler, Goebbels, Reinhard Heydrich, Stalin a jeho zabijácký pes Beria… Ale podle mne není náhoda, že v Česku, ač zde bylo těch pohůnků bestiálního zla za protektorátu i v temných padesátých letech víc než dost, vlastně neznáme jejich jména. O Gottwaldovi se ví, že byl v posledních letech svého života z té nikoho a nic nešetřící hrůzy, přicházející z Kremlu, zděšený a permanentně vyděšený, takže se nacházel prakticky setrvale ve stavu alkoholické intoxikace, během níž vydával na smrt své bývalé přátele, Slánského, Clementise… To je jedno jméno viníka, který utekl pozemské spravedlnosti, byť s cirhózou.

Jiří Vyorálek si zahrál Gottwalda dvakrát, v Českém století i v Miladě, foto stránky filmu

Obecně se ví, že komunisté popravili Miladu Horákovou a možná si někdo i vybaví jména prokurátorů Urválka a Brožové Polednové, hlavně díky nedávnému filmu Milada. Jenže proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy byl řízený JUDr. Karlem Trudákem, což je jedno z mála jmen, které Wikipedie uvádí a které, troufám si říci, nikomu nic neříká, nakonec jeho osudy také na wikině nenajdeme. Což je příznačné. Známe jména obětí, známe jména těch, kteří podlehli a upsali se ke spolupráci, ať už ze zbabělosti či jiných důvodů, ale neznáme jména a osudy skutečných viníků.

Milada Horáková píše v noci před popravou dojemný dopis své dceři. Ta ho dostane až o padesát let později

Konec konců, i Wikipedie poznamenává: „StB při vyšetřování nechvalně proslula svými brutálními metodami výslechů a vynucených přiznání. Za účasti sovětských poradců užívala StB jak fyzického násilí, jako byly bití, nedostatek potravy, nucené bdění, zima, stísněné místnosti, případně narkotik (archivně doloženo u Anastáze Opaska), tak psychického týrání a vydírání vedoucích ke ztrátě racionální sebekontroly a duševní dezorientaci.“ A viníky nejmenuje, hází je do jednoho pytle s názvem StB.

Kde je pohádkový happyend? Dobro není odměněno, zlo není potrestáno

Vezměme si alespoň tedy ta dvě jména viníků z procesu Horákové. Josef Urválek byl klepnut přes prsty  - na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 4. března 1963 byl uvolněn z funkce předsedy Nejvyššího soudu a pracovně umístěn ve vědeckém výzkumném ústavu kriminalistiky na Generální prokuratuře. Oficiálně odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. Na jaře 1968 se jeho aktivity v 50. letech dostaly pod přísnou veřejnou i stranickou kritiku. Urválek nikdy nepřijal osobní odpovědnost, vinu svaloval především na další aktéry, zejména StB a Gottwalda. Poklidně si zemřel v roce 1979.

Brožovou Polednovou hrála ve filmu Aňa Geislerová. Mimochodem, film Milada kritici moc nepochválili, vyčítali mu schematičnost. Podle mne možná i proto, že jak skutečnému příběhu, tak scénáři chybí katarze, která je v řecké tragédii předepsána... Milada Horáková nemá dosud ani hrob, ani pomník, její vrazi nebyli potrestáni.

Ludmila Brožová Polednová se na rozdíl od něj dožila Sametu. Což ale bylo houby platné. Poprvé ji obvinili za podíl na justičních vraždách v procesu s Miladou Horákovou až v roce 2006, jenže případ byl vrácen státním zástupcem k došetření (!). Podruhé byla v červenci 2007 obviněna Brožová již sama na základě nově objevených materiálů v Národním archivu a 1. listopadu 2007 ji odsoudili k osmiletému nepodmíněnému trestu. V únoru 2008 Vrchní soud rozhodl, že čtyřnásobná justiční vražda z roku 1950 je promlčena, a tím Brožovou osvobodil. Následně pokračovaly soudní tahanice, nakonec byla Brožová odsouzena k šesti letům nepodmíněně, pod dolní hranicí trestní sazby (!). Propustili ji na základě Klausovy amnestie. Stará paní svých činů nelitovala a milost prezidenta považovala za samozřejmost, jak poznamenává Wikipedie.

Ani letošní premiérová vánoční pohádka Kouzelník Žito se neobejde bez čerta, v podání Pavla Lišky. Vypadá... No, tak, jak jsme zvyklí

Když napíše ateistka slovo arciďábel, tak tím myslí…

…zlo, vymykající se chápání běžného člověka. Přiznávám, že ani mně to hlava nebere. Co by se muselo stát, abych zcela ztratila schopnost ne snad mravního imperativu, protože někdy se zlo a dobro rozeznává těžko - to si představit umím, ale empatie a soucitu až do té míry, že bych byla schopná vraždy, chladnokrevné, brutální, mnohonásobné. Ale k věci: Později, koncem let šedesátých i za normalizace se charakter režimu změnil; od brutální agrese přešel k mírnější a méně nápadné formě normalizačního lámání charakterů přes vyhazovy z práce a ze škol – oprátka již nehrozila.

Čertí brko: Ondřej Vetchý. Chtělo by to konečně spravedlnost, vážení, třeba i z rukou Lucifera... 

Ale účet protektorátu a let padesátých na našem území je děsivý. Wikipedie uvádí za léta 1939 až 1945 360 tisíc obětí, nejvíce – 270 tisíc – spadá na vrub šoa. V padesátých letech pak rovnou popravili 227 lidí, desetitisíce dostaly drakonické tresty vězení. Tehdy v Česku neoperoval dobrácký, trochu popletený čert, ale sám arciďábel, kterému se přesto povedlo nás tak nějak přesvědčit, že vlastně neexistuje. Čert ví proč. Že by za to tak trochu mohly i ty pohádky?   

Neshromažďujte se, okamžitě se rozplujte

To by zaručeně vyhlásila megafonem ptačí pořádková policie, kdyby dorazila v sobotu v poledne na pražskou Náplavku. Konaly se tam trhy, normální farmářské a k tomu ještě adventní. Lidí bylo jako mraků a tak leckdo přikrmoval labutě…

Čehož využili i holubi na břehu, racci ve vzduchu a kachny, které tvořily zadní voj labutího hejna v naději, že nějaký ten kousek staré housky doletí až k nim. Foto AV

 

Zvířátko na konec je dnes sotva pár měsíců stará panda červená. Malý pandík se v pražské Zoo narodil v červenci a dostal jméno Flin (což v neděli odpoledne slavnostně odhalil jeho kmotr Miroslav Donutil). S čímž bych ráda sdělila via Peking: Strčte si své velevzácné pandy velké, se kterými děláte takové cavyky, do svých hubených čínských zadelí, nám bohatě stačí panda červená. Foto Zoo Praha

 

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace