Ve sněmovně bylo veselo a zároveň smutno. Na řadu přišly i kapesníčky na slzičky
25.11.2018
Foto: Facebook
Popisek: Jakub Michálek vystavil vládě věcný, ale nepříjemný účet
Diváci, kteří vydrželi sledovat páteční přímý přenos z Poslanecké sněmovny, byli opět konfrontováni s hrozivým stavem naší politické scény. Pro většinu z nich to už ale bohužel není žádné překvapení. Dopředu se mohou s úspěchem vsadit, co ten či onen politik vysloví. Klíč je jednoduchý, rozhodující je, zda patří momentálně ke koalici či opozici. Je přitom téměř stoprocentně jisté, že kdyby se vyměnily jejich role, okamžitě by nastala i změna rétoriky. Nicméně, přeci jen dost překvapivé, jak se najednou změní v poslušné beránky i odvážnější rebelové.
Většina vystoupení u řečnického pultíku byla naprosto zbytečnou a pro daňové poplatníky neúnosně drahou exhibicí. Premiérovi Babišovi vůbec nebylo trapné, aby před zraky tisíců diváků neopakoval svoje hysterické konstrukce o tom, jak mu všichni ubližují a ponižují jej. Mimochodem, když novinářům cynicky přikazuje, aby si nastudovali podstatu duševní nemoci, jíž trpí údajně jeho syn, nebylo by od věci, kdyby si nechal vysvětlit, jaké příznaky obnáší paranoidní syndrom. Například pocit nadměrné důležitosti vlastní osoby (jsem nejlepší ministr financí, nejlepší premiér), sklony k obviňování svého okolí, ze zosnování nějakého spiknutí a kampaně, apod.
Politická objednávka?
Připomínat slova, která premiér Babiš několik dní předtím opakoval na prakticky všech hlavních televizních stanicích, je zbytečné. Neustále mluví o nějaké politické objednávce, ale když je dotazován, kdo za ní stojí, není schopen odpovědět. Kdekoho obviňuje ze lží (včetně vlastního syna), ale sám trousí jednu za druhou. Chlubí se, že na své protivníky podal trestní oznámení, ale že na něj samotného jich již existuje nespočet, zamlčuje. A i když už jsme, co se politiky týče, značně otrlí, přeci jenom mnohé uráží, jak český premiér podceňuje inteligenci občanů.
Na některé z nich sice ještě funguje kobliha či Čau lidi, naštěstí však z volebních výzkumů i výsledků voleb vyplývá, že více než sedmdesát procent lidí jeho demagogiím ani píáristům nepodlehlo. Ostatně, nebýt toho, že zákon vyžaduje pro hlasování o nedůvěře vládě nejméně 101 hlas a nikoliv prostou většinu, tentokrát by ve sněmovně neuspěl. Pro vyslovení nedůvěry totiž zvedlo ruku více poslanců, než těch co byli proti!
Konečně opozice
Babiš zjevně spoléhá na to, že část veřejnosti nemá dostatek informací nebo možnost si většinu z těch, co on a jeho marketingový tým šíří, ověřit. Ale je s podivem, že tak dost často neučiní ani jeho političtí soupeři. Jedním z mála skutečně silných oponentů se při páteční rozpravě stal Jakub Michálek (Piráti), který řadou argumentů naboural Babišovu mantru o úspěšnosti jeho vlády. Kromě řady jiných s pomocí grafu názorně předvedl, že dotace pro Babišův koncern Agrofert vzrostly během jeho působení v politice téměř čtyřikrát, na nynější dvě milardy ročně. Vládnutí Babišovy vlády přirovnal k těm komunistickým, kdy se plán plnil na více než 120 procent, zatímco výsledky byly mizerné.
Kapesníčky na slzičky
Podle Michálka se vláda neustále chlubí zvýšením důchodů (pro což zvedli ruce i poslanci opozice), ale za pět let svého působení ve vládě nedokázala snížit byrokracii, zlepšit digitalizaci státní správy, bytovou politiku, dopravní obslužnost, ani boj proti korupci. Ten považuje vzhledem k trestnímu stíhání premiéra, jenž čelí podezření ze zneužívání dotací, za výsměch. Potlesk v sále vyvolala poznámka, že tento Pirát vzal Babišovi nějaké kapesníčky, aby si mohl utřít slzičky, když mu tak všichni ubližují. A nakonec mu vzkázal: „Řekl jste, že vás budeme muset porazit ve volbách. Tuto výzvu přijímáme. Když jsem to před třemi roky říkal paní primátorce Krnáčové, tak se smála. A já vám říkám, užijte si to, smějte se, máte na to maximálně tři roky.”
Vložil: Adéla Hofmanová