Co by si přála většina žen k Vánocům? No přece muže, jako byl on! I když… Tajnosti slavných
22.11.2018
Foto: repro/NFA
Popisek: Rolf Wanka
Dobové kritiky o něm mluvily jako o „našem Rudolphu Valentinovi“, přestože byl Vídeňák jako poleno. Davy fanynek mu ležely u nohou a neodolala ani leckterá kolegyně. Pak ale učinil rozhodnutí, které mu Češi už nikdy neodpustili.
Prostě to byl krásný chlap. Tmavovlasý krasavec s čistě řezanými rysy okouzloval přímým pohledem modrošedých očí, které budily důvěru. Jeho gesta napovídala vrozenou ušlechtilost, mužnou sportovní postavu nedokázala ukrýt ani volně střižená saka, tak typická pro třicátá léta minulého století. Jen hlasový témbr byl poněkud nasládlejší, než se k takovému chlapovi hodilo, ale koneckonců – nikdo není úplně dokonalý. Herecké vzdělání a zkušenosti sice Rolf Wanka neměl na počátku vůbec žádné, rozhodně mu ale nechyběla odvaha.
V roce 1936 s Jiřinou Steimarovou v romantickém dramatu Karla Hašlera Irčin románek
(foto - repro/MHCB)
Utajený Plzeňák?
Narodil se 14. února 1901 a většina pramenů uvádí, že ve Vídni. Mimoto ale existují i informace tvrdící, že spatřil světlo světa v západočeské metropoli. Jde sice jen o dohady, jisté ale je, že v Plzni opravdu žili jeho předkové z otcovy strany, pradědeček byl dokonce purkmistrem a velkým propagátorem plzeňského piva. Otec byl lékařem generálního štábu rakouské armády, takže Josef Rudolf, který až mnohem později začal používat umělecké jméno Rolf, vyrůstal v luxusním rodinném sídle ve Vídni a spoustu volného času trávil na rodinném venkovském zámečku v Čechách. Díky tomu mluvil plynně česky, německy a samozřejmě se naučil dobře i anglicky a francouzsky. Studoval na vídeňském technickém lyceu, rodiče se ale věnovali mnohem více jeho sestře Alžbětě, která odstartovala velmi slibnou kariéru operní pěvkyně v Burgtheatru. A bráška mezitím prováděl jednu skopičinu za druhou.
S Hanou Vítovou v dramatu Výdělečné ženy
(foto - repro/Beda Heller Film)
Okouzlující darebák
Na střední škole studoval bez problémů, byl velmi bystrý, takže mu zbývala i spousta času na vymýšlení lotrovin. V ulicích rakouské metropole prováděl nejrůznější lumpárny a s oblibou pak prchal před strážníky na kolečkových bruslích. Dokázal si prý podmaňovat a ovlivňovat nejen spolužáky, ale i profesory, což velmi brzy pochopil a začal tuto schopnost využívat ve svůj prospěch. Po maturitě nastoupil na pražské ČVUT, rozhodně to ale neznamenalo, že by se hodlal uzavřít v knihovně. Rád sportoval, tančil, večery nejraději trávil ve společnosti krásných dívek a do svých dvaceti se stihl několikrát zasnoubit. Chtěl se stát námořním důstojníkem, tyto plány mu ale zhatil rozpad Rakousko-Uherska, a tak začal cestovat, aby se zdokonalil v cizích jazycích. Podle dostupných informací pak získal doktorát z hospodářských a sociálních věd na univerzitě v rakouském Innsbrucku a tvrdil, že se chce stát vědcem. Místo toho ale nakonec vyrazil na dobrodružné cesty po Evropě a Africe.
Páter Vojtěch
(repro/youtube.com)
Manželka neměla pochopení
Po návratu se pustil v Praze do podnikání, otevřel obchod s americkými technickými novinkami, brzy ale zkrachoval. Prý za to mohla především rozhazovačnost a nespolehlivost jeho společníka. Pak začal s první manželkou Ilse Vogl dokonce studovat lékařskou fakultu, ani tam ale dlouho nevydržel. Po návštěvě jednoho divadelního představení totiž zatoužil věnovat se dramatickému umění a s Ilse se dokonce údajně rozvedl kvůli tomu, že neměla pro tento jeho sen ani špetku pochopení. V osmadvaceti letech se zúčastnil jednoho konkurzu ve Vídni a s přehledem porazil zhruba deset tisíc konkurentů. Pak zapracoval šikovný agent a pár vlivných známých na správných místech měl i charismatický Rolf, takže mu rázem na startu nové filmové kariéry nestálo nic v cestě. „Dlouhá léta jsem žil život dobrodruha, ale teď ve svých třiceti bych možná zkusil něco jiného. Proč bych nemohl toho dobrodruha třeba jen zahrát? Hereckých zkušeností nemám, zato odvaha uplatnit se ve filmu mi nechybí,“ prohlásil tehdy v jednom populárním magazínu.
Poslední český film – krimikomedie Krok do tmy
(foto - repro/imdb.com)
Nejušlechtilejší milovník
U filmu začínal statováním, příležitost dostal i v roce 1931 při natáčení prvního zvukového filmu režiséra Fritze Langa Vrah mezi námi, který je považován za jeden z nejlepších německých filmů všech dob. Vzápětí ale odešel do Čech, kde debutoval v roce 1931 v německé verzi slavné komedie režiséra Karla Lamače To neznáte Hadimršku coby svatý Petr na nebi. Rychle ale pochopil, že pro vysněnou kariéru bude přece jenom muset něco udělat, a tak absolvoval kurz herectví u Aurela Novotnyho ve Vídni. V červenci 1934 se zúčastnil filmové soutěže hereckých adeptů a získal první cenu a zlatou medaili města Vídně. Přesto úspěšnou kariéru rozjel raději v Čechách a stal se nejušlechtilejším filmovým milovníkem třicátých let. Byl vzorem noblesy a elegance, vyznačoval se téměř aristokratickým vystupováním, přitažlivý byl i cizí přízvuk, patrný v jeho až přepjatě správné češtině.
V roce 1963 s Heidi Brühl v dobrodružné fantasy Kapitán Sindibád
(foto - repro/imdb.com)
Erotický idol
I když hrál většinou v projektech nevalné umělecké hodnoty, stal se skutečným erotickým idolem paní a dívek všech sociálních vrstev. Nebylo druhého milovníka, který by se tolik líbil tak jako on. K několika svým filmům natočil i německé verze a současně hrál v německých a rakouských filmech. Stal se partnerem nejvýznamnějších českých hereček, od Hany Vítové, s níž dokonce nějaký čas tvořil pár, přes Adinu Mandlovou, Zitu Kabátovou a Věru Ferbasovou až po Jiřinu Steimarovou či Jiřinu Štěpničkovou. Jeho nejvýznamnější českou postavou se stal páter Vojtěch Dvorecký v úspěšném V dramatu Martina Friče Páter Vojtěch z roku 1936. O rok později si vyzkoušel i režii v dramatu Výdělečné ženy, v němž si současně zahrál i hlavní roli. Houstnoucí atmosféra v Československu ale vzápětí jeho tuzemskou kariéru rázně ukončila. Veřejnost mu totiž vyčítala spolupráci s německou nacistickou kinematografií, a tak se v roce 1938 oficiálně přihlásil k německému filmu. Jeho poslední českou rolí se stal Rony v krimikomedii Martina Friče Krok do tmy.
Naposledy před filmovou kamerou – v roce 1976 ve válečném dramatu Tatarská poušť
(foto - repro/Ital-Noleggio Cinematografico)
Tři svatby a dost
Vzápětí se natrvalo přestěhoval do Vídně, kde hrál v divadle a v letech 1940 až 1944 byl dokonce uměleckým šéfem vídeňského Burgtheatru. Podruhé se oženil s herečkou Friedl Czepa, s níž ve Vídni řídil úspěšnou velkou operetní scénu Wiener Stadttheater a natočili spolu dva filmy. V roce 1954 se mu ze vztahu s Helene Amon narodil nemanželský syn Rudolf Wanka, kterého pak coby čtyřletého adoptoval. V roce 1954 se sblížil se svou třetí ženou Lili, rozenou Brigittou Dahlem, která mu v roce 1961 porodila dceru Irinu. Po třetím rozvodu už se pak znovu neoženil. Od roku 1948 působil na řadě dalších vídeňských scén i před kamerou, kde se vypracoval v solidního charakterního herce. Zahrál si v téměř osmdesáti filmech, televizních inscenacích i seriálech, ve Španělsku se dokonce potkal několikrát před kamerou i s legendární Lídou Baarovou. Jeden z největších milovníků zlaté éry českého filmu třicátých let zemřel 30. listopadu 1982 v Mnichově.
Vložil: Adina Janovská