Chybí poslední kapka, aby nastala změna? Jsou situace, kdy je náměstí potřeba
20.11.2018
Foto: Facebook / TOP 09
Popisek: Václav Havel; ilustrační foto
O víkendu jsme hlasitěji než jindy oslavili další výročí sametové revoluce. A podobně, jako v roce 1989, občané zaplnili ulice a náměstí, žádali demisi premiéra i prezidenta a zvonili klíči. K žádným dramatickým změnám ale kvůli jejich protestům tentokrát nejspíše nedojde, i když se v naší zemi po dlouhých letech vrátili k moci komunisté a bývalí agenti StB. Podle politologů totiž ještě chybí k tomu, aby došlo k dalšímu politickému zemětřesení, pověstná poslední kapka.
Česká televize připomíná Listopad 1989 i reprízami některých pořadů, které s odstupem času nabývají na nebývalé aktuálnosti. Jedním z nich je i čtyřdílná minisérie režisérů Miroslava Janka a Václava Kouteckého, nazvaná Občan Havel. Zachycuje atmosféru v České republice poté, co byl v roce 1993 zvolen Václav Havel prvním prezidentem nového státu (předtím byl dvakrát zvolen prezidentem československým). Asi jen pamětníci tehdejších událostí si pamatují, že Havel tehdy také často podnikal spanilé jízdy na venkov, kde byl nadšeně vítán davy občanů. Ale stejně, jako dnešní prezident Zeman, se setkával i s projevy nespokojenosti, a to dost nevybíravými. Někteří demonstranti dokonce vyzývali ostatní: „Hoďte na něj síť!“
Konec euforie
I když tehdy uplynuly od listopadové revoluce pouhé tři roky, situace v naší zemi nebyla zdaleka idylická. Zatímco v lednu 1990 byl Havel v revoluční euforii zvolen jednohlasně (a s pomocí komunistů), v lednu 1993 to zdaleka neměl jednoduché a musel čelit útokům několika poslanců parlamentu, především z republikánské strany. Ti mu mimo jiné vyčítali, že se kvůli němu rozpadlo Československo. Rozprava poslanců musela být dokonce načas přerušena kvůli anonymní výhrůžce, že je v budově parlamentu umístěn Semtex. I přes dramatickou atmosféru byl nakonec Havel v tajné volbě znovu zvolen prezidentem a to v poměru 109 : 91 hlasům. Komunističtí poslanci pro něj tentokrát ruce nezvedli.
Havel, Zeman, Klaus
Doba, kdy byl Václav Havel vnímán téměř jednoznačně pozitivně, již dávno pominula a jeho pozici mimo jiné komplikovaly spory s šéfem ODS Václavem Klausem. Mimochodem, tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman pochválil Havlův inaugurační projev: „Chtěl bych upřímně říci, že po dlouhé době to byl první projev, který bych mohl jako sociální demokrat plně podepsat.“ A zdůraznil přitom, že politici musí reprezentovat důraz na morálku. Zato Klaus jeho slova chvály odmítl: „Myšlenka, že pár osvícených lidí jako je pan kolega Zeman, by nám všem říkalo a vyučovalo, co je a co není morálka, no tak takhle reforma ničeho na světě ještě nikdy neběžela a doufejme že nepoběží, ani v této zemi.“
A právě spory s Klausem dokument Občan Havel nebývale otevřeně zachytil. Na poradách se svými spolupracovníky se Havel vůči Klausovi často vymezuje, nezřídka trousí na jeho adresu ironické poznámky, například v době, kdy do Prahy přijel americký prezident Bill Clinton. Havel tehdy vážně uvažoval, že se zachová nezdvořile a Klause nepozve na setkání s ním ve vinárně Reduta.
Situace, kdy je náměstí potřeba
Také v Havlově éře lidé vyjadřovali svoji nespokojenost v ulicích, byť jich bylo většinou malé množství. A je zajímavé, jak to prezident tehdy hodnotil: „Je pravda, že v normálním stabilizovaném demokratickém státě nemá politika co dělat na náměstích, od toho je parlament a jiní. Ale jsou občas, i v těch nejspořádanějších zemích, situace, kdy je třeba, aby ta společnost byla způsobilá vyjít. A jestli teď přišlo poměrně malé množství lidí, tak to je jakýsi zárodek toho, že až se stane něco vážného, tak že jich tam přijde sto tisíc. Ale možná by jich tam těch sto tisíc nepřišlo, kdyby teď nepřišlo těch pár. To jsou situace, kdy je to náměstí potřeba.“
Vložil: Adéla Hofmanová