Mohla si hrát na lepší, ale milovala hospody. Uměla se těžce zbourat a pak vytvořit něco překrásného. Tajnosti slavných
21.11.2018
Foto: Repro z dokumentu Pátrání po Ester
Popisek: Ester Krumbachová milovala kočky, doma jich měl a pět
FOTOGALERIE VIDEO V předchozích dvou dílech, věnovaných letošnímu 95. výročí narození vynikající české kostýmní výtvarnice, scénáristky a režisérky Ester Krumbachové, jsme připomněli, jak na ni vzpomínali vynikající čeští režiséři a také její dlouholetá přítelkyně Věra Chytilová. Ta si při natáčení celovečerního dokumentu Pátrání po Ester uvědomila, že Ester vlastně vůbec nezná a mnohá svědectví pro ni byla, stejně jako později pro diváky tohoto zajímavého snímku, velkým překvapením.
V dokumentu se neobjevili zdaleka jenom známí režiséři a další umělci, s nimiž Ester Krumbachová spolupracovala, ale také obyčejní lidé, třeba sousedé, či prodavačky. Jedné z nich Ester při nákupu přímo v obchodě nemilosrdně zkritizovala trvalou a poradila jí, ať nosí modrou barvu. Sousedce zase pilkou zkrátila nohy u židlí, protože podle ní byly příliš vysoké. Když přišla domů, nestačila se divit, co se s židlemi stalo.
Vysoce kvalitní a vysoce lidová
Její přátelé z jedné pražské restaurace se shodli na tom, že milovala hospody. A dva štamgasti z podniku, kam pravidelně chodila, se dokonce nechali slyšet, že tato nesmírně elegantní dáma s nimi „chlastala první ligu“. Další Ester popisovali poněkud decentněji: „Vysoce kvalitní a vysoce lidová. Byla to dobrá žena, patřila mezi nás.“ A pak prozradili, že kdykoliv Ester něco potřebovala, přišla za nimi: „Každej vylít a šel jí pomoci.“ V hospodě se také seznámila se zedníkem Mirkem, naučila ho kouřit „po cikánsky“ a pak s ním několik dní žila ve svém bytě. Věře Chytilové dokonce tvrdil, že byla velmi náruživá a měla víc energie než mladé holky. Zato slavný mim Ctibor Turba Ester ji diskrétně charakterizoval jako koketní, ale velmi citlivou a jemnou ženu.
Život s balvany
Velmi smutná však byla závěrečná část Pátrání po Ester, v níž přátelé Ester Krumbachové popisovali okamžiky, kdy měla nedostatek práce a propadala depresím. I když se navenek snažila vystupovat jako silná bytost, která ještě něco dokáže, své přítelkyni se svěřila, že je plná balvanů a neví si s nimi rady. Žila sama v malém bytě s pěti kočkami, které někde našla, trpěla materiální nouzí, ale kočkám kupovala maso. Pochvalovala si, že kočky jsou úžasní partneři, kteří člověka neobtěžují. Podle toho, jak je chovala a hrála si s nimi, ji zřejmě nahrazovaly děti, které nikdy neměla. Čas od času jí někdo dohodil malý „kšeft“, pro překrásnou pohádku Malá mořská víla například navrhla šperky. Stále častěji se ale uchylovala k pití. To přiznal i její kamarád Joska Skalník: „Uměli jsme se těžce zbourat.“
Nádherná tečka
Po roce 1989 se Ester načas mohla vrátit ke své filmové práci a natočila několik pozoruhodných věcí. První z nich byl portrét slavných malířek, dvojčat Květy a Jitky Válových, realizovaný v rámci cyklu České televize Genus. Sestry sice zpočátku nechtěly, aby o nich vznikl dokument, ale pak si to tyto dvě pětadevadesátileté šoumenky společně užily „Za chvíli umřeme, ty blázne a už si nikdo nikdy nebude moct natočit Válovky,“ vyprávěly Věře Chytilové se smíchem a s cigaretou v ruce. A historička umění Věra Jirousová se jí přiznala: „Já jsem byla tím filmem naprosto nadšená.
Nádhernou tečkou za dokumentem Pátrání po Ester i úžasnou uměleckou tvorbou této výjimečné ženy se stal videoklip k jednomu z největších hitů skladatele a kytaristy Ivana Krále Winner Takes All. Ivanův zpěv ilustrovala záběry ženských těl a tváří z filmu Františka Drtikola. Výsledkem je dokonalá harmonie. Čtrnáct dní nato, 13. ledna 1996, múza českého filmu zemřela.
Vložil: Adéla Hofmanová