Chtěl být jako Johnny Cash, postrčit ho ale musela manželka. A oheň, který tu a tam přináší i štěstí. Tajnosti slavných
16.11.2018
Foto: repro / youtube.com
Popisek: Ladislav Vodička
AUDIO/VIDEO Celoživotní sen se mu sice nikdy nesplnil, na americké velvyslanectví ho totiž na rozdíl od Pavla Bobka nepustili. Vytouženou přezdívku si ale přece jen vybojoval a zůstala mu až do smrti.
Když jde o nějakou melu na silnicích, komentátoři i dopravní experti se na úvod dodnes velmi rádi uchylují k refrénu jedné z jeho nejpopulárnějších písní – Řidič, ten tvrdej chleba má. Jeho devízou byly bezkonkurenční bas a perfektní artikulace, s níž se sice mohli pochlubit i někteří další zpěváci naší country scény, například Michal Tučný či Honza Vyčítal, přece jenom jim ale něco chybělo. Onen sametový podtón takzvaného pedálového basu, jímž se proslavil legendární Johnny Cash a který dal u nás osud do vínku doposud pouze Ladislavu Vodičkovi.
Řidič, ten tvrdej chleba má:
Premiéra ve třiceti
Narodil se 10. ledna 1931 v Praze, i on ale původně mířil do úplně jiného světa. Vystudoval totiž strojní fakultu na pražském ČVUT. S pravidelnými hlasovými tréninky ale začínal nejspíš už v peřince. Brzy mu nejvíc sedly staré trampské písničky, a když pak v padesátých letech ovládl americkou country legendární ‘muž v černém‘ Johnny Cash, měl i Láďa jasno. V jeho hlavě se zrodil celoživotní sen – být jako on. Přesto začal zpívat až ve svých třiceti letech a s oblibou pak říkával, že to vlastně zavinila jeho manželka. Prý už se to jeho věčné krákorání nedalo doma poslouchat, a tak ho vyhnala na jeviště.
Je to zlé (Ring of Fire):
Štěstí v plamenech
V roce 1961 odstartoval uměleckou kariéru s amatérskou skupinou Tempest a jeho úplně první veřejné vystoupení málem skončilo katastrofou. Během koncertu, který se konal na Solidaritě v pražských Strašnicích, totiž v sále vzplála záclona, takže tenhle večer se stal pro interpreta i všechny diváky opravdu nezapomenutelným. A hrozící požár nakonec Láďovi přece jen přinesl štěstí. Zpočátku začínal se světoznámými hity, opatřenými vlastními českými texty, a jeho hlas i projev byly mimořádné a v naší středoevropské kotlině doposud neslýchané. Když zpíval o horském potoce, tak v jeho hlasu ten potok opravdu byl, zpíval o vlaku a slyšeli jste jeho drncání po kolejích…
Statečný strojvůdce:
Hvězda Semaforu
V roce 1966 mu Jiří Brabec nabídl angažmá ve svém tehdy mimořádně úspěšném Country Beatu a vzápětí společně přešli do divadla Semafor. Díky tomu začal být Láďa často vidět a také hlavně hodně slyšet. Možná by vás ani nenapadlo, že během kariéry vydal dlouhou řadu hudebních nosičů, jen singlů bylo více než padesát. Již v roce 1970 si ho ale vzal na mušku osud. Prodělal mozkovou příhodu a následnou mimořádně náročnou operaci. A krátce nato se s Jiřím Brabcem rozešel, údajně pro umělecké neshody. Na zpívání ale rezignovat rozhodně nemínil a v roce 1972 se dohodl na spolupráci s do té doby amatérskou skupinou Vodomilové, kterou založili na ČVUT studenti vodohospodářství.
Já tu zemi znám:
Svérázný Vodomil
Country zůstal věrný, řadu textů si napsal sám, spolupracoval ale také například se známým textařem Michalem Bukovičem, který tvořil mimo jiné pro Karla Gotta, Karla Zicha či Rangers. Pod některými texty jsou podepsáni i legendární Pavel Vrba a Václav Fischer. V roce 1976 připravil se Slávou Kunstem, Michalem Bukovičem a Mirkem Černým pro firmu Panton vlastní koncipované album, nazvané Odjezd v 15:30 aneb Mimořádný vlak Ladislava Vodičky a v produkci dalších snímků pokračoval až do počátku osmdesátých let. Napsal i překlady a úpravy některých písniček Johnnyho Cashe, který se stal jeho životním idolem. Chtěl být jako on a snil o tom, že se s ním setká a možná si spolu i zazpívají. To se mu ale bohužel nesplnilo ani v roce 1978, když měl Cash koncert na americkém velvyslanectví v Praze. Tenkrát si s ním zazpíval Pavel Bobek, jenž Láďův sen prožil místo něj a často pak na to vzpomínal.
Lány sluncem rozpálené:
Český Johnny Cash
Ladislav Vodička měl charakteristický, nezaměnitelný hlas a jeho písničky vstoupily do obecného povědomí. V osmdesátých letech zněly ze všech stran, téměř před nimi nebylo úniku. V roce 1986 vydal Supraphon audio kazetu s jeho písněmi, která se před třemi lety dočkala i digitálního masteringu. Z původní sestavy kazety ale na něm bohužel chybí Příroda je příroda (You Are What I Need/Flesh And Blood/), protože její českou verzi originální nakladatelé nepovolili. Přesto jeho hudební kariéra nebyla tak výnosná, aby mu zajistila dostatečný pravidelný příjem, a tak se kromě vystupování živil, čím se dalo. Mimo jiné například působil i jako učitel v autoškole. V létě 1996 se konečně zase vrátil do studia a nahrál pro značku Venkow své poslední album Starej Voda po dvaceti letech. Zemřel 7. března 1999, bylo mu pouhých šedesát osm let. Svého snu se sice nedočkal, přezdívka ‘český Johnny Cash‘ mu ale zůstane navždy.
Byl to Shane:
Vložil: Adina Janovská