Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hyeny se slézají nad mršinou svátku svobody a demokracie. Aneb kdo první odstřelí Babiše. Komentář Štěpána Chába

komentář 15.11.2018
Hyeny se slézají nad mršinou svátku svobody a demokracie. Aneb kdo první odstřelí Babiše. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Andrej Babiš a jeho kauza Čapí hnízdo - prostě něco, co na něj mají

Tak nám znovu vybuchla kauza Čapí hnízdo. Protentokrát zapálila rozbušku Sabina Slonková se svým skrytým natáčením duševně nemocného člověka. Tradiční „demokratické strany“ se toho hned chytily a volají po demisi Andreje Babiše. Čirou náhodou se blíží sobota a s ní i oslava 17. listopadu, kdy se každoročně na Václaváku s radostí křepčí proti demokracii a tedy proti rozhodnutí většiny ve volbách. Protentokrát chystá „demokratický blok“ úder na solar. Vytáhnou proti vládě s tvrzením duševně nemocného člověka. Hlouběji klesnout nejde. Skutečně nejde.

Mnoho mých textů je mi svědkem, že Babiš je mi už od přírody nesympatický. Pokud k tomu byl pádný důvod, nenechal jsem na něm nit suchou. Ovšem ta nemravná šaráda, která se roztočila kolem premiéra země, je děsivá. Českému „demokratovi“ z vlivového okruhu Bakalů a podobných není ale vůbec nic cizí, a pokud může protivníka položit na lopatky za pomoci znevážení a zneuctění jeho rodiny, sáhne po tom bez váhání.

Reportáž, na kterou jedině s fekálním vozem

Sabina Slonková se ve své reportáži tváří jako divoký investigativec, ale přitom se skutečně rozparádila jako tradiční mediální hyena, která se vrhne i na duševně nemocného, odhalí veřejnosti jeho stav, jeho bydliště, i jeho blízké (matku), jen aby získala sólokapra a dala důvod pro svržení nenáviděné vlády. A co nám vůbec samotná reportáž ukázala? Že si Slonková s kolegou zahráli na Jamese Bonda? Že odhalili duševně nemocného člověka a na tvrzení téhož duševně nemocného člověka postavili celou svou argumentaci? A není duševně nemocný člověk méně, ne-li vůbec, důvěryhodný ve svých výpovědích? To, že Slonková je přesvědčena, že Babiš mladší není až tak mimo mísu, neznamená, že není dokonale mimo mísu. Duševně nemocní tradičně mimo mísu pobývají vcelku často. Ba co dím, bytí mimo mísu je jejich údělem.

Postupně vyplouvá na povrch protizákonnost jednání reportérů podle švýcarského práva. Spolek Šalamoun přinesl vyjádření švýcarského právníka Julia Effenbergera. Zprávu spolku Šalamoun přidám prakticky celou do zeleného rámečku:

Z obsahu reportáže redaktorů Slonkové a Kubíka nevyplývá, že Andrej Babiš jr. a jeho matka paní Babišová dali souhlas anebo věděli o tom, že jsou obrazově i zvukově nahráváni. Samotná nahrávka přitom vznikla utajeným způsobem (skrytou kamerou v brýlích) a na její pořizování nebyli upozorněni (natož dotázáni na souhlas).

Postup investigativních novinářů" – redaktorů Slonkové a Kubíka se tak jeví jako zavrženíhodný. Ale nejenom to. Po konzultaci s právníkem Dr. iur. Juliusem Effenbergergem, advokátem v Zurichu, se vnucuje podezření, že se oba novináři mohli na území Švýcarska dopustit trestného činu.

I bez ohledu na případnou trestní odpovědnost je postup uvedených redaktorů neakceptovatelný. Doslova totiž "přepadli" Andreje Babiše jr. a jeho matku v jejich bytě a zveřejnili, kde přesně se jejich byt nachází. Takový postup je nejen neetický, ale porušuje právo na ochranu osobnosti a na ochranu soukromého života, které je zaručeno každému (mimo jiné) také článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

 

Ano, stokrát bych kvičel nadšením, kdyby odstřelili Babiše, ale ne takhle, ne tímto způsobem. Politici svým vlivem měli nesčetněkrát apelovat na policii i státní zastupitelství, aby ve věci Čapího hnízda jednali. Neapelovali. Nechali v tom bordel a čekali, až je Slonková i z jejich nečinnosti, snad až katatonie, vyhrabe. Načasování je důkladné, sobota bude divoká a nás čeká další chvilka české ukřičené demokracie, kdy se apeluje na lidskost věci, ale na samotnou lidskost se prostě zapomíná. Na tiskovkách „demokratického bloku“ nejde vidět pobouřené lidi, ale sliny kanoucí až pod řečnický pultík.

My chceme k lizu

„Demokratický blok“ oznamuje svým chováním jediné – my chceme k lizu, my na to máme právo, my současnou vládu odstřelíme jen proto, abychom mohli zažít tu euforii při nadějném hlasování o důvěře / nedůvěře vládě a při případných předčasných volbách (které „demokratický blok“ stejně prohraje, protože Babiš, nebude-li sedět v kriminále, parlament ovládne ještě víc, než teď). Když… ono… my chceme vládnout. Jednoduchý recept – pracujte na tom, máte možnost získat desítky a stovky tisíc voličů tím, že je přesvědčíte svou prací. Ty vaše podrazy a výzvy k demisím a tupé, skutečně tupé volání po moci, kterou byste chtěli, už jsou většině odporné.

Okamurovo mezipřistání

Včera se na objednávku na jednání dostavil Tomio Okamura. Po jednání s Babišem oznámil, že jeho cílem je nahradit ČSSD v koalici a že právě to bylo předmětem samotného jednání. Co tím Babiš vzkázal? „Demokratický bloku“, do boudičky zalez, nebo bude ještě hůř. Kdyby Okamura vystřídal v koalici ČSSD, to by začal fičák.

Příklad za světa byznysu

Představme si politické strany jako podniky, které obchodují se stejným sortimentem. Na trhu se takové firmy předhánějí v tom, která bude mít sortiment lákavější, levnější, s delší životností, s lepší značkou, s lepšími sliby. Kdyby se firmy chovaly jako politické strany, nevidíme tržní boj o zákazníka tradičními cestami lepších cen a kvality. Vidíme konzistentní velmi, ale velmi špatnou kvalitu u všech firem, které by bojovaly o zákazníka formou podrazů. Jen formou podrazů. Šéf jedné firmy se v pátek ožral – no, nafotit, prohnat médii a stvořit k tomu pěknou historku o tom, jak jsou kvůli tomu jeho výrobky horší. Šéf jiné firmy má duševně nemocného syna. No, tak ho natočíme jak cosi mele scestně a pokusíme se na tom odstřelit konkurenta a jeho byznys. To, co teď sledujeme v české politice, je ukázková snaha o sestřelení politické konkurence zástupným problémem.

Drahé „demokratické strany“

Nechte v kauze Čapí hnízdo konat policii a soudy. Nepřísluší vám právě na tom stavět svou politiku. Protože pokud by se vám podařilo vyvolat nedůvěru vládě, a možnosti tu jsou, závisí to totiž na vypočítavé a zrádné ČSSD, lidé vámi budou pohrdat o to víc. Neukazujete totiž politiku v demokracii, ale duševní mrzáctví provinčních buranů, kteří prostě neumí to, k čemu byli zvolení. Chováte se jako burani. Bohdá by mě nenapadlo, že budu někdy hájit Babiše, ale chování „demokratického bloku“ a jim názorově poslušných novinářů je ve výsledku horší, než Babišovo zavádění oligarchie. Obojí je úděsné, ale „demokratický blok“ se dopracoval k mnohem vyššímu levelu ubohosti. Pánové a dámy, tohle není politika, to, co předvádíte, to je ukázková Ukrajina. Vždycky jsem pyskoval, když někdo tvrdil, že jsme mladá demokracie, že se musíme ještě učit. Teď už pyskovat nebudu. Teď už budu jen souhlasně přikyvovat a říkat – ba ba, je to tak. A ano, přikyvovat jsem začal už při nástupu Babiše do vlády. Ovšem chování „demokratického bloku“ mě nutí, abych to začal i sám říkat.

Jinak řečeno, politici nevedou zemi, neřídí ji, nespravují, oni se, kompletně všichni, perou o to, kdo na tu chvíli ponese štafetový kolík. A je mu vlastně jedno, že to zase bude jen na moment, že i on bude odstřelen, odstraněn. Aneb po použití vyhoďte. Celý systém vlády je tím postavený dokonale na hlavu a já se, nevěda už co, stávám nejspíš monarchistou. Protože tohle už není nic jiného, než svinstvo z nějaké zastrčené provincie Ukrajiny, kde proti sobě stojí oligarchové a perou se a perou a perou a my jen čumíme. A platíme. A pak brečíme.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace