Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Únosce, pasák, loupežník… přesto okouzloval na potkání. Jen jedna mu nestihla odpustit. Tajnosti slavných

14.11.2018
Únosce, pasák, loupežník… přesto okouzloval na potkání. Jen jedna mu nestihla odpustit. Tajnosti slavných

Foto: repro/imdb.com

Popisek: Jan Faltýnek v seriálu Dobrodružství kriminalistiky

AUDIO/VIDEO Vždy v dobré náladě, s nezbytnou cigaretou, skvělý vypravěč… Kdo by odolal. Svérázný klaun s jedinečnou mimikou, zpěvák a šansoniér byl mimořádně charismatický, přesto se hlavní role nedočkal. Zato si stihl v zákulisí pořídit nemanželskou dceru.

„Buďte bez obav, pane. Povezu vaši tchyni, jako by to byla moje vlastní!“ Už jste doma? Takhle poněkud nezdvořile komentuje odjezd Květy Fialové na letiště v komedii století S tebou mě baví svět prostořeký taxikář. Pokud se stále ještě nechytáte, vzpomeňte si třeba na ‘vyčůraného‘ automechanika Čepeláka, jenž v legendární Nemocnici na kraji města prodal primáři Blažejovi jeho vysněnou Hondu Civic první generace. Když stanul před kamerou, jeho postava nikdy nezapadla. Na kontě jich měl více než stovku, většinou v televizních projektech, a nemohl chybět ani v nekonečné řadě seriálů. Jeho frajeři všech možných profesí byli totiž jedineční a svým způsobem neodolatelní. Koneckonců stejně jako on sám. „Je to dřina  sranda není nikdy lehká, ale vůbec nejlepší je, když se na vás dívá i personál, kulisáci i uvaděčky, když kvůli vám nechají ujet metro,“ prohlásil kdysi v jednom rozhovoru herec, bavič, vypravěč, zpěvák, ale také vášnivý sportovec a milovník fotbalu Jan Faltýnek.

V roce 1967 v televizní pohádce Princezna Pampeliška

V roce 1967 v televizní pohádce Princezna Pampeliška
(foto - repro/archiv ČT)

Zpívající inspicient

Narodil se 12. dubna 1936 v Ostravě do herecké rodiny. Otec Arnošt Faltýnek sice herectví nevystudoval, získal ale bohatou průpravu. V osmnácti totiž utekl ke kočovnému divadlu a od té chvíle až do odchodu do penze z jeviště neslezl. Maminka, o jedenáct let mladší operetní subreta Míla Janů, byla ještě odvážnější. Stejně jako Arnošt utekla z domova, šila kočovníkům kostýmy a přitom si zpívala. Když její nádherný soprán uslyšela paní principálová, šoupli ji na jeviště, a tak už to zůstalo. Hrála v divadlech prakticky po celé republice, třikrát se provdala a porodila dva syny. Přesto to zpočátku vypadalo, že se Janova životní pouť bude ubírat úplně jiným směrem, vyučil se totiž elektrikářem. Už v sedmnácti ale začal pracovat v Krušnohorském divadle v Teplicích jako osvětlovač. Časem se stal inspicientem, tedy oním pánem, na němž záleží, aby všichni a všechno bylo během představení vždy včas tam, kde má být. Od roku 1954 začal příležitostně zpívat v operetním souboru a o tři roky později vkročil na jeviště jako herec.

Autostop:

One man show

V roce 1959 se stal členem souboru Městského divadla v Příbrami, kde se poprvé uplatnil i jako zpěvák šansonů v Žebrácké opeře, a v roce 1961 stanul poprvé před televizní kamerou, jako mladý Štrunc v povídkovém filmu režiséra Jaromíra Vašty Chvíle rozhodnutí, natočeném podle námětu spisovatele Adolfa Branalda. O rok později konečně přešel do Prahy, stal se členem souboru Divadla Jiřího Wolkera. V roce 1967 si ho všiml legendární Oldřich Nový a nabídl mu hostování v nesmrtelném muzikálu na motivy stejnojmenného románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy. V té době se Jan stal členem souboru libeňského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), odkud v roce 1986 přešel do Městských divadel pražských. Kromě herectví se stále častěji prezentoval i jako zpěvák, realizoval mimo jiné i několik představení jednoho herce v pražské poetické vinárně Viola a hostoval v Národním divadle.

Žebrácká opera v Divadle S. K. Neumanna v roce 1971

Žebrácká opera v Divadle S. K. Neumanna v roce 1971
(foto - vis.idu.cz/Jaromír Svoboda)

Opravna duší

Od roku 1968 byl předním členem skupiny Šanson v pořadech Šanson – věc VEŘEJNÁ. V jejích programech, které byly také nazývány Pražský šanson nebo Opravna duší, byla jeho herecká interpretace písní, naplněných dějem, přinejmenším srovnatelná s výkony Ljuby Hermanové, Rudolfa Pelara či Aleny Havlíčkové. Jeho pěvecký projev se opíral o schopnost spolehlivé intonace, mimické zkratky a rtuťovité pohyblivosti a byl oceňován jako herec-šansoniér širokého výrazového rejstříku. Sám byl autorem několika šansonů, například Jsem Francois o francouzském ‘prokletém‘ básníkovi Francoisi Villonovi na text Jaroslava Jakoubka, a scénické hudby pro Mrštíkovu Pohádku máje, kterou uvedlo Divadlo v Kolíně. Skvělý klaun, bavič a vypravěč mohl nabídnout i nevšední typ a zvláštní charisma, natáčel několikrát ročně, hlavní roli ale přesto nikdy nedostal.

A to je láska:

Nemanželská dcera

V nově otevřeném příbramském divadle se také seznámil se svou budoucí manželkou, téměř o sedm let starší herečkou Jaroslavou Tichou, která mu porodila syna. V libeňském divadle pak ale potkal další velkou lásku. Pracovala tam jako rekvizitářka a v dubnu 1976 mu porodila dceru, herečku Janu Malou, která byla do roku 2014 členkou souboru Divadla na Vinohradech a vybavíte si ji nejspíš jako doktorku Kroupovou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. S dcerou se ale Jan moc nestýkal, mnohem víc si užila babičky Míly. „Když jsem studovala konzervatoř, často jsem k ní chodila po škole na svačinu a přitom jsme si povídaly o divadle. Ještě si pamatuju, že ve skříni měla nádherné boa, a to bylo něco. Jako malou mě také vodila do Kühnova dětského pěveckého sboru,“ zavzpomínala v rozhovoru pro novinky.cz. Později zatoužila po setkání, a tak to babička domluvila a Jana otce pozvala na své absolventské představení na pražské konzervatoři. Už ho ale nestihl, jen pár dní před ním zemřel. A Janina maminka se nakonec poprvé vdala až v pětašedesáti letech.

Tonda Škarda v komedii režiséra Otakara Fuky Samorost

Tonda Škarda v komedii režiséra Otakara Fuky Samorost
(foto - repro/archiv ČT)

Vždy dobře naladěn

Vždy v dobré náladě a s nezbytnou cigaretou, tak si ho vybavují přátelé. Vášnivý sportovec byl také jedním z prvních hráčů populárního sportovního klubu celebrit Amfora (AMatérská FOtbalová RArita), který založil v roce 1974 známý moderátor a diskžokej Petr Salava. „Vzpomínám na něj jako na člověka, který kdykoliv přijel na utkání, ať už bylo fotbalové nebo hokejové, tak se usmíval! Kdykoliv si ho vybavím před sebou, tak vidím usměvavého člověka, v dobré náladě, s cigaretou... On byl náš hokejový brankář – nikdo do té branky nechtěl, ale on se nebál,“ zavzpomínal na něj Salava před pár lety pro server blesk.cz. Naposledy stanul Jan Faltýnek před televizní kamerou v roce 1991 v pohádce Třináctery hodiny. O rok později musel odejít z divadelního angažmá do předčasné penze, protože se jeho zdravotní stav zhoršoval. Onemocněl rakovinou, která ho ke konci dokonce připravila i o zrak. Zemřel předčasně 12. prosince 1995, do oslavy šedesátin mu zbývaly pouhé čtyři měsíce.

V divadle Rokoko v roce 1991, v představení Zrození pohromy (z ducha všedního dne)

V divadle Rokoko v roce 1991, v představení Zrození pohromy (z ducha všedního dne)
(foto - vis.idu.cz/Martin Poš)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská