Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Doma z něj chtěli mít diplomata. Jenže chodit denně do práce od-do, to nebylo nic pro něj. Tajnosti slavných

07.11.2018
Doma z něj chtěli mít diplomata. Jenže chodit denně do práce od-do, to nebylo nic pro něj. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Eduard Hrubeš v populárním pořadu Tak neváhej a toč!

VIDEO Kluk byl samá sranda, obě ruce měl ale levé, a tak otec rozhodl, že by se měl raději živit hubou. Měl na mysli mnohem váženější a serióznější profesi. To by ale synkovi nesměla učarovat televizní obrazovka.

Konferenciér, zpěvák, trumpetista, banjista, skladatel, režisér a scenárista, herec i rozhlasový moderátor, umělecký vedoucí Velkopopovické Kozlovky… Zkrátka chlap, kterému se daří vše, na co sáhne. Nikdy nechtěl nastoupit do zaměstnání a vydržet tam až do důchodu, netušil ale, že život takzvaně na volné noze může přinášet i četné nesnáze. Prošel dramatickými obdobími, kdy se musel rozhodovat, jak a čím se vlastně bude živit. „Nebo to za mě rozhodovali jiní,“ prohlásil před lety v rozhovoru pro idnes.cz Eduard Hrubeš, který se do televize vrátil v roce 1995 s pořadem Tak neváhej a toč. A dodal, že na nudu si v životě rozhodně stěžovat nemohl.

Zavři očka, zavři
(z filmu Vražda v hotelu Excelsior):

Jazykový multitalent

Narodil se 27. prosince 1936 v Brně, jeho otec byl operní barytonista v brněnské Janáčkově opeře. „Můj tatínek byl pořádkumilovný synek z Oldřichovic u Napajedel. Miloval přírodu, a tak vystudoval lesnickou fakultu. Na brněnské ‘lesárně‘ se dodnes traduje výrok profesora Tichého. Měl jsem tady jediného slušného asistenta a ten mi utekl za komediantama. Tatínek totiž začal zpívat a odešel k divadlu. I profesi operního barytonisty však bral velice svědomitě,“ prozradil Eduard Hrubeš a dodal: „Kdysi mi řekl: Synu, koukám, že na pořádnou práci nebudeš. Snaž se raději živit hubou. A tak pro mě vybral kariéru diplomata.“ Tatínek tudíž podporoval především aktivity, které rozvíjely jeho jazykové vzdělání. Posílal ho na ozdravné pobyty do Švýcarska, které po druhé světové válce organizoval Mezinárodní červený kříž pro podvyživené děti, dopřál mu studia na francouzském gymnáziu. Díky tomu se Eduard samozřejmě naučil francouzsky, ve Švýcarsku pak zvládl spisovnou němčinu i kuriózní curyšský dialekt, díky americkým filmům mluví anglicky. Bez problémů se ale domluví i polsky, slovensky, rusky a latinsky. Přesto z jeho plánované dráhy diplomata nakonec sešlo.

Miláčku!
(s Pavlem Landovským – Silvestr 1971):

Kouzlo obrazovky

Po střední škole chtěl studovat operní režii, jenže tento obor tenkrát na Janáčkově akademii múzických umění neotevřeli, a tak ho otec v roce 1955 poslal na vojenskou technickou Akademii Antonína Zápotockého v Brně, prý za účelem ukáznění a zmoudření. Přijímací zkoušky sice Eduard udělal, doktoři mu ale školu zakázali, a tak se přihlásil na lesnickou fakultu. Vydržel tam celé dva roky, pak nastoupil vojenskou službu. Po vojně se ještě na ‘lesárnu‘ vrátil a rok tam studoval. Jenže… „V Brně nebyl problém od roku 1957 sledovat vídeňskou televizi. Každou chvíli uváděla převzaté západoněmecké pořady. A tehdy jsem poprvé viděl takového německého Horníčka. Jmenoval se Heinz Joachim Kullenkampff. A když jsem ho viděl, říkal jsem si, tak to je ono. Chci do televize!“ prozradil. Rozhodl se, že chce žít život, plný dobrodružství, a tak odjel stopem do Prahy. Nejdřív hledal práci mezi filmaři na Barrandově, vystudoval filmovou a televizní publicistiku na FAMU a v roce 1967 začal pracovat v Armádní redakci Československé televize.

Hájenko, hájenko:

Bolestné rozhodnutí

Když po vpádu ‘spřátelených vojsk‘ v srpnu 1968 odstartovala tvrdá normalizace, udělal životní rozhodnutí, o němž věděl, že bude bolestné. V roce 1970 vrátil v televizi všechny průkazy, mezi nimi i ten nejcennější, povolení létat na všech typech vojenských strojů. „Teprve teď začal být můj život opravdu dobrodružný. Neměl jsem peníze ani zaměstnání,“ zavzpomínal. Místo vytouženého natáčení dokumentů začal působit jako konferenciér na koncertech orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla, KTO a skupiny Komety. Od roku 1978 pak spolupracoval jako moderátor, režisér, scenárista a třetí trumpetista s kapelou Velkopopovická Kozlovka. Stal se jejím uměleckým šéfem, skládal pro ni, zpíval, hrál na trubku a banjo. V ostravském televizním studiu déle než deset let moderoval divácky oblíbený pořad Neváhej a toč!, uváděl i Kavárničku dříve narozených a psal scénáře k pořadu Marie Rottrové Dostaveníčko pod věží.

Život je jen náhoda a Chlupatý kaktus
(Velkopopovická Kozlovka):

Životní láska ze studií

Už během studií na FAMU se seznámil s Blankou, která studovala v Praze kostýmní výtvarnictví. Od seznámení se od sebe prakticky nehnuli, stala se jeho osudovou ženou. Vzali se, narodila se jim dcera Blanka a žili v harmonickém manželství šťastně sedmačtyřicet let v Praze, v domě, který si koupili a zrekonstruovali. Prožili spolu půl století. Blanka ve své profesi sklízela úspěchy v České televizi, pracovala i jako manažerka Velkopopovické Kozlovky. Vždy dobře naladěnou ženu však náhle postihla mozková mrtvice, po níž oslepla a přestala chodit. Eduard za ní dvakrát denně docházel do nemocnice, poté do zařízení boromejek pro nemocné seniory. Nepřestával doufat v zázrak jejího uzdravení. „Měl jsem štěstí, že s Blankou bylo všechno krásné. Bohužel to ona odnesla, protože v podstatě dva roky pozvolna umírala,“ povzdychl si v rozhovoru pro časopis Sedmička. Zatímco byl profesně na vrcholu, jeho láska bojovala o život. Svůj boj prohrála v únoru roku 2014. Eduardovou útěchou jsou dcera, zeť a tři vnoučata. Přestože mu milovanou Blanku nikdo nenahradí, na svět nezanevřel a jeho pověstný humor ho naštěstí neopouští.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace