Proměnila Prahu v druhou Paříž, kdo chtěl být ‘in‘, bez ní se neobešel. A pak ji nahradily montérky… Tajnosti slavných
05.11.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Hana Podolská
Čím byla pro Paříž legendární Coco Chanel, tím se stala pro Prahu Hana Podolská. Obě ovládly módu meziválečné Evropy a jejich modely lze srovnat s luxusními šperky. Jenže zatímco Coco trávila poslední roky v apartmá hotelu Ritz, ta česká ji přežila o třináct měsíců. Cíleně odsunutá do ústraní, opuštěná a zapomenutá.
Původně jich bylo mnohem víc, a když si na ně vzpomenu, dostanu vždy záchvat vzteku. Léta přebývaly v zatuchlé skříni na půdě babiččiny švagrové, která si mohla takové šaty dovolit. Její první manželství skončilo málem dříve, než začalo, protože psychicky vyšinutá tchyně, příbuzná komunistického politika a novináře Jana Švermy, spávala ‘pro jistotu‘ uprostřed mezi ní a manželem. Napodruhé už si ale tetička uměla vybrat. Nebo spíš on si vybral ji. Uznávaný odborník, elegán a gentleman ji požádal o tanec v legendárním Lucerna baru, kde hrál Orchestr R. A. Dvorského, a láska to byla jako z filmu s Oldřichem Novým. Včetně modelů české Coco Chanel Hany Podolské. Tyhle úžasné památky na pohádkovou éru skončily odložené jako staré hadry, jenže já byla tenkrát příliš malá, abych věděla, že bych je měla chránit. A tak většina padla za oběť babiččině přešívací mánii, jejíž výsledky byly tristní. Ve zdraví přežil pouze kožich, který mě zachránil během svatby v únorových mrazech před umrznutím, než se definitivně rozpadl. A úplně posledním je elegantní model z černého hedvábného žoržetu, s luxusní prolamovanou, ručně provedenou výšivkou kolem dekoltu a přes ramena až k loktům. Věřím, že ho ještě obléknu. Tetička bývala sice o hlavu menší, naštěstí ale slovanských tvarů, takže mi k tomu velkolepému okamžiku přebývá už jen zhruba pět kilo.
Adina Mandlová ve slavné toaletě z komedie Kristián
(foto – repro/archiv ČT)
Česká Coco Chanel
Být za první republiky ‘in‘, to vyžadovalo mimo jiné oblékat modely Hany Podolské. Zatímco do první světové války udávala v našich zemích módní tón Vídeň, po rozpadu mocnářství a vzniku samostatného Československa začal její vliv slábnout a žádostivé pohledy žen a dívek, prahnoucích po novinkách, se začaly stáčet k Paříži. Právě toho dokázala mistrně využít Hana Podolská, o níž lze říci, že se stala první českou podnikatelkou, jež pochopila a bravurně ovládla pravidla marketingu. První dáma Hana Benešová, filmové hvězdy Adina Mandlová, Nataša Gollová či Hana Vítová, automobilová závodnice Eliška Junková… Nejvýznamnější osobnosti si v jejím salónu doslova podávaly dveře a česká Coco Chanel se jí přezdívalo rozhodně právem. Její jméno se stalo synonymem elegance, známkou jejích modelů byly ten nejlepší materiál, dokonalé zpracování, střízlivost, ženskost a šarm evropské úrovně. Jako první zaměstnávala profesionální manekýny, spolupracovala s jedním z nejlepších fotografů své doby, legendárním Františkem Drtikolem, a perfektně uměla své umění prodat. Přesto nakonec přišla o firmu i rodinu a stáří prožila v osamění.
Švadlenka a polský šlechtic
Johanna Vošahlíková, nejstarší z dvanácti dětí architekta a stavitele Františka Vošahlíka, se narodila 16. května 1880. Zpočátku vypadalo její dětství téměř pohádkově, tatínek ale zemřel v pouhých 44 letech na tuberkulózu, a tak se mladičká Hanna musela nejen postavit na vlastní nohy, ale pomáhat mamince uživit i mladší sourozence. Z jedenácti sourozenců se sice nakonec dožili dospělosti pouze čtyři, přesto se měly co otáčet. Naštěstí byla Hanička velmi zručná, a tak se vyučila dámskou krejčovou u Anežky Fišerové v pražské Celetné ulici. Zpočátku docházela do domácností zákaznic, brzy se ale seznámila s akademickým malířem Viktorem Podolskim, v jehož žilách kolovala polská zemanská krev. Po krátké známosti se vzali a právě díky manželovi si Hana otevřela v roce 1908 svoji první dílnu v domě U Pěti králů ve Vyšehradské ulici v pražských Nuslích. Začínala velmi skromně, pouze se dvěma švadlenami, firmě se ale dařilo, takže již v roce 1914 se mohla rodina přestěhovat do luxusního bytu v paláci Lucerna na Václavském náměstí, kde Hana otevřela první opravdový módní salón, Modelový dům Hany Podolské.
Vzor noblesy a elegance – Růžena Šlemrová ve filmu Adam a Eva
(foto – repro/archiv TV Barrandov)
Mezi muži bílou vránou
Hanin manžel patřil ve své generaci opravdu k bílým vránám. Svoji ženu nadevše miloval a všemožně ji podporoval, dokonce kvůli ní nechal malování a začal pracovat v její firmě, což počátkem minulého století rozhodně nebylo běžné. Zlatá éra salónu nastala po první světové válce, kdy se proměnil na opravdu luxusní modelový dům, jehož součástí bylo i kloboučnictví a kožešnictví. Také počet švadlen se rozrostl na několik desítek. Mezi světovými válkami se česká móda vyšvihla mezi evropskou špičku a její úroveň za Paříží rozhodně nepokulhávala. Výrazně k tomu přispěla právě Hana Podolská, která pravidelně jezdila do metropole nad Seinou na přehlídky, aby měla přehled o všem, co se ve světě módy šustlo, a především aby odpozorovala aktuální trendy a nabídla je okamžitě svým zákaznicím. Svého času se její salón také jmenoval Maison Podolská a rovněž názvy všech modelů byly ve francouzštině.
Dvojka mazaných podvodnic
Účast na pařížských přehlídkách stála spoustu peněz. Hana na ně jezdila se svou dvorní kreslířkou Hedvikou Vlkovou a účast vyšla přibližně na 30 000 korun, což byla obrovská částka. Společně ale vymyslely systém, jak obelstít zákaz kreslení a fotografování. Jakmile Podolskou nějaký model zaujal, mrkla na Vlkovou, ta okamžitě odešla na toaletu a tam vše zaznamenala. O aktuálních francouzských módních trendech Haně pravidelně dodávaly informace i speciální módní dopisovatelky. Nakonec začala pořádat módní přehlídky sama a představení jejích nových kolekcí se proměnilo ve významné společenské události. Některé byly soukromé, třeba pro manželky ministrů, jiných se účastnily až tři stovky lidí. Zpočátku předváděly modely odvážné dámy ze společnosti nebo populární herečky, ve třicátých letech třeba Adina Mandlová nebo operní pěvkyně Jarmila Novotná. Později začala zaměstnávat první profesionální manekýny.
Adina Mandlová ve filmu Komediantská princezna
(foto – repro/archiv UFA)
Marketing a PR
Stát se modelkou u Podolské nebylo snadné. Zvláštní důraz kladla především na ladnou chůzi a manekýny rozdělovala do několika typů − sportovní, elegantní a mladistvý. K velkému úspěchu jejího salónu přispěl nejen cit pro módu, ale především píle, důraz na dokonalé zpracování a neustálé sledování aktuálních trendů. Hana skvěle ovládala to, co bychom dnes nazvali uměním marketingu a PR. Kromě přehlídek vydávala i vlastní časopisy Móda a vkus a Eva, v nichž komentovala své modely, radila zákaznicím a popisovala aktuální módní trendy. Navíc spojila síly s jedním z nejlepších fotografů své doby Františkem Drtikolem, který její modely fotografoval. Měla zkrátka podnikatelského ducha a jako jedna z prvních pochopila, že pasivní čekání na zákazníky jí slávu nepřinese. Kdo chce být na špičce, musí být vidět. A tak s Drtikolem a svými modelkami pravidelně vyrážela na dostihy do Chuchle a jednou ročně s nimi jezdila i do Mariánských Lázní, kde se scházela tehdejší smetánka. Manekýny měly za úkol projít se několikrát po kolonádě, samozřejmě vždy v jiném modelu.
Reklama na stříbrném plátně
V době největší slávy se na šaty od ní čekalo až půl roku, Hana totiž důsledně dbala na kvalitu, dohlížela na šití, neunikl jí prý ani jediný chybný steh, a osobně se účastnila každé zkoušky. Byla nekompromisní šéfová, na druhou stranu ale dokázala dobrou práci náležitě ocenit. Dámy, které si nemohly dovolit šít u ní běžně, leckdy i hodně dlouho šetřily, aby si mohly dopřát alespoň jeden model. V lednu 1931 přestěhovala svůj modelový závod do moderních prostor nového paláce Riunione na rohu Jungmannova náměstí (dnešní Palác Adria). Spolupracovala také s filmem a kostýmy pro nejeden dobový trhák se šily právě u ní. V její toaletě například okouzlila Adina Mandlová Oldřicha Nového v legendárním Kristiánovi či Lída Baarová zazářila ve filmu Maskovaná milenka. Ve filmu Katakomby zase v jedné scéně Adina Mandlová otvírá krabici se šaty a kamera poměrně dlouho zabírá zřetelný nápis Modelový dům Hany Podolské, což bychom dnes označili za učebnicový příklad product placementu. K jejímu úspěchu přispělo i to, že byla velmi společenská a s mnohými zákaznicemi se stýkala i v osobním životě. Výborně je znala, věděla, v čem se budou cítit dobře, jakou jejich přednost vyzdvihnout, a co naopak zakrýt. Se svými modely začala pronikat i do zahraničí, to ale rázně ukončila druhá světová válka.
Product placement ve filmu Katakomby
(foto - repro/youtube.com)
Vrátila se jenom jednou
Zpočátku se jí dařilo úplně ve všem. Měla šťastné manželství, porodila dva syny. Jenže jakoby ji osud chtěl za mimořádný úspěch potrestat, uštědřil jí sérii krutých ran, po nichž zůstala úplně sama. První tragédie ji potkala v roce 1926, když její manžel zahynul nešťastnou náhodou na honu. V roce 1935 starší syn náhle oslepl, krátce nato ochrnul a nakonec zemřel. Po druhé světové válce už ji nic dobrého nečekalo. V roce 1948 emigrovala do USA snacha, která v jejím salónu pracovala jako kreslířka, syn byl vzápětí zatčen a skončil ve vězení. Po propuštění emigroval za manželkou a Hana ho už nikdy neviděla. Nakonec přišla i o svůj salón, který byl po roce 1948 znárodněn. Byl začleněn do národního podniku Oděvní závody Prostějov, poté do nového podniku Oděvní služba a v roce 1954 pod jménem Eva do nového podniku Módní závody. Jeho lesk se rychle vytratil, kontakty s Paříží byly zpřetrhány. Hana sice směla díky přímluvě Marty Gottwaldové ve firmě zůstat, ale pouze jako prodavačka. Přišla i o polovinu bytu, vydělávala 2400 korun měsíčně a v roce 1954 dostala výpověď. Do svého salónu se pak vrátila už jenom jednou, v roce 1968, když s ní Miroslav Horníček natočil krátký rozhovor pro televizi. Někdejší česká Coco Chanel zemřela opuštěná 15. února 1972 a veškerý majetek odkázala pečovatelce, která se o ni starala.
Vložil: Adina Janovská