Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na plátně byl v ‘šedesátkách‘ jednička, DAMU i emigraci ale zvládl až na druhý pokus. Tajnosti slavných

29.10.2018
Na plátně byl v ‘šedesátkách‘ jednička, DAMU i emigraci ale zvládl až na druhý pokus. Tajnosti slavných

Foto: repro/archiv ČT

Popisek: Vladimír Pucholt v legendárním muzikálu Starci na chmelu

VIDEO K tomu, aby se navždy zapsal do historie české kinematografie, mu stačily pouhé tři roky. Na plátně se sice etabloval již jako dětská hvězda, přesto snil odjakživa o úplně odlišné profesi – toužil stát se lékařem. Dostat se na medicínu ale neměl kvůli ‘pokaňkanému‘ kádrovému profilu šanci. Na DAMU to ale naštěstí nikomu nevadilo.

Titulů má ve své filmografii sice pouhých pětadvacet, k tomu, aby se stal nezapomenutelným, jich ale úplně stačilo sedm. Vedle nesporného talentu měl totiž štěstí i na dobu a skvělé tvůrce. Vladimír Pucholt sice ztvárnil různé charaktery, přesto ale všechny mají něco společného. Jsou komické i tragické zároveň, především jsou ale hluboce lidské. Jeho hrdinové jsou nedokonalí, zranitelní, neustále pochybující i chybující, chlapci či muži, kteří po něčem touží a v životě něco hledají.

Lásky jedné plavovlásky:

Dětská hvězdička

Narodil se v Praze v jednom z nejdramatičtějších období historie, 30. prosince 1942. Hitlerovské Německo právě v tomto roce odstartovalo tzv. konečné řešení židovské otázky, na východní frontě už zuřila největší bitva v dějinách – u Stalingradu. Vladimírův otec byl advokát, což pro něj znamenalo do budoucna velký problém – tzv. buržoazní původ. Poprvé se mihnul před kamerou již v deseti letech jako jeden z chlapců v dobrodružném rodinném filmu Jana Matějovského a Jiřího Slavíčka Konec strašidel, líčící statečnost malých pionýrů. O dva roky později si ho filmaři vybrali znovu jako představitele malého fotoamatéra v komedii Miloše Makovce Návštěva z oblak, jež bývá hodnocena jako nejsympatičtější česká agitka, která kdy byla natočena. A pak už se jeho kariéra začínala slibně rozjíždět.

Kádrový škraloup

V necelých patnácti letech poprvé stanul před kamerou slavného režiséra Jiřího Krejčíka. V jeho komedii O věcech nadpřirozených ztvárnil v povídce Glorie kominického učně a jediný jeho dvouvteřinový udivený pohled prý Krejčíka přesvědčil, že tenhle kluk má mimořádný talent a spolupracovat s ním stojí určitě za to. Pak Vladimír ztvárnil několik dalších postav, například zámečnického učedníka v krimikomedii Kasaři či Cyrilka Bureše v další společensky ‘mravokárné‘ komedii Žalobníci. Úspěšně odmaturoval, o své herecké budoucnosti ale přesvědčen rozhodně nebyl. Toužil po medicíně, uvažoval i o studiu jazyků. Nakonec ale za něj rozhodl jeho ‘nevhodný‘ původ. Otec advokát totiž odmítl po roce 1948 dál vykonávat právnickou praxi v ‘bezprávním‘ státě, takže se pak živil, jak se dalo, mimo jiné jako tramvaják či pomocný dělník na stavbách. A jeho syn nedostal doporučení ke studiu na žádnou z vysokých škol. Jedinou, která byla ochotna přivřít oko a pozvat ho k přijímačkám, byla DAMU, napoprvé ale neuspěl.

Černý Petr:

Krejčíkův jediný

Vyučil se spojovým mechanikem v Tesle Karlín a v posledním ročníku se rozhodl, že DAMU přece jenom ještě jednou zkusí. Při přípravě se ho ujal legendární Ladislav Pešek a tentokrát to vyšlo. Dostudovat ho ale nakonec nenechali, protože odmítl roli chovance polepšovny. Prostě prý cítil, že by ho nedokázal zahrát pravdivě. A tak v roce 1965 na fakultě skončil a dokonce mu za trest hrozil dočasný zákaz herecké činnosti. Na ten ale nakonec nedošlo, protože se mezitím stal přece jen už příliš známým a oblíbeným. Přičinil se o to právě Krejčík, který si ho přes odpor ‘vyšších míst‘ prosadil v roce 1962 pro roli Dormědonta v inscenaci Pozdní láska, filmařsky náročné televizní adaptaci divadelní hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, v hlavních rolích s Olgou Scheinpflugovou a Vladimírem Šmeralem. A právě ta Vladimírovi otevřela cestu k velkým a nezapomenutelným rolím.

Ahój! Slyšíš ten rozdíl?

Tuhle hlášku snad zná úplně každý, přinejmenším ze starší generace. Vladimír se jí proslavil coby zednický učeň Čenda Semerád v roce 1963 v jednom z prvních filmů takzvané československé nové vlny a zároveň hraném debutu režiséra Miloše Formana Černý Petr. A pak přišla životní role, kterou mu už nikdy nikdo neodpáře – svérázný, čestný, zásadový a po uši zamilovaný Filip v legendárním muzikálu režiséra Ladislava Rychmana Starci na chmelu. Pokud jde o diváckou návštěvnost, řadí se k nejúspěšnějším českým filmům, po premiéře ho totiž viděly téměř tři miliony diváků, a rozhodně nikoli díky propagaci. Významně k tomu přispěly chytlavé písničky v podání Karla Gotta, Josefa Zímy, Jany Petrů, Karla Štědrého a Jany Malknechtové, z nichž se rázem staly hity, i mimořádná baletní choreografie Josefa Koníčka, v níž se představili tehdejší studenti taneční konzervatoře.

Starci na chmelu:

Role na tělo

Vladimír natolik zaujal, že se v roce 1965 Miloš Forman rozhodl společně s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem napsat mu hlavní roli takzvaně na tělo. Partnerku jeho Mildy a hlavní postavu ztvárnila mladší sestra jedné z největších hvězd šedesátých let a Formanovy první exmanželky Hana Brejchová a romantická komedie s poněkud hořkým koncem sklízela úspěchy po celém světě. V roce 1967 se dokonce stala jedním z pěti neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. Ten největší Pucholtův herecký koncert ale měl teprve přijít a přičinil se o něj opět režisér Krejčík – vrcholná exhibice v roli mladého strážmistra v trpké komedii Svatba jako řemen. Scénář pedagoga, spisovatele, scenáristy, publicisty a muzikologa Zdeňka Mahlera nastavil nekompromisně zrcadlo všem možným státním autoritám, od policistů přes různé funkcionáře a vojáky až po pokladního na nádraží. Především se ale tato nelichotivá satira stala důvodem, proč se film ocitl na dvaadvacet let v trezoru, přestože to leckdo sváděl na Pucholta, pro nějž byl Milda poslední postavou v jeho československé herecké kariéře.

Snažil se neublížit

Mezitím se Vladimír stal jedním z největších ‘taháků‘ pražského Činoherního klubu. Byl jedním ze zakládajících členů souboru a Jan Kačer, který ho v roce 1965 dával dohromady, později prohlásil: „Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“ Na lístky do ‘Činoheráku‘ se stávaly dlouhé fronty a Pucholt v něm vydržel dva roky. To už ale vážně uvažoval o emigraci, takže sice nastudoval Chlestakova, smlouvu už ale nepodepsal. A jen umělecký šéf Jaroslav Vostrý věděl, že odehraje pouze premiéru a několik repríz. Stejně tak nechtěl ublížit režiséru Krejčíkovi, a tak nabízenou roli v jeho připravované komedii Penzion pro svobodné pány odmítl a v roli Halibuta ho nahradil Jiří Hrzán. Roli, a dokonce hlavní, pro něj v té době měl i Jiří Menzel ve svém oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. Místo něj pak jako Miloš Hrma zazářil Václav Neckář.

Svatba jako řemen:

Emigrace na druhý pokus

O emigraci uvažoval dlouho a tatínek, který v té době pracoval jako topič v jednom z pražských divadel, ho intenzivně učil anglicky. Málokdo ví, že se nechtěl vrátit do Československa již během hostování divadla v Dánsku. Napsal mamince dopis, že na Západě požádá o azyl, tehdy ho ale ještě telefonicky přesvědčili, aby se vrátil. V roce 1968 ale dostal povolávací rozkaz k nástupu na základní vojenskou službu, a tak využil toho, že měl dosud platnou výjezdní doložku, a odjel do Velké Británie. Hlavním důvodem byl pocit křivdy, že mu nebylo umožněno stát se lékařem. Aby nemusel žádat o politický azyl, na popud britského filmaře českého původu Karla Reisze za něj požádal spisovatel John le Carré prostřednictvím známého novináře manželku tehdejšího ministra vnitra Roye Jenkinse o pomoc. Ta pak manželovi předložila prosbu ráno k snídani společně s vejcem natvrdo.

Dluh splatil do poslední pence

V Anglii začínal od nuly, zpočátku uklízel byty, pak se mu podařilo získat místo laboranta v nemocnici. Českou maturitu mu ale neuznali, a tak začal chodit do večerní školy. Poslal přihlášky ke studiu na několik lékařských fakult a byl přijat v Sheffieldu. Přispěl prý k tomu i doporučující dopis od slavného anglického režiséra Lindsaye Andersona. Během studia mu Le Carré i finančně pomáhal a vděčný absolvent pak celou půjčku vrátil do poslední pence. Absolvoval v roce 1974 s vynikajícím prospěchem, dokonce získal Zlatou medaili za klinickou medicínu, a specializoval se na neonatologii (péči o novorozence). Oženil se s Angličankou Rosemary, výtvarnicí, zaměřenou na tkaní goblénů, a narodil se jim syn Lyndsey a poté dcera Camila. V roce 1981 rodina zamířila do Kanady, která měla lékařů s Vladimírovou specializací nedostatek. Rok působil v Torontu, pak zamířil na sever do North Bay. V roce 1985 se do Toronta vrátil, po čase se stal vedoucím lékařem neonatologického oddělení a současně si otevřel ve svém domě soukromou ordinaci. Úspěšné v životě byly i jeho děti – syn se stal kapitánem dopravního letadla a dcera novinářkou a fotografkou.

S manželkou Rosemary na promoci 20. června 1974 – snímek z dokumentu Jiřího Krejčíka Můj Vladimír Pucholt

S manželkou Rosemary na promoci 20. června 1974 – z dokumentu Jiřího Krejčíka Můj Vladimír Pucholt

(foto – repro/archiv ČT)

Návrat ztraceného syna

Dlouhá léta Vladimír říkával, že další film už nikdy nebude. Nakonec se ale přece jenom nechal v roce 1999 přemluvit, aby si v dramatu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje zahrál emigranta Poutníka, který se vrací po létech na skok domů. Svoji poslední stopu v jeho životě zanechal i legendární režisér Jiří Krejčík, jenž se pustil do realizace dokumentu Můj Vladimír Pucholt, přestože s natáčením hlavní protagonista nesouhlasil. Vznikl tak netradiční dvojportrét, zahrnující autorovo vzpomínání na oblíbeného herce a ukázky Pucholtových divadelních i filmových rolí. Jiří Krejčík bohužel zemřel v roce 2013 a projekt nestihl dokončit, jeho díla se ale s pokorou a úctou ujali střihač Miloslav Liška a režisérka Jana Hádková. Dotáhli ho do vysílatelné podoby a v roce 2015 se přece jen dočkalo televizní premiéry na obrazovce České televize.

V roce 1999 v dramatu Vojtěch Jasného Návrat ztraceného ráje

V roce 1999 v dramatu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje
(foto – repro/archiv ČT)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace