Narodil se skoro na den jako Československo. Elegantní fešák chtěl být ´normální´, ale dopadlo to jinak. Tajnosti slavných
25.10.2018
Foto: ČT (Snímek z dokumentu Božský skeptik, který Česká televize natočila v rámci série Příběhy slavných ke stému výročí narození excelentního herce)
Popisek: Václav Voska, velký krasavec, bohužel ale ne tak zvaně ´lidový typ´
FOTOGALERIE I když patřil Václav Voska k nejvýraznějším hercům minulého století, příliš se o něm nepíše, ani nemluví. Nebyl totiž typem lidového umělce, nevzbuzoval pozornost žádnými skandály a především se jeho kariéra uzavřela příliš brzy. Přesto se dodnes těší respektu a díky několika výrazným rolím se stále objevuje na obrazovce. Česká televize nyní ke stému výročí jeho narození uvedla několik seriálů, filmů a inscenací, v nichž je skutečně nepřehlédnutelný.
Václav Voska se narodil 21. října 1918 v Praze ještě jako občánek Rakousko - Uherské monarchie. Přesně o týden později však už patřil k nejmladším dětem nového československého státu. Autorka životopisné knihy Václav Voska - Intelekt a srdce Marie Boková prozradila, že měl Vašík od dětství dvě vášně. Kouření a loutkové divadlo. A obě mu zůstaly, jen loutkové divadlo doplnil na gymnáziu studentským. Díky řediteli pražského gymnázia ve Slovenské ulici Aloisi Kulhánkovi mohl hrát v řadě inscenací, které překročily rámec školy a pochvalně se o nich zmiňovala divadelní kritika. Souběžně s hereckým talentem měl Václav i talent hudební, za svoji hru na klavír se dočkal dokonce pochvaly v novinách.
Rozhodla náhoda
Přesto se po maturitě rozhodl pro studium práv, a zdůvodňoval to tím, že chtěl být normálním člověkem, ale zvládl jen několik semestrů. Kvůli okupaci Československa byly vysoké školy zavřeny, a tak se dosud pouze amatérský herec stal elévem Vinohradského divadla. Brzy šel z role do role, byť prozatím šlo pouze o vedlejší. Mohl však spolupracovat s největšími hvězdami té doby, Annou Letenskou, Adinou Mandlovou, Jiřinou Štěpničkovou nebo Zitou Kabátovou. Jeho velkým vzorem a přítelem se stal Jiří Plachý a také Svatopluk Beneš. V divadle se rovněž seznámil se svojí pozdější ženou Evou Kavánkovou (uměleckým jménem Kavanovou), těšící se pověsti urostlé a sličné krásky. Mimochodem, kromě řady jiných se jí dvořil i Jaroslav Ježek, ona si však nakonec vybrala Václava.
Těžká léta v Národním
Postupem času se začal Voska objevovat i ve filmu a byl pravidelným spolupracovníkem rozhlasu. Vinohradské studio ho využívalo nejen při vysílání divadelních her, ale také jako recitátora a moderátora nejrůznějších pořadů. A po válce rovnou zamířil do Národního divadla a stal se kolegou legendárních bardů, ať už šlo o Jana Pivce, Jaroslava Vojtu, Karla Högera, Zdeňka Štěpánka či Ladislava Peška. Vážil si možnosti, že se mohl učit od skutečných mistrů. Ale štěstí na velké role zde příliš neměl, opět odehrál spíše řadu roliček. A to navzdory skutečnosti, že se těšil pověsti jednoho z nejnadanějších mladých českých herců své doby. Navíc čelil po únorovém převratu obvinění z pravicové a prozápadní orientace a dokonce ho nařkli, že má záporný poměr k lidově demokratické republice. Aby se vyhnul vyhazovu jako někteří ostatní kolegové, požádal vedení Národního divadla o uvolnění v sezóně 1950-51 a dohrál zde pouze představení, v nichž účinkoval.
Šťastné rozhodnutí
Raději než perzekuci v Národním riskoval nejistou budoucnost v nově založených Městských divadlech pražských, jimž šéfoval režisér Ota Ornest. A hned napoprvé získal parádní hlavní roli ve slavné komedii Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa. Tato scéna se v nelehké době (kdy například z renomovaného Vinohradského divadla vzniklo Ústřední divadlo československé armády a z legendárního Burianova Déčka Armádní umělecké divadlo - a tomu odpovídal i jejich repertoár) stala útočištěm mnoha vynikajících osobností, například Svatopluka Beneše, Rudolfa Hrušínského, Lubomíra Lipského, Radovana Lukavského, Eduarda Cupáka, Dany Medřické, Blanky Bohdanové nebo Ireny Kačírkové. Jako Jack Worthing ve Filipovi doslova exceloval dva roky. A na více než třicet let se stal jednou z nejzářivějších hvězd tohoto souboru.
Pan Vajíčko
Jeho životní roli se však stal Emil Magis ve hře Féliciena Marceaua Vajíčko. Fenomenálně interpretoval postavu bezcharakterního, přizpůsobivého maloměšťáka, jenž se snaží dostat do systému „vajíčka“ coby symbolu dobrého bydla za každou cenu, i za cenu lží a zločinu. Strhující představení viděly stovky lidí, někteří několikrát, a dokonce zlidověl jeho název jako výraz pro toho, kdo je ve vajíčku, tedy za vodou. Záznam inscenace odvysílala i Česká televize a čas od času jej zopakuje. Samotný Voska se přiznal, že když má hrát večer Emila Magise, od rána se na to těší.
Pokračování v sobotu
Vložil: Adéla Hofmanová