Skvělý komik mohl být hvězdou, podlehl ale mámení hazardu v proslulém městě hříchu. Tajnosti slavných
19.10.2018
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Antonín Šůra v pohádce Hrátky s čertem
Nabídka angažmá v Las Vegas – té neodolal ani Zlatý slavík. Natož aby ji odmítl komik, který navzdory talentu stále hrál ve filmu jen druhé housle. Šedesátá léta prostě byla dobou nečekaných možností. Jenže také nástrah.
Když anděl nebeskej podlehne pekelnýmu mámení, nemůže to dobře dopadnout. Tak nějak by nejspíš shrnul životní příběh svého kolegy Martin Kabát z legendární ladovské pohádky Hrátky s čertem. Vzpomínáte si na roztomilého anděla Teofila, s plavými kudrlinkami a naivním pohledem? Jeho představitel Antonín Šůra byl skvělý komik a mohl se stát velkou hvězdou. Jen nebýt nástrah, kterým nedokázal odolat.
S Alenou Kreuzmannovou v komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky
(foto - repro/archiv TV Barrandov)
Řemeslo má zlaté dno
Narodil se 25. srpna 1929 v Praze a už samotný start do života neměl snadný. Jeho otec byl totiž invalidní a matka jen obtížně vydělávala na živobytí prodejem květin v pouličním stánku. Divadlo mu učarovalo již v dětství. Chodíval mezi branické ochotníky, kde si jeho talentu povšiml rozhlasový režisér Jiří Vasmut. Antonínův přirozený přednes ho tak zaujal, že mu umožnil vystupovat v rozhlasových hrách. Jeho sen o herectví tím nabral ještě větších rozměrů, navíc mohl donést domů tu a tam nějakou tu korunu navíc. Přesto raději zůstal pevně nohama na zemi a vyučil se malířem pokojů a lakýrníkem, aby měl do budoucna zajištěnou obživu, kdyby přece jen ve světě lehkých múz neuspěl. Dal zapravdu rodičům i starému přísloví, že řemeslo má zlaté dno, aniž tenkrát tušil, že se mu bude jednou zatraceně hodit.
Tovaryš Jan (uprostřed) v historickém velkofilmu Otakara Vávry Jan Hus
(foto - repro/archiv ČT)
Na studia neměl
Krátce po osvobození se na něj začalo štěstí usmívat, protože svým hlasem v rozhlasových hrách zaujal i divadelní tvůrce. V roce 1947 nastoupil jako elév činoherního souboru Národního divadla a zároveň začal studovat herectví na pražské konzervatoři. Studia ale musel velmi brzy zanechat, protože se rodina bez jeho finančního přispění neobešla. Z naší první divadelní scény přešel do Divadla státního filmu a vzápětí se pro něj také našla příležitost před kamerou – ve filmu Čapkovy povídky, který natočil podle knižní předlohy Karla Čapka režisér Martin Frič, si zahrál starostova syna Míšu. A již v roce 1948 na něj čekala hlavní role, režisér Josef Mach ho obsadil v dobrodružném filmu pro mládež Na dobré stopě jako junáckého vodáka Edu. Antonín začal být režiséry hojně obsazován, mimo jiné si zahrál například učedníka Pepíka Hoška ve válečném dramatu Otakara Vávry Němá barikáda či automechanika Jirku ve slavné veselohře Rodinné trampoty oficiála Tříšky, v hlavní roli se Sašou Rašilovem.
Jako závodník Václav Vondřich ve sportovní komedii Dědeček automobil
(foto - repro/archiv ČT)
Klaun z Rokoka
Počátkem padesátých let strávil jednu sezónu na jevišti Hudebního divadla Karlín, pak se zaměřil především na spolupráci s rozhlasem a filmem. Hlavně se ale velmi rychle a úspěšně přehrál do komické polohy. Vystupoval v Pražské estrádě a přirozený smysl pro hereckou komiku ho přivedl do různých kabaretních a estrádních čísel, s nimiž vystupoval nejen na pražských scénách, ale i při zájezdových představeních po republice. Jeho herectví bylo charakterizováno jako klaun-iluzionista a díky tomu dostával nabídky především varietního a estrádního typu. V roce 1959 se stal členem Divadla Rokoko, které se navždy zapsalo do historie českého divadla díky působení mimořádného ředitele Darka Vostřela. Styl a poetika víceméně kabaretní scény mu skvěle sedl, s chutí a elánem bavil nejen obecenstvo v hledišti. Nevyzpytatelným smyslem pro humor a hravou povahou totiž velmi často dostával do kolen i kolegy ze souboru.
V Divadle Rokoko v roce 1963 ve hře polského dramatika Jerzy Broszkiewicze Filozof a blázen
(foto - vis.idu.cz/Jaromír Svoboda)
Mistr vedlejších rolí
Filmových postav ztvárnil více než padesát. Po únoru 1948 ovlivnila jejich typ politická situace, takže hrál dělníky, traktoristu, svazáka, budovatelského referenta, účastníka volební schůze, vojáky… Tu a tam z toho některá role vybočila, například závodník Václav Vondřich v retrokomedii Alfréda Radoka o průkopnících motorismu Dědeček automobil či jeho nejspíš nejznámější postava, kudrnatý anděl Teofil v pohádce Hrátky s čertem. Osudu věčného představitele vedlejších postav se nezbavil ani v šedesátých letech, alespoň se ale dočkal bohatší škály charakterů. Na plátně se objevil jako trumpetista, řidič autobusu, překupník, vesnický radní, referent svazu mládeže, předseda dílenského výboru či fotograf, ale také coby zarostlý pistolník v legendární komedii Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera či konferenciér v nesmrtelném filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů. Naposledy stanul před kamerou v roce 1967 pod ‘taktovkou‘ Václava Vorlíčka jako reportér a francouzský policista v úspěšné komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
S Jiřím Jelínkem ve filmu Kdyby tisíc klarinetů
(foto - repro/archiv ČT)
Poctivý zloděj hodinek
Tak se jmenovalo jedno z nejúspěšnějších čísel, kterým dlouho bavil publikum se svým jevištním partnerem. V roce 1965 totiž přesídlil pod křídla Laterny magiky, která po velkolepém úspěchu na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu nemohla chybět ani v roce 1967 v kanadském Montrealu. Tehdejší Československo konečně prožívalo éru uvolnění, umělci mohli mnohem častěji vyjíždět do zahraničí a pozornosti neunikl ani Šůra. Jedna americká umělecká agentura mu nabídla angažmá v zábavních podnicích Las Vegas a Antonín s partnerem nadšeně odjeli za velkou louži. Líčení jeho dalšího osudu již není jednoznačné. Podle některých zdrojů bylo působení ve Spojených státech jen krátkodobé, protože Šůrův typický český humor nenašel u tamního publika dostatečnou odezvu. Jiná verze tvrdí, že všechno bylo úplně jinak.
Jako purkmistr (uprostřed) s Jiřím Lírem a Vlastimilem Bedrnou v představení Divadla Rokoko Drak je drak
(foto - vis.idu.cz/Jaromír Svoboda)
Oběť hazardu?
Antonínův odchod do USA znamenal i konec jednoho z prvních dětských seriálů Československé televize Robot Emil. Zrodil se v roce 1960, jeho hlavním hrdinou byl roztomilý robot Emílek v podání Jiřího Šaška a protihráčem, mechanikem Karlem, ztvárnil právě Šůra. Projekt byl sice určen především dětem, ale pro recesistický humor ho milovali i dospělí. V roce 1968 ale bylo natáčení ukončeno, protože seriál kromě Šůry přišel i o další protagonistku Jitku Frantovou, která v roce 1969 požádala s manželem Jiřím Pelikánem v Itálii o politický azyl. Ve městě hříchu Las Vegas prý ani Antonín neodolal vidině snadného zisku, a jak už to často bývá, paní Štěstěna se k němu obrátila zády. Prohrál úplně všechno, chtěl domů do Československa, jenže na cestu neměl. A tak se pokorně vrátil k řemeslu, kterému se naštěstí kdysi vyučil, a začal pracovat jako malíř v partě Čechů, kteří stavěli rodinné domky. Pak se ještě pokusil vrátit na jeviště jako Toni Shura, právě to se mu ale nakonec stalo osudným. Jeho život předčasně ukončila autonehoda na kanadské dálnici, k níž došlo 30. listopadu, pravděpodobně v roce 1968. Některé prameny ale uvádějí, že až o rok později.
Vložil: Adina Janovská