Co financuje stát. A co rozhodně ne. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.10.2018
Foto: ČRo
Popisek: Knihovna Václava Havla
Stát je uskupení občanů, kteří vyjadřují svůj politický postoj i světonázor prostřednictvím voleb a tím určují, kudy se má stát vydat. Volby ovlivňují chod země. Jako definice předpokládám dostačující. Ale to, co stát financuje nebo spolufinancuje, v tom patrné není. V mnoha ohledech se mi zdá, že stát financuje to, co si občané ve volbách většinově neodhlasovali.
Vezměme si na paškál Knihovnu Václava Havla. Čistě politický a v mnoha případech až ideologický konstrukt, který není ochotný k jakékoliv debatě. Je politicky křišťálový, čitelný, prosazuje a ukazuje jeden možný názorový proud, pro organizátory jeden jediný možný proud. Když odhlédneme od skutečnosti, že hlavním sponzorem Knihovny VH je Bakalova nadace, tedy nadace člověka, který zbohatl na masivním okradení republiky v dobách privatizace, zjistíme, že dalšími z mnoha v řadách sponzorů je i Ministerstvo kultury a Ministerstvo zahraničních věcí, město Praha, Státní fond kultury ČR. Tedy státní instituce, které spadají pod přímý vliv obyvatel (vliv bez vlivu, samozřejmě).
Obraťme to jinam
Letos proběhl třetí ročník Krameriovy ceny pro nezávislé novináře. Její výsledky si najděte, dá se v mnohém konstatovat, že vybrané laureáty stojí zato sledovat a číst. Mají co říct a to co říkají, není podle všeho diktát. Krameriova cena podporuje a oceňuje nezávislost. Podpora ze strany státu? Nulová. Ač by mělo být v zájmu státu, aby vůbec nějaká nezávislá novinařina existovala. Vedle nulové podpory ze strany státu tady pak máme výheň nenávisti vůči této ceně. Mluví se o cenách pro dezinformátory, celý institut Krameriovy ceny je ze všech stran dehonestovaný, ponižovaný až vysmívaný. Přitom, a to je na věci trochu zarážející, ti novináři, kteří jsou oceňovaní Krameriovou cenou, většinou tak nějak souzní s většinovým názorem. Ne ve všem, jistě, ne vždy. Ale rozhodně se názorově s výsledky voleb shodují daleko více, než výše zmíněná Knihovna VH. Přesto podporu nedostane.
Zajímavostí v tomto ohledu pak je financování Novinářské ceny. Ta není dotovaná státem, ale vejlupků je tam přeci jenom nadmíru. Novinářskou cenu hradí Open Society Found George Sorose, na financování se podílí americká ambasáda nebo politicky krásně vyprofilovaná společnost Ashoka. U této ceny je zcela patrná závislá, nikoliv nezávislá novinařina. Můžeme zdárně pochybovat, že Novinářskou cenu může získat novinář z Parlamentních listů. A to by mohl sepsat článek, který převrátí, v dobrém i zlém, celý stát naruby.
A další páni na holení
A můžeme pokračovat – Hate Free, časté překrucování skutečnosti, výběrové vysvětlování události a „dávání je do souvislostí“. Zřizován čistě Diensbierovým ministerstvem pravdy. Evropské hodnoty – podpora z Ministerstva školství, vnitra i z Úřadu vlády. Nemluvě pak o podpoře z Evropské unie, kteroužto je nutné také počítat do veřejných peněz občanů. V roce 2016 získaly Evropské hodnoty 41 % svého rozpočtu z veřejných zdrojů. Pokračovat ve výčtu mohu donekonečna, ale pro příklad je to dostačující.
Jasná politika
Stát tedy zcela otevřeně podporuje projekty, které nutně nevycházejí ze světonázoru většiny obyvatel, ale prosazují menšinový a vyhrocený směr, kterým se obyvatelé vydat nechtějí. Na druhou stranu tiše přehlíží projekty z druhé strany, které, alespoň z mého pohledu, mluví o směru, kterým by republika podle mínění většiny měla jít. Stát tak staví jakousi protihráz a snaží se do lidí vecpat to, co odmítá. Jako kdyby tu byli obyvatelé státu a stát, a stáli vždy nutně proti sobě. Jako kdyby se stát stavěl do role pasivního tyrana a jeho obyvatelé do rolí více či méně aktivních obětí. Což je kuriózní.
Vložil: Štěpán Cháb