Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Táta byl neuvěřitelně otevřenej ke všem okolo sebe, vzpomínali bratři Formani. Přečetli jsme

24.09.2018
Táta byl neuvěřitelně otevřenej ke všem okolo sebe, vzpomínali bratři Formani. Přečetli jsme

Autor: ČT

Popisek: Bratři Formanové

Bratři Formani, synové slavného otce, jsou zvláštním úkazem. Jako malí ohromovali dovezenými prkýnky z Ameriky a stali se průkopníky snowboardingu a skateboardingu. Umělecké touhy ale byly silnější, a tak se dali na divadlo a na film. V rozhovoru pro Reportér hovořili mimo jiné o tom, jak jim jejich slavný táta chybí. A to nejenom u mariáše.

Režisér Miloš Forman byl prostě kliďas, nehvězdná hvězda, se kterou prý bylo možné klidně i jen tak mlčet: „My spolu uměli strávit spoustu času, aniž bychom si nějak zvlášť povídali; stačilo rozdat karty, licitovat, jinak mlčet, a najednou nám spolu bylo dobře – v takových chvílích jsem nepochyboval o tom, že nás má táta rád, ani o tom, jak moc mám rád svýho tátu,“ vzpomínal v rozhovoru pro Reportér Matěj Forman.

Rozhovor plný ticha

A pak se Matěj pustil ještě do jedné vzpomínky naplněné tichem: „Například jedna kamarádka, taková plachá novinářka, si s ním v době pražské Dobře placené procházky povídala v hotelu, ale najednou byla u konce svých připravených otázek a řekla: „Mě to mrzí, ale nevím už, nač se ptát,“ načež táta odpověděl, že to vůbec nevadí. Že sice ještě čeká na jeden rozhovor, ale ona ať klidně zůstane sedět: „Vždyť si se mnou dejte ještě jedno kafe.“ Kamarádka pak dojatě říkala, že spolu takhle mlčky seděli ještě patnáct minut: „A vlastně to bylo pěkný.“

V mariáši prohrávali

Mlčet se dá i nad mariášem, který s tatínkem mastili: „Než jsme se dostali na jeho úroveň, trvalo to desítky let. Jako mladí kluci jsme se sešli třeba u něj ve Státech, táta nám dal kapesné dvacet dolarů na den, patnáct jich do večera vyhrál zpátky, za zbytek jsme si koupili hot dog a komiksy. V dospělosti se to začalo srovnávat, a zvlášť v posledních pár letech už jsme někdy dokázali vyhrát, protože na mariáš se musíte soustředit, a jak byl táta starší, tak jakmile ho při hře něco vyrušilo, hned jsme toho my syčáci využili a o pár dolarů ho stáhli,“ smál se v rozhovoru Matěj Forman.

S tatínkem se viděli naposledy na jaře: „Při posledních návštěvách jsme už asi všichni mysleli na to, co bude příště – tátovi bylo osmdesát šest let, a to vás napadne, jestli se ještě potkáte. Z naší strany to asi bylo cítit, protože my s bráchou máme obecně sklon ke dlouhému, a v tomhle případě možná až obřadnému loučení,“ vyznal se v Reportérovi Petr Forman a Matěj připomněl: „On se vždycky nějak bránil sentimentu a nechtěl být patetickej.“

Nebyl nadřazený

Na tatínka vzpomínají s láskou jako na někoho, kdo neměl nikdy hvězdné manýry a připomínáním svého slavného a úspěšného života své blízké ani ke stáru netýral: „Navíc v posledních letech byl neuvěřitelně otevřenej ke všem okolo sebe. Ani dřív jsem nezažil, že by například z pozice režiséra někoho ponížil, že by dával najevo nadřazenost, ale časem se jeho přátelské chování proměnilo až do takové atmosféry smíření, což nám potvrzovali i naši známí,“ připomněl v rozhovoru pro Reportér Matěj.

Cest za tatínkem do divočiny si užíval i bratr Petr: „Pro mě byly cesty za tátou do Connecticutu zážitkem vždycky. Věděl jsem, že když už jedu tak daleko, chtě nechtě musím opustit povinnosti, které mám doma. U táty jsem zapadl do lesa, ztratil telefonní signál, najednou mě neměl kdo a jak rušit…“

Skateboard měli už v roce 1976

Dvojčata Formanovic patřila mezi průkopníky klouzání na různých prkénkách, zřejmě jako první zde měli od tatínka skateboard, už v roce 1976: „Do té doby jsme o žádných skateboardech nevěděli, ale v Americe kdosi řekl: „Miloši, a už jsi klukům koupil skejta?“ Ani táta nevěděl, oč jde, ale koupil nám je, my začali jezdit, a ještě to jaro jsme potkali první české kluky, kteří ho měli taky, takže jsme se skamarádili, a když nás sjíždělo pět po Kladenský, hned jsme si připadali jako banda… Jestli jsme nebyli první, tak určitě jedni z prvních,“ hlásí se hrdě k začátkům. Petr Forman je skatu věrný dodnes: „Když hrajeme mimo Prahu, tak kolegové mívají často kolo, ale já si beru skejt. Pokud nejsem línej a je jakžtakž slušná dlažba, jedu na prkně skoro stejně rychle jako oni.“

Připomenou si divoké skateové mládí

Formani byli členové skateové komunity, která tenkrát držela při sobě: „Lidí našeho typu bylo koncem sedmdesátek málo a jediné místo, kde se dalo jezdit na rampě, bylo na Strahově. Na pěkným a rovným asfaltu se tam dal trénovat i slalom, a pak se jelo krásně dolů pruďasem…,“ vzpomíná Matěj, který si skateové mládí připomněl díky připravovanému filmu: „Teď na festivalu ve Varech se s některými z nich uvidíme na premiéře filmu o historii českého skateboardingu; a po tolika letech bude zajímavé dozvědět se, co kdo z nich dělá.“

-

Opět jsme si připomněli, jak velká osobnost odešla. Jeden z nejúspěšnějších Čechů posledních let byl překvapivě skromný, i když jde o filmaře, který u nás nemá obdoby. A na současné FAMU to zatím nevypadá, že by rostl nějaký následovník…

+

Vyprávění o slavném tatínkovi je prodchnuto lidskostí, Formanovým „neviditelným objetím“, do kterého prý podle jeho synů dokázal zahrnout kohokoliv, kdo mu byl sympatický. Petr a Matěj Formanovi se svým slavným tátou vycházeli skvěle, dokázali se od něho mnoho naučit, nejenom v mariáši.  

 

 

Vložil: Michaela Špačková

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace