Že by padesát? Kdepak, ještě o kousek víc! I když o to nestála, osud jí nadělil věčné mládí. Tajnosti slavných
21.09.2018
Foto: Supraphon
Popisek: Jitka Zelenková
VIDEO Do sedmdesátky jí chybějí už jen dva ‘krůčky‘, do kapsy ale strčí davy mnohem mladších. Živoucí legenda české pop music nejenže nestárne, ale neztrácí ani chuť do práce. Svým fanouškům přichystala další lahůdku, kterou nadělila tak trochu i sobě – jako dárek k půl století na scéně.
Pop-jazzové americké standardy, emotivní francouzské šansony, nápadité filmové melodie i temperamentní bossa novy, navíc doplněné původními skladbami domácích autorů. To je soubor písní, které Jitka Zelenková pečlivě vybrala pro své ‘narozeninové‘ album, nazvané Intimity. „Dramaturgické přípravě alba Intimity jsem věnovala skoro dva roky a obsahuje převážně slavné americké songy, doplněné i o několik původních skladeb, které absolutně souzní s těmi světovými. Složili mi je Antonín Gondolán a Lev Rybalkin,“ prozradila mimo jiné Jitka s tím, že chtěla vytvořit album, které navodí řadu báječných nálad a pocitů. Abyste se s ním mohli zastavit, udělat si večer při svíčkách a se sklenkou vína si užili intimní atmosféru. Intimity vydává Supraphon 5. října 2018 na CD i v digitálních formátech. Jitka ho představí 14. listopadu 2018 během speciálního koncertu v holešovické La Fabrice, kde současně oslaví i padesát let na hudební scéně.
Recept na věčné mládí?
Říkává se, že nejspíš kdysi podepsala smlouvu s ďáblem, protože vůbec nestárne. Nejstarší Slovenka Mária Čeremugová z Levoče, která nedávno oslavila 109. narozeniny, ale tvrdí, že nejhezčí a nestárnoucí ženy bývají ty, které žijí bez partnera, takže je nikdo nerozčiluje. Je na tom určitě kus pravdy, protože se Jitka netají tím, že je vyrovnaná se svým životem i sama se sebou a nedělá si vrásky z ničeho, co za to nestojí.Na první pohled se zdá, že mimořádně úspěšná a samostatná žena věnovala celý život především sama sobě. Nic ale není černobílé. Její osud předznamenala velká nešťastná láska, kvůli níž se pak už nikdy nevdala a neměla děti. Namísto toho obětovala život práci, léta oddaně pečovala o stárnoucí maminku a nakonec zůstala úplně sama. Musela si ale zvyknout na neomalenost lidí, kteří nedokázali pochopit, že se v ní neozvaly mateřské pudy. „Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala, naopak, v mém případě to byla správná volba. Kdybych měla šťastnou ruku při výběru partnera, tak by to byla chyba. Ale mně se vždy líbili ‘špatní chlapci‘, prostě filmoví záporáci,“ svěřila se ve své autobiografii, nazvané Sem tam, kterou vydalo nakladatelství XYZ.
Ty mi smíš i lhát:
Průšvihářka a výtržnice
Narodila se 5. června 1950 v Brně, tatínek byl dirigent a maminka zpěvačka. Od pěti let žila s prarodiči v Rakovníku a ve třinácti se stěhovala do Poděbrad, kde otec vedl velký orchestr. „Byla jsem poděbradské číslo. Už jsem začala trochu zpívat a tehdy to přišlo. Kluby, diskotéky, hodně se popíjelo… Otec byl na mě slabý, a potom mě musel nahánět někde po nocích. Chodil si pro mě do klubů a kluci mě vždycky někam schovali. Párkrát mě dokonce spouštěli na židli z hradeb,“ přiznala s tím, že vyváděla jednu hloupost za druhou a ve škole si vysloužila trojku z chování za pětatřicet neomluvených hodin. „Vlastně jsem nikdy nepoznala funkční rodinný model. Z vlastní zkušenosti vím, co to s vámi udělá. Vůbec to není dobré. A zvlášť když mají oba partneři kariérní ambice.“ V pouhých sedmnácti vyhrála celostátní soutěž Talent 67 a vzápětí získala druhé místo v prvním ročníku festivalu amatérských zpěváků v Jihlavě. Ještě ani neodmaturovala, a už hostovala v pražských divadlech Rokoko a Apollo a zahrála si v hudební komedii Bylo čtvrt a bude půl.
Zpívání:
Jak se rodí hvězda
Po maturitě nastoupila v Rokoku do angažmá, účinkovala v hudebních hrách a v programu se sourozenci Ulrychovými. Od začátku také vystupovala jako host s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který řídil Josef Vobruba a s nímž natočila první nahrávky pro Supraphon. V roce 1973 dostala nabídku k účinkování po boku Karla Gotta ve skupině Ladislava Štaidla, s nímž procestovala mnoho zemí a vystupovala téměř čtrnáct let nejen jako vokalistka, ale i jako sólistka. Současně pracovala na sólové kariéře, dařilo se jí na domácích a zahraničních festivalech, kde sbírala ocenění poroty i přízeň publika. V roce 1980 nahrála první sólové album Zázemí, na němž kromě svého vytříbeného hudebního vkusu zúročila i dlouhodobou spolupráci s textařem Eduardem Pergnerem. Úspěch byl korunován televizním zpracováním recitálu, který režíroval legendární Ján Roháč. A zrodila se hvězda.
Když se narodíme:
Jenže byl ženatý…
Skladatel, textař, kapelník, dirigent, zpěvák, kytarista, klávesista, aranžér… Charismatický, pohledný a všestranně nadaný světák, sběratel obrazů a starožitností, milovník lasvegaských heren, mariáše, šachů a hlavně života. „Láďa Štaidl byl skutečně mou životní láskou. Bláznivou a krásnou láskou. Nikdy jsem nechtěla rozbít jeho úplnou rodinu, kterou jsem já sama nikdy pořádně nepoznala. Nikdo se mi nemůže divit, že jsem se dobrovolně rozhodla nemít děti. Souviselo to i s mým tehdejším způsobem života. Dala jsem si do hlavy, že dokud nebudu mít klasický model máma, táta a dítě, tak do toho nepůjdu. Nechtěla jsem být svobodná matka a nechtěla jsem, abych měla dítě, které bude jako já neúplnou nebo špatnou rodinou poznamenané. Dnes vím, že to byla správná volba…“ prozradila až po letech o vztahu, který trval jedenáct let. Zamilovala se do něj v pětadvaceti, a když jí bylo šestatřicet, láska scházela na úbytě.
Mám svůj plán
(s Ladislavem Štaidlem v roce 1979):
Rekord s Roklem
Televizní recitál odstartoval éru sólových vystoupení s Orchestrem Ladislava Štaidla a zároveň komorní recitál pro pražskou Redutu. Připravila ho s fenomenálním klavíristou Rudolfem Roklem a úspěšně ho uváděli neuvěřitelných patnáct let. Po rozchodu se Štaidlem měla i jiné partnery, ale žádný nebyl ten pravý. Několik pokusů o založení rodiny nevyšlo, a tak nakonec zůstala sama a dávala přednost práci. Možná se také na kariéru tolik soustředila, protože v ostatních oblastech života byla méně úspěšná. Dnes má na kontě sedmnáct sólových alb, několik zlatých desek a desítky úspěšných vystoupení na domácích i zahraničních pódiích. Bývá nazývána první dámou baladických písní a pro své swingové cítění bývá i častým hostem našich nejlepších big bandů. Se svým sametovým hlasem jde dál trpělivě za muzikou, která jí je blízká, za texty, které něco sdělují a v nichž vnímavý člověk najde cosi ze svých vlastních životních pocitů.
Vložil: Adina Janovská