Vadu řeči proměnil v přednost a díky ní je jedinečný stejně jako jeho pajďuláci. Jen kdyby mu tak nechutnalo… Tajnosti slavných
09.09.2018
Foto: ČT
Popisek: Honza Vyčítal (vpředu) ve své 13. komnatě
AUDIO/VIDEO Populární nekonvenční tramp se svou láskou k alkoholu nikdy netajil. Kočovný život, pár bouraček a nezdravý životní styl ho nakonec málem upoutaly na invalidní vozík.
Jeho jméno se pravidelně objevovalo v legendárním Dikobrazu i leckde jinde, stal se kapelníkem jedné z nejslavnějších českých country kapel Greenhorns. Je symbolem nekonvenčního života trampů, autorem uznávaných písňových textů i osobitým výtvarníkem. Od dětství zbožňoval příběhy Jaroslava Foglara, skauting, přírodu a vše, co mu jen trošičku zavonělo zakázanou Amerikou. Trampská kytara ho přivedla až ke kariéře profesionálního hudebníka, za normalizace si ale svou prostořekostí vysloužil mnohaletý zákaz činnosti.
Píseň z Bobří hráze:
Skautem se stát nestihl
Narodil se 8. března 1942 na pražské Pankráci a oba své talenty zdědil po otci, který nejenže ve volných chvílích maloval, ale také se věnoval muzice a na vojně dokonce vedl taneční orchestr. Bydleli na Jezerce, v osamělém činžáku poblíž továrny Jawa. „Při pražském povstání se tam odehrávaly docela tuhé boje a náš dům dostal zásah z tanku. Sice jsme si zachránili zdravou kůži, ale nezbylo nám vůbec nic,“ zavzpomínal v rozhovoru pro deník Aha!. „Potom jsme se ocitli v pohraničí, v České Kamenici, v domku po Němcích. Otec tam pracoval na poště jako poštmistr, a po pár letech jsme se vrátili do Prahy.“ K trampingu ho inspirovaly knihy Jaroslava Foglara, které přímo hltal, vysněný skaut ale stačili zrušit dřív, než do něho dorostl. První vážné zdravotní problémy ho postihly už v devíti letech. Opakovaně prodělal revmatickou horečku, rok se nemohl hýbat, a tak za ním docházel učitel domů. Dodnes má z té doby památku – šelesty na srdci a potíže s klouby.
Honzův song:
Geniální textař
Díky výtvarnému talentu vystudoval propagační grafiku na střední výtvarné škole, pak nastoupil do výtvarného oddělení Československé televize a rychle se prosadil jako karikaturista a výtvarník s typickým rukopisem. V roce 1965 se stal spoluzakladatelem skupiny Greenhorns a jeho typická vada řeči se stala atributem české country. Kapelu vedl i v osmdesátých letech, i když nemohl oficiálně, protože nemá hudební vzdělání. Brilantní textař obohatil českou country o příběhy plné ryzího humoru, kterým nikdy nechyběla překvapivá pointa. Stal se dvorním textařem Greenhorns a řada amerických lidovek se stala u nás hity díky jeho svéráznému českému převyprávění příběhu, ať už je zpíval sám, či se jich zhostil Michal Tučný nebo Josef Šimek. Texty ale psal i pro další interprety, například pro Hanu Zagorovou či Věru Martinovou.
Cadillac:
Doma jenom slivovici
Na opravdový vandr vyrazil poprvé až v šestnácti, protože ho přísní rodiče dřív nepustili, později si to ale mnohonásobně vynahradil. Zpravidla si dá pivo, panáka, pak kafe, a tak to jde stále dokola. „Abych mohl psát texty, musí se mi nejdřív otevřít nebe, ze kterého padají nápady. A to se mi stane vždycky po několikáté rundě,“ přiznal Blesku svou závislost na alkoholu. A doma prý pije zásadně jenom slivovici. Kočovný muzikantský život, několik autohavárií a nezdravý životní styl mu vynesly chronické potíže s pravou rukou a krční páteří. Téměř zchroml, neudržel štětec, nemohl hrát, při chůzi se kroutil bolestí. Podstoupil řadu revmatologických procedur, jedl prášky po hrstech, ale s kreslením a hraním se musel rozloučit.
Pivní džíp:
Pomohla až indiánská šamanka
S vážnými zdravotními problémy mu nakonec pomohlo, že ho přátelé několikrát pozvali do USA. Tam se vydal terénním autem kamsi do divočiny, až do indiánské rezervace. Stará indiánka ho tam čarováním a bylinkami a všelijakými tajnými procedurami dala dohromady tak, že ho záda zanedlouho přestala bolet a ruka se začala postupně hýbat. Přesto nezačal žít zrovna ukázkově. Věří, že mu pomáhá přírodní energie a jakési božstvo, které nazývá šéfem a které prý nad ním drží ochrannou ruku. Ať je to jakkoliv, víra ho uzdravila a pomáhá mu překonávat životní obtíže. Podobně jako hrdina z pohádky, který díky kouzlu porozuměl hlasům zvířat, začal prý po návštěvě staré indiánky objevovat v sobě cosi, co předtím neznal – schopnost vnímat na vlastní kůži přírodní síly a procesy, které zůstávají většině smrtelníků utajeny. „V každém z nás je ukrytý šaman,“ vysvětluje. „Jenom nevíme, kdy se probudí.“
Mladší holky, lepší džípy:
Ani pivo ani lidi
V poslední době se z něj stal tak trochu mrzout, který říkává, že ho už nebaví ani pivo ani lidi. Navíc se s příchodem podzimu pravidelně začíná utápět v depresích. „Už jsem vzal na vědomí, že to tak je. Nebádal jsem po tom, co to spouští, ale přichází to s takovým tím pochmurnem, když najednou začne padat listí. Začíná se dělat takovej ten šmour po obloze a na mě jde mizerná nálada. Říkám tomu podzim života,“ přiznal před časem serveru týden.cz. Dokonce už téměř přestal i kreslit, protože prý není kam. Žije z důchodu, občas vystupuje s Greenhorns, a hlavně mu jdou tantiemy z OSA (Ochranného svazu autorského – pozn. red). Kdy napsal poslední písničku, to už si prý ani nepamatuje, a dodává. „Podle mě není nic, na čem by se dalo stavět. Chybí novej náboj.“
Battledress:
Vložil: Adina Janovská