Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vodku pil po litrech a jako jediný stál Stalinovi na hlavě. A pak skončil v náruči Formanovy ex. Tajnosti slavných

05.09.2018
Vodku pil po litrech a jako jediný stál Stalinovi na hlavě. A pak skončil v náruči Formanovy ex. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Jiří Zahajský v rodinné komedii Jak se točí Rozmarýny

Snídal panáky vodky a s kamarádem Jiřím Hrzánem nevynechal jedinou vylomeninu. Kvůli první velké lásce ho odsunuli do vedlejších rolí, s druhou se těšil, až se konečně stane dědečkem. Osud s ním ale měl jiné plány.

Obrovskou popularitu mu zajistila kouzelná postava svérázného inspektora Trachty, s neobvyklými vyšetřovacími metodami a zásadami, kterými zaučuje praktikanta Hlaváčka ve Smoljakově komedii z roku 1984 Rozpuštěný a vypuštěný. Právě v této roli kráčel Jiří Zahajský důstojně pražskou Nerudovou ulicí a mimoděk zamířil do domu, v němž o pár let později žil se svou druhou velkou láskou Janou Brejchovou. „Na životě mě nejvíc vzrušuje, že má dvě tváře. Mám rád podzim pro jeho omamnou vůni, pro prudkou a neuvěřitelnou změnu, která se děje. Moc se proto těším na to, až budu dědek. Budu zapomínat a bude mi fajn,“ těšil se. Osud ho ale nevyslyšel, podlehl rakovině prostaty v pouhých šedesáti osmi letech.

Svérázný inspektor Trachta v komedii Rozpuštěný a vypuštěný

Svérázný inspektor Trachta v komedii Rozpuštěný a vypuštěný
(foto - repro/archiv ČT)

Vyhmátli ho na ulici

Narodil se jako šesté dítě 19. ledna 1939 v Mšenu u Mělníka, pak se přestěhovali do Děčína, kde tatínek pracoval v přístavu. Přesto se nikdy nechtěl stát námořníkem, i když měl lodě rád, spíš snil o dráze zkušebního pilota nebo hajného. „Ale všichni šli tehdy na soustružníka, tak jsem šel taky. Jsem člověk odevzdanej, “ shrnul své rozhodnutí v jednom rozhovoru a dodal: „Hajného jsem si párkrát zahrál, ale pilot, ten mě nějak minul.“ K divadlu se dostal náhodou, na ulici ho totiž objevili ochotníci a nechali ho hrát v pohádce. Tehdy se skamarádil s Honzou Hipiusem, který ho přivedl k děčínským ochotníkům, a právě Honza ho pak tajně přihlásil na zkoušky, když se z rozhlasu dozvěděli, že E. F. Burian hledá nové typy pro rozšíření souboru. A Jiří zkoušky zvládl bez problémů. Po absolvování DAMU hrál čtyři sezóny ve Vinohradském divadle a v roce 1966 se stal členem Divadla Za branou Otomara Krejči. Sice se ve vedlejších rolích necítil plně vytížený, přesto si angažmá velmi vážil. Jeho skvělých výkonů si dokonce všimla i francouzská kritika, když divadlo hostovalo v roce 1970 v Paříži.

S Františkem Řehákem v roce 1975 v kriminálce Město nic neví

S Františkem Řehákem v roce 1975 v kriminálce Město nic neví
(foto - repro/archiv ČT)

S Hrzánem ruku v ruce

Po nuceném zániku Krejčova divadla nastoupil v roce 1972 do angažmá v Činoherním klubu Praha, kterému pak už zůstal věrný. Nejlepšího kamaráda Jiřího Hrzána potkal už ve Studiu E. F. Buriana, spolu pokračovali na DAMU, spolu bydleli na koleji v Hradební ulici a spolu také začali provádět riskantní horolezecké kousky. „Když jsem v Praze vylezl na budovu ministerstva zdravotnictví, Jirka Hrzán na mě tehdy koukal jako blázen. Jsem taky jeden z mála, kdo stál na hlavě Stalinovi, samozřejmě na tom jeho pomníku. Ale špatně se mi o tom vypráví, když už všichni známe Jirkův konec. Na jevišti jsme byli vynikající parťáci. Jen mi s oblibou bral pointy a hned zkontroloval do publika, jestli to zabralo. Tím mě trošku štval. On byl foxteriér, který provokoval, a já spíš buldok, který to klidnil. Takový katalyzátor konfliktů…“ prozradil.

S Libuší Šafránkovou v roce 1978 v pražském Činoherním klubu

S Libuší Šafránkovou v roce 1978 v pražském Činoherním klubu
(foto - vis.idu.cz/Martin Poš)

Lásku mu dohodila Švorcová

V roce 1962 se seznámil se svou první velkou láskou, hlasatelkou Kamilou Moučkovou, a dopomohla tomu herečka Jiřina Švorcová – Jiří totiž tenkrát neměl kde bydlet. Bylo mu třiadvacet, jí o jedenáct let víc, měla za sebou dvě manželství a tři děti. Půjčila mu klíče od bytu a on si je nakonec nechal třicet let. V té době Kamila patřila k nejznámějším tvářím obrazovky a byla to ona, kdo pak 21. srpna 1968 v půl šesté ráno oznámil z obrazovky lidem, že spojenecká vojska překročila československé hranice. Pár hodin nato ji ze studia vyvedli ruští vojáci se samopaly a její hlas pak dominoval ilegálnímu vysílání z různých míst Prahy včetně podzemí hloubětínské Tesly. Když se situace zklidnila, vrátila se na obrazovku, ale na despekt, s nímž četla zprávy, si údajně stěžoval i Brežněv. Moučková zkrátka patřila k symbolům protiokupačních nálad, a tak v den, kdy Gustáv Husák nastoupil do funkce generálního tajemníka, dostala padáka. Dalších dvacet let se živila jako uklízečka, barmanka v hereckém klubu Komorního divadla a nakonec doma lepila pytlíky. Jako politicky nežádoucí znamenala značné nebezpečí i pro Zahajského kariéru, přesto s ní zůstal, a to i v době, kdy podepsala Chartu 77.

S Josefem Vinklářem v roce 1985 v úspěšné kriminálce Mravenci nesou smrt

S Josefem Vinklářem v roce 1985 v úspěšné kriminálce Mravenci nesou smrt
(foto - repro/archiv ČT)

Říkali jí lvice

V roce 1972 koupil Jiří chalupu v Konrádově na Kokořínsku, prý tak trochu kvůli Kamile. „Už se na mě nemohl dívat,“ přiznala ve své knize Říkali jí lvice. Polorozpadlou roubenku dali sami dohromady a časem ji přijali jako druhý domov. Není divu, že když jí v polovině devadesátých let vrátil klíče od bytu a oznámil, že odchází k Janě Brejchové, Kamila se zhroutila. Až do jeho smrti ho nepřestala milovat a nedokázala se smířit s faktem, že jí ho odvedla žena, kterou považovala za kamarádku a které pomáhala překonávat rozvody a rozchody. A nesmířila se ani s tím, že do chalupy, kterou dvacet let opravovala a zařizovala, jezdí Brejchová a spí v její posteli.

V Činoherním klubu v roce 1999 s Petrou Špalkovou v komedii Carla Goldoniho Letní byt

V Činoherním klubu v roce 1999 s Petrou Špalkovou v komedii Carla Goldoniho Letní byt
(foto - vis.idu.cz/Bohdan Holomíček)

Vodku pil po litrech

Janu znal Jiří od jejích třiadvaceti let, hlava se jim ale zatočila až počátkem devadesátých let, prý přesně na Silvestra. V roce 1997 se vzali a vypadali šťastně. Tenkrát bydleli v Nerudově ulici, později se přestěhovali do Vršovic. Jiřího zdravotní stav se ale rychle horšil, lékaři u něj diagnostikovali rakovinu prostaty. Navíc měl podle přátel po celý život velmi rád alkohol. „No, já nechci říct, že byl alkoholik, to bych si nedovolil. Po ránu mu ale vodka nevadila. Postavil si před sebe vždycky malý pivo, to aby to vypadalo… No, a potom to byl panák za panákem,“ práskl na něj později Blesku hostinský z Konrádova. Jana mu byla velkou oporou, bohužel to ale nestačilo. A nestačilo to ani k tomu, aby se vzdal oblíbené vodky, kterou dříve pil po litrech. Bylo s ním čím dál hůř, a tak Jana sehnala narychlo bezbariérový byt. Přestěhovat už se ale nestačili. Svůj boj se zákeřnou nemocí Jiří Zahajský prohrál 19. července 2007.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace