Princezna Lada kvůli němu natáčela těhotná. Byl jako trvale přetopený kotel a žádné neuměl říci NE. Tajnosti slavných
01.09.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Petr Haničinec v roce 1978 v dramatu Cesta domů
AUDIO Neustále plný citů a emocí, než by ale plakal, to raději řval. Padouch, zločinec, furiant… ve všech podobách byl neodolatelný pro krásky všech generací a jejich přízně si rád užíval. Koneckonců se ženil čtyřikrát. Nadělal sice spoustu chyb, jako správný chlap je ale také dokázal přiznat.
Dominantní vztekloun s bohatou kšticí a jiskřičkami v očích, kterých s přibývajícími lety ani trošku neubývalo. Mimořádně charismatický Petr Haničinec byl nejen skvělý herec, ale také vynikající klavírista a zpěvák. Herectví ale nakonec zvítězilo. Mistr dramatických osudů ztělesňoval silné, rozhodné a mužné postavy. Na první pohled působil zachmuřeně a říkávalo se o něm, že je pořádný vztekloun. Ve skutečnosti byl ale velkým milovníkem všech krás. Raději řval než plakal, byl jako trvale přetopený kotel, plný citu a emocí. Miloval ženy a byly doby, kdy se nevyhýbal ani alkoholu, nikdy se to ale neprojevilo na jeho práci. Za celý život jí odevzdal spoustu a udělal také řadu chyb. Byl si jich ale vědom a dokázal je také přiznat.
Dnes už to vím:
V roce 1950 v divadle D34, ve hře francouzského filozofa a dramatika Jean-Paula Sartre Holá pravda
(foto - vis.idu.cz)
V noci hrával po barech
Narodil se 15. září 1930 v Pardubicích, v rodině poštovního úředníka Josefa Haničince a jeho ženy Marie, a na otcovo přání začal studovat Učitelský ústav v Chrudimi. Později přestoupil na gymnázium do Trutnova, stále to ale nebylo to pravé. A tak utekl z domova, protože se chtěl stát hercem, a tatínek se tak rozčílil, že ho odmítl během studií živit. Na živobytí si tudíž vydělával jako klavírista v barech a s Vošického orchestrem. Herectví vystudoval pod vedením profesorů Nedbala, Lukavského a Krejči, a když později přišly úspěchy, tatínek obrátil a tvrdil, že vždycky věděl, že jeho syn bude hercem. Po studiích nastoupil na rok do divadla v Pardubicích, další dvě sezóny strávil v Armádním uměleckém divadle pod vedením E. F. Buriana, pak hrál v D 34 a Divadle S. K. Neumanna, aby v roce 1962 konečně zakotvil na více než tři desetiletí v pražském Divadle na Vinohradech a nastudoval v něm téměř sedmdesát rolí.
Raskolnikov v roce 1959 v Divadle S. K. Neumanna, v dramatizaci románu F. M. Dostojevského Zločin a trest
(foto - vis.idu.cz)
Zmařený talent
V dětství byl velmi nadějným klavíristou. „Když mi muzika zavoněla, vydržel jsem cvičit i šest hodin denně, a dokonce jsem mnohdy chodil místo do školy hrát na klavír ke kamarádovi,“ vzpomínal. Přesto se zřekl možnosti nastoupit rovnou do třetího ročníku hudební konzervatoře a raději šel studovat herectví. Od té doby sice už nikdy na klaviaturu nesáhl, byl ale také občasným zpěvákem. Přesněji řečeno recitujícím či intonujícím hercem v různých drobných či muzikálových skladbách. Například na gramofonových deskách se dodnes uchovala písnička Matka měst, kterou nazpíval s Olgou Blechovou a Waldemarem Matuškou. Účinkoval i v muzikálech, například v původním autorském muzikálu Richarda Pachmana Babička, klasickém muzikálu Šumař na střeše či v Tylově a Škroupově Fidlovačce. Jeho pěvecké umění zachytila i televize, když si ho vybrala do pořadu Písničky vinohradských, o zpívajících hercích pražského Divadla Na Vinohradech.
Matka měst:
S Jiřinou Švorcovou v seriálu Žena za pultem
(foto - repro/archiv ČT)
Padouch i policajt
Tíhl k charakternímu herectví, poněkud hřmotný, hrdinský zjev podtrhoval příjemným, hlubokým a neobyčejně pevným hlasem. Vizáž ho předurčovala pro postavy charakterově složitých padouchů, zločinců, zemitých a furiantských chlapů s vnitřním temperamentem a elánem. Před kamerou začínal v polovině padesátých let epizodními či vedlejšími postavami vojáků. I když si v tomto období ‘střihl‘ i postavu Ondřeje z Hvozdna v historickém velkofilmu Otakara Vávry Proti všem, výraznější filmové role mu přineslo až období normalizace. Objevoval se v rolích stranických funkcionářů, dělnických ředitelů či kriminalistů, kromě tendenčně zabarvených filmů si ale zahrál i v psychologických projektech a řadě populárních seriálů. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1995 jako zástupce ředitele v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů.
Vedoucí chovu dostihových koní Josef Hovora v seriálu Dobrá voda
(foto - repro/archiv ČT)
Nesmrtelný Columbo
Nezanedbatelná je i jeho práce v dabingu, svůj hlas propůjčil mimo jiné inspektoru Columbovi či koktavému císaři Claudiovi. Byl znám také prací na dětských projektech. V roce 1982 získal Cenu Svazu českých dramatických umělců a o dva roky později si ztvárněním inženýra Hovory v seriálu Dobrá voda vysloužil Cenu Zlatý květ. Již o tři roky později byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1996 získal Křišťálovou růži za poezii a byla mu udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní umění v dabingu. Ke konci umělecké kariéry mu byl v roce 2000 udělen titul Senior Prix.
Klaudie:
S Janou Šulcovou v rodinné komedii Kotva u přívozu
(foto - repro/archiv ČT)
Pod taktovkou lásky
První, ještě napůl dětskou lásku prožil ve čtrnácti letech, během druhé světové války. Jeho vyvolená nosila schovanou židovskou hvězdu, ale zamilovaný Petr trval na tom, aby byla při jejich procházkách vidět. Chtěli všem ukázat, že není zač se stydět. „Byli jsme blbě odvážný,“ komentoval to po letech v dokumentu České televize. První manželku Štěpánku Hubáčkovou poznal na DAMU, vzali se ještě za studií a měli spolu dceru Alexandru. Hned po absolutoriu je ale rozdělila práce. Zatímco pro Petra se stalo domovem divadlo v Pardubicích, Štěpánka zamířila do Československé televize v Praze. „Byla to inteligentní a shovívavá dáma a já myslel, že zvítězí nad mou choleričností,“ říkával o ní později.
Se seriálovým synem Pavlem Mangem v televizním zpracování románu Eduarda Basse Cirkus Humberto
(Foto - repro/archiv ČT)
Princezna Lada
Jeho druhou ženou se stala nezapomenutelná Marie Kyselková, jejíž nejznámější a zároveň poslední rolí byla princezna Lada v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Petr byl její první láskou a během natáčení legendární pohádky už jen s obtížemi vtěsnávala vzdouvající se bříško do úzkých šatiček, protože čekala jeho syna Ondřeje. „Petra jsem velice milovala a doufala jsem, že to bude na celý život,“ vzpomínala. Věrní si sice nebyli, přesto spolu prožili patnáct let. Když ale začal Petrův románek s rozhlasovou moderátorkou Evou Kopeckou, podala Marie žádost o rozvod. S Evou se seznámil na jednom večírku, kde jí prý pokynul od klavíru, protože se mu líbila. Podílel se pak i na výchově jejího syna Čestmíra. Přesto se nakonec rozvedli, prý protože byli oba příliš dominantní.
V roce 1990 v Divadle na Vinohradech, v představení Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách
(foto - vis.idu.cz/Martin Poš)
Křehká víla spasitelka
Počátek čtvrtého manželství byl jako vystřižený z romantického filmu. O dvacet let mladší zlatnice Radka napsala svému milovanému herci obdivný dopis, on odpověděl a zrodila se velká láska. V prosinci 1995 se ale Petrův život obrátil vzhůru nohama. Při hromadné nehodě na dálnici D1 u Humpolce se vážně zranil, dva měsíce byl v bezvědomí, prožil klinickou smrt a jeho uzdravení se rovnalo téměř zázraku. A právě Radka mu pomohla dostat se z depresí, jimiž po autonehodě trpěl. Prožili spolu dvacet let a stála při něm do poslední chvíle. O šest let později prodělal při vystoupení cévní mozkovou příhodu, jejíž následky se podařilo akutní operací odvrátit. V posledních letech se uchýlil do domku v Bratronicích, který koupil od hudebníka Karla Vágnera. Trpěl cukrovkou a kvůli rakovině tlustého střeva podstoupil vážnou operaci. Ani ta mu ale nepomohla nad zákeřnou nemocí zvítězit. V posledních týdnech byl upoután na lůžko a pečovala o něj milující Radka. Zemřel 7. listopadu 2007.
Parádní svět:
Vložil: Adina Janovská