Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tahle holčička je nezapomenutelná. Zazářila, pak se ale kamsi ztratila… Tajnosti slavných

27.08.2018
Tahle holčička je nezapomenutelná. Zazářila, pak se ale kamsi ztratila… Tajnosti slavných

Autor: repro/Bontonfilm

Popisek: Sylva Kamenická v nezapomenutelném filmu Den pro mou lásku

Natáčet s malými dětmi je leckdy pořádně o nervy, takže není divu, že se tomu řada režisérů pro jistotu raději vyhne. Spolupráci s touhle okatou slečnou by ale mohla většina z nich Juraji Hercovi i dnes závidět. Jenže pak osud zamíchal kartami a česká herecká scéna zřejmě přišla o mimořádný talent.

Hlavní myšlenka scénáře Markéty Zinnerové pro nesmrtelné psychologické drama Den pro mou lásku byla tak bohatá, že se jí nedávno zesnulý Juraj Herz nakonec přece jen ujal. Koneckonců důvodů k tomuto rozhodnutí měl víc. Z technického hlediska ji zpracoval na svou dobu zcela nově a výjimečně, navíc se mu bravurně podařilo zbavit srdceryvnou dějovou linku veškerého patosu. A stejně šťastnou ruku měl i při výběru představitelky malé Marušky, na jejímž krátkém životě a náhlé smrti příběh stojí. Přestože její představitelce byly během natáčení teprve necelé čtyři roky, Sylva Kamenická byla prostě skvělá.

Sylva Kamenická jako Maruška

Sylva Kamenická jako Maruška
(foto - repro/Bontonfilm)

Úspěch nikdo nečekal

Psychologické drama Den pro mou lásku mělo premiéru v roce 1976 a v té době se stalo jedním z mála projektů, které se vyhnuly politickému podtextu. Jeho hrdiny jsou fotografka Marie, která je doma se čtyřletou Maruškou, a její manžel Petr, jenž právě dokončuje studia na stavební fakultě. Jejich upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, sídlící ve dvoře. Pak ale rychle podlehne akutnímu zánětu mozkových blan a její náhlá smrt manžele tvrdě poznamená. Uzavírají se do sebe, zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná. Vymazat z paměti milované dítě ale není možné, cesta k vyrovnání se s tragédií vede jinudy. Projekt zaujal mimo jiné i milostnou scénou, což bylo na tehdejší dobu odvážné. Stejně jako celý projekt ale byla natočena s mimořádným vkusem, něhou a spoustou citu. Lví podíl na úspěchu projektu mělo i neobvyklé pojetí kameramana Jiřího Macháně a hudba Petra Hapky. Zcela právem film získal na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu Berlinale kromě ceny ekumenické poroty i nominaci na Zlatého medvěda a s nominací za Petrolejové lampy to byl Herzův největší úspěch na prestižních festivalech. Přesto ho neměl rád.

Sylva alias Maruška se svými filmovými rodiči

Sylva alias Maruška se svými filmovými rodiči
(foto - repro/Bontonfilm)

Tancovat ho naštěstí neviděl

Reportáž o natáčení napsal známý novinář, spisovatel a scenárista Jaroslav Vokřál a časopis Kino, který ji vydal 2. listopadu 1976, jí věnoval celou dvoustranu. S Jiřím Macháně tenkrát natáčel Juraj Herz poprvé a všechno točili přes filtry, které změkčují nebo rozbíjejí světlo. „Nebo Jirka namaže objektiv sádlem. Je to indulona, ale říkáme tomu sádlo. Jen pár záběrů v celém filmu je normálních, jako pohledem do hledáčku fotoaparátu,“ prozradil tenkrát režisér, jenž se poprvé sešel při práci i s Vlastimilem Harapesem, který byl v té době naplno zářící hvězdou baletu Národního divadla. „Naštěstí jsem ho neviděl tancovat nikdy předtím, než jsem si ho vybral. Je na scéně ohromný, fantasticky se pohybuje a ovládá prostor, ale právě proto bych se bál. Nevěřil bych, že taky dokáže být civilní. Člověk zkrátka nemá mít předsudky.“ A Marta Vančurová? Osvědčenou představitelku náročných psychologických postav scénář hned zaujal. „Ucítila jsem tady,“ řekla tehdy Jaroslavu Vokřálovi a klepla si na páteř, „že bych tuhle roli měla dostat. Já mám takový … instinkt.“

Režisér Juraj Herz se svými hrdiny během natáčení

Režisér Juraj Herz se svými hrdiny během natáčení
(foto - archiv Juraje Herze)

Lepší než leckterá hvězda

Skvělé výkony od profesionálů lze očekávat a režisér s nimi už dopředu počítá, s dětmi je to ale vždy velká sázka do loterie. Obzvlášť když nemají prozatím žádné zkušenosti. O malé Sylvě Kamenické, která se teprve nedávno naučila srozumitelně mluvit, ale lze říci, že byla mimořádná. A myslel si to o ní již během natáčení nejen Juraj Herz, ale celý štáb. „Je fantastická. Ohromně přirozená. Nezkažená. Řeknu jí Usmívej se, usměje se. Řeknu Víc, usměje se víc. Řeknu Opakuj to, opakuje to. Nejvýš řekne, že je jí horko, nebo že chce jít spát. Těká jen trochu očima, to je všechno,“ pochvaloval si ve Vokřálově reportáži režisér spolupráci se svou nejmladší herečkou. „Když něco neudělá dobře, řekneme Jé, strejda Jirka to zase zkazil.“ Navíc měla na svůj věk doslova božskou trpělivost. „Dívej se do sklíčka,“ řekl kameraman a ona se podívala do objektivu. Juraj Herz ji vzal oběma dlaněmi kolem pasu a řekl: „Usměj se.“ Usmála se. „Ještě jednou. Trochu víc.“ Znovu se usmála, trochu víc. O takové poslušnosti a spolupráci si režiséři u řady slavných hvězd mohou často jen nechat zdát.

Sylva Kamenická s Vlastimilem Harapesem při oslavě jeho sedmdesátin ve Státní opeře

Sylva Kamenická s Vlastimilem Harapesem při oslavě jeho sedmdesátin ve Státní opeře
(foto - youtube.com)

Holka modrooká

Malou Sylvu Kamenickou objevil Herz v úspěšném televizním pořadu Zpívá celá rodina, v němž zpívala Holka modrooká, nesedávej u potoka. Rok po úspěchu Dne pro mou lásku ji režisérka Věra Plívová-Šimková postavila před kameru znovu. Tentokrát už ale jenom jako jednu z holčiček na konkurzu v roztomilé rodinné komedii Jak se točí Rozmarýny, příběhu o zákulisí a záludnostech natáčení s dětmi. Do třetice všeho dobrého si v roce 1978 Sylva zahrála ve filmu ještě jednou, ve 'verneovce' režiséra Ludvíka Ráži Tajemství Ocelového města ztvárnila vnučku dr. Sarrasina Johanku. Poté se už její životní dráha s tou filmovou definitivně rozešla, rozhodně prý ale toho nikdy nelitovala. Vyrostla z ní energická, pracovitá, racionální a zdravě sebevědomá žena. Provdala se do Německa a zpočátku nějaký čas obsluhovala v pivnici, pro kterou její manžel vařil tři druhy vlastního piva. Nyní vlastní pracovní agenturu a do Čech se pravidelně vrací. Naposledy se tu na veřejnosti objevila před dvěma lety, aby na jevišti Státní opery popřála svému filmovému otci Vlastimilu Harapesovi k sedmdesátinám.

Herz ho neměl rád

Zatímco diváky bez výjimky bere film dodnes spolehlivě za srdce, Juraj Herz o něm vždy mluvil s despektem a rozhodně ho nepovažoval za dílo, kterým by se měl chlubit. Přitom populární autorka literatury pro mládež a scenáristka Markéta Zinnerová napsala scénář na základě vlastního, zřejmě nejhoršího životního zážitku – smrti své dcerky Pavlínky. Nabídku režie přijal Herz v době, kdy měl zákaz pracovat a ocitl se ve velmi vážné existenční situaci. „Nejhorší scénář, se kterým jsem kdy pracoval... Vnitřně tím filmem trpím pořád, i když si myslím, že je dobře zahraný i natočený,“ prozradil před lety deníku Blesk s tím, že scénář byl nejhorší, s jakým se v životě setkal, takže ho nejprve musel celý přepsat. Nejspíš na tom asi něco bylo, protože před ním údajně film odmítlo točit šest jiných režisérů. A když se o tom scenáristka doslechla, dokonce ho prý dala k soudu. Neuspěla.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace