Veřejnoprávní média obhájila svoje poslání, ale s odřenýma ušima. Nepříliš statečný moderátor a sólo pro Dubčeka
24.08.2018
Foto: Česká televize
Popisek: Česká televize uvedla film Dubček
Česká televize i Český rozhlas v tomto týdnu obhájily, více než kdy jindy, svoje hlavní poslání. A to především díky pořadům, které odvysílaly k letošnímu 50. výročí srpnové okupace. Po delším čase se tak výrazně odlišily od ostatních stanic, které významný mezník našich novodobých dějin většinou odbyly pouze stručným zpravodajstvím.
Problém však spočíval v tom, kdy byly některé pořady vysílány a že šlo spíše o jejich kvantitu než kvalitu. Příkladem je celonoční, třináctihodinový speciál Radiožurnálu, v němž sice zaznělo mnoho zajímavých informací, ale pouze pro ty, kteří v noci nespí, což je pouze část obvyklého publika.
Nepříliš pyšný a nepříliš statečný moderátor
Přesto se našlo dost posluchačů, co celonoční maratón sledovali a většina si jej pochvalovala. Někteří se však zamysleli nad skutečností, že pořad uváděl Jan Pokorný, který působil v médiích již před rokem 1989. Je správné, aby podobný pořad moderoval novinář, sám přiznávající, že na svoji dřívější éru není úplně pyšný a že měl být statečnější? A jak si máme vysvětlovat, že tento speciál s ním moderoval Martin Veselovský, aktér privátní televizní stanice DVTV? Rozhodně by však bylo smysluplnější unikátní rekonstrukci noci z 20. na 21. srpna zařadit v době, kdy ji může poslouchat podstatně více lidí. K celkovému dojmu nepřispělo ani to, že informací bylo příliš najednou a ve studiu se hlasy hostů překrývaly s dobovými nahrávkami. To bylo místy velmi rušivé.
Koncert 68
Naopak skvělým počinem Radiožurnálu byla spoluúčast při organizaci Koncertu 68 na Václavském náměstí, který večer vysílal v přímém přenosu. Bohužel jeho úžasnou atmosféru nezprostředkovala Česká televize. Zatímco nás ochotně obšťastňuje přímými přenosy z bourání zřícené lávky, v tomto případě přinesla jen pár vstupů. Velmi trapné bylo, když vystoupení ikony srpnové okupace Marty Kubišové a její kultovní Modlitby použila pouze jako křoví pro rozhovor s hosty v Událostech komentářích. Jejich část, věnovaná Srpnu 68, byla skutečně tristní, především kvůli tomu, že zrovna v den výročí srpnové okupace dostal největší prostor k šíření svých názorů člen KSČM. Ale ani další hosté neřekli nic zásadního.
Šokující Dubček
Nejvýznamnějším počinem však bylo uvedení televizního filmu Dubček na ČT 1 v režii Laco Halamy, i když po umělecké stránce nejde o žádné výjimečné filmařské veledílo, ale spíše dokumentární drama. Veřejnosti nabídlo především šokující svědectví o tom, co se kvůli akci Dunaj dělo v politických kuloárech. Každý, kdo považuje chování naší tehdejší reprezentace za slabošské, mohl společně s aktéry srpnových dnů přemýšlet, jak by fatální dilema vyřešil on sám. Zda by se podvolil diktátu z Moskvy nebo zda by riskoval životy svých spoluobčanů.
Dubčekův životní příběh je důkazem, že politika často není volbou mezi dobrem a zlem, ale spíše mezi špatnými a ještě horšími možnostmi. Lze sice souhlasit s některými kritiky, že obraz Alexandra Dubčeka v podání Adriana Jastrabana je poněkud zidealizovaný, ale jeho roli při srpnové okupaci zaznamenal dosti věrně. Navíc má každý divácky přitažlivý projekt s tématikou historie nesmírnou zásluhu na tom, že se o ní diváci dozvídají jinak než školometským způsobem.
A co smrt?
Postava Alexandra Dubčeka je velmi složitá a poskytuje dostatek prostoru i jiným tvůrcům, aby vytvořili kompletnější portrét jednoho z nejvýznamnějších československých politiků minulého století. Laco Halama pouze závěrečnými titulky naznačil, že Dubčekova smrt je dosud nevyjasněna. Je přitom velmi důležité, zda Dubček skutečně zahynul při autonehodě, či zda byl zavražděn. Možná by se jeho smrt mohla stát námětem smysluplného kriminálního příběhu, na jehož tvorbu má (jak je z přemíry detektivních seriálů zřejmé) dostatek prostředků například Česká televize. Navíc se v úterý večer film Dubček umístil v přehlídce nejsledovanějších pořadů na druhém místě, když jej zhlédlo 563 tisíc diváků. Vítězná Kriminálka Anděl na Nově jich nasbírala jen o pár tisíc více. Nelze však pochybovat o tom, že příběhy z naší historie jsou mnohem napínavější než většina krkolomých detektivek.
Vložil: Adéla Hofmanová