Zamilovala se do profesora, kterého chtěla i Baarová. Nakonec jí ho vyfoukla obyčejná referentka. Tajnosti slavných
22.08.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Zdenka Procházková ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů
Legendární Lídu Baarovou zažila v mládí a netají se tím, že ji neměla ráda. Přesto si ji o sedm desetiletí později s chutí zahrála. Skvělá Češka byla královnou vídeňské divadelní scény a svět jí ležel u nohou. Jen doma jí házeli klacky pod nohy.
Jako studentka zažila slavné herecké hvězdy první republiky, s některými se přátelila, na jiné nemá právě nejlepší vzpomínky. Její devízou byl nejen půvab, ale především oduševnělý výraz ve tváři, kvalita mluveného slova a díky baletní průpravě i mimořádná pohybová kultura. Elegantní, kultivovaná dáma Přestože Zdenka Procházková v dubnu oslavila již dvaadevadesáté narozeniny, hezké roli stále nedokáže odolat. Loni si zahrála babičku v komedii Filipa Renče podle scénáře Haliny Pawlowské Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a letos si stoupla před kameru již ve dvou nových seriálových projektech. „Stala se ze mne bába, špatně slyším, zhoršují se mi oči, sem tam něco píchne, zabolí, mám jít na operaci s kýlou, zuby mám své, ale koupené za drahé peníze, dřep už taky neudělám, špatně spím, ztrácím paměť, rovnováhu, mám artrózou mírně pokřivené ruce. Ale jinak jsem naprosto čilá a zdravá!“ prozradila před časem s humorem sobě vlastním deníku Blesk.
Babička v komedii Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
(foto - repro/Bonton)
Předtucha ji zachránila
Narodila se 4. dubna 1926 v Praze do rodiny komerčního právníka. Její maminka byla vynikající klavíristka, i když o tom nikdo neměl ani ponětí, protože kvůli plaché povaze hrála, jen když byla sama doma. Dceřiny umělecké sklony ale odmalička podporovala, a tak Zdenka brzy také začala hrát na klavír a téměř zároveň začala chodit do hodin baletu. S divadlem se poprvé setkala během studia na reálném gymnáziu na Lobkowitzově náměstí, kdy vystoupila v Uranii ve Svobodově Rozveselené rodině a ve Vinohradském divadle ve Vrchlického Soudu lásky. A rázem měla o své budoucnosti jasno. Přešla na Státní konzervatoř a před kamerou se měla poprvé objevit již za války ve filmové adaptaci románu Marie Pujmanové Předtucha. Ve skutečnosti ale šlo pouze o to, aby studenti konzervatoře, kterou mezitím nacisté uzavřeli, nemuseli být totálně nasazení. Film nakonec natočil až v roce 1947 Otakar Vávra, v hlavní roli s Natašou Tánskou.
Zamilovaný profesor
Slavné prvorepublikové hvězdy znala osobně, jejími kamarádkami byly Ljuba Hermanová či Nataša Gollová, která tehdy osmnáctiletou adeptku herectví pozvala i na oslavu svých dvaatřicátých narozenin. Tehdy se setkala s Adinou Mandlovou i Lídou Baarovou, na niž ale nemá právě nejlepší vzpomínky. Byla prý sebestředná a povýšená. Jako dvacetiletá studentka padla do oka třídnímu učiteli Karlu Högerovi. Nejprve se jí prý vůbec nelíbil a neimponovalo jí ani jeho herectví. Ke sblížení mezi nimi došlo až při natáčení dramatu Bořivoje Zemana Mrtvý mezi živými, v němž dostala hlavní ženskou roli, a vzápětí si spolu zahráli i v povídkovém filmu Jiřího Krejčíka Týden v tichém domě. Později se vzali a žili spolu šestnáct let. Höger ji uvedl do společnosti slavných hereckých osobností a měl prý na svou o sedmnáct let mladší ženu velký vliv.
S Ladislavem Chudíkem v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města
(foto - repro/archiv ČT)
Referentka vyhrála
Na populárního filmového milovníka si ale brousila zuby řada žen. Do oka dokonce dříve padl i Lídě Baarové, která si ho prosadila v roce 1941 za partnera do filmu Za tichých nocí, a platonicky do něj byla zamilovaná i její sestra Zorka Janů. K Högerovým horkým favoritkám ale patřily především Dana Medřická, Vlasta Matulová a Vlasta Fabianová a rád věnoval pozornost i fanynkám. K jeho skalním obdivovatelkám patřila i programová referentka Československého rozhlasu Eva Vachková, která ho zbožňovala už od dvanácti let. A právě kvůli ní se Höger nakonec se Zdenkou rozvedl. „Bylo to vážnější a silnější než kdykoliv předtím,“uznala prý tehdy manželka, kterou opouštěl, a dodala: „Rozvedli jsme se, ale nerozešli. Zůstali jsme přáteli až do jeho posledních dnů.“
Hvězdou ve Vídni
Nejkrásnějším obdobím v jejím životě byla padesátá a šedesátá léta. Natáčela filmy, byla členkou Městských divadel pražských a hostovala v Národním divadle. Byla také konferenciérkou Laterny Magiky, s níž se zúčastnila světové výstavy Expo 58 v Bruselu, na níž česká expozice vzbudila senzaci. S Högerem v roce 1962 nastudovala divadelní hru Drahý lhář, s níž jezdili po zájezdech. V roce 1965 byli pozváni do Vídně, a dokonce i tamní recenzenti, kteří nerozuměli česky ani slovo, na ně pěli ódy. Zdenka ale díky vídeňské babičce mluvila plynně německy, a poté co se v roce 1968 představila rakouské metropoli v hlavní roli ve hře Julie, ty jsi kouzelná, nabídl jí ředitel jedné vídeňské scény, aby pro ně nastudovala nějaké představení. Rozhodla se pro monolog Jean a já, s nímž vystupovala v pražském Komorním divadle a měla takový úspěch, že ho hrála tři měsíce. Za tento výkon dokonce získala v roce 1974 první cenu v mezinárodní soutěži dramat v Buenos Aires.
S Hartmutem Krugem v roce 2007 v seriálu Hraběnky
(foto - repro/archiv ČT)
V roce 1968 dala Čechům vale
Nabídky se jen hrnuly, dokonce měla hrát v Hollywoodu po boku legendárního Paula Newmana. S vídeňským Burgtheatrem vystupovala v Německu, Holandsku, severní Itálii, Švýcarsku i ve Švédsku, jenže se to začalo zajídat v Městských divadlech pražských, a tak jí dali na výběr: buď se zahraničních aktivit vzdá, nebo dá výpověď. Zdenka zvolila druhou možnost a po okupaci v roce 1968 se rozhodla zůstat v cizině natrvalo. Emigrovat nechtěla kvůli rodičům, takže si zaplatila legální povolení k pobytu. Přijala angažmá v Kolíně nad Rýnem a působila na univerzitě v Düsseldorfu, kde se stala docentkou pro jevištní řeč. V té době již byla podruhé vdaná za Vídeňáka Ericha Hartmanna, s nímž se seznámila ještě v Praze u Adolfa Hoffmeistera. „Hrozně mě miloval, říkala jsem mu vždycky, že jsem se nezamilovala do něho, ale do jeho lásky ke mně. Byl o deset let starší,“ prozradila.
Kariéru obětovala matce
Dramatický zlom v její kariéře nastal koncem sedmdesátých let, když si po otcově smrti vzala k sobě do Vídně maminku. Jenže ta si v cizině nedokázala zvyknout, fyzicky chřadla a psychicky se hroutila. A tak si Zdenka vzala v Burgtheateru roční neplacenou dovolenou, odjela s matkou do Prahy a tiše doufala, že i tam najde i uplatnění. Jenže o pořádnou roli ani nezavadila. Maminka se brzy zotavila a dožila se pětadevadesáti let, kvůli ní se ale Zdenka do Burgtheatru už nikdy nevrátila. Teprve po matčině smrti v prosinci 1989 obnovila kontakty se zahraničím a od poloviny devadesátých let se vrátila na rakouská jeviště. Dalších téměř patnáct let ale muselo uplynout, než zase začala spolupracovat s českými televizemi. Její první postavou ‘nové‘ éry se stala v roce 2003 matka v komedii Když chcípne pes, kterou natočil pro Českou televizi režisér Vladimír Drha, pak už následovala řada postav v inscenacích a seriálových projektech.
S režisérem Filipem Renčem během natáčení velkofilmu Lída Baarová
(foto - lidabaarovafilm.cz)
Velký návrat
Opravdu velký filmový návrat jí ale dopřál až v roce 2016 Filip Renč, který ji obsadil do hlavní role stárnoucí Lídy Baarové ve stejnojmenném životopisném filmu. „Dobré postavy se mi vždycky hrají dobře a tohle byla po dlouhé době rolička, která se mi líbila a kterou jsem si zahrála s chutí,“ prozradila tehdy serveru super.cz. A to přesto, že Baarovou ve skutečnosti vůbec ráda neměla. Role jí prý skvěle sedla až na jedinou výjimku. O Lídě Baarové je známo, že byla velmi silná kuřačka a tato nectnost jí vydržela až do smrti. A tak i Zdenka musela před kameru s cigaretou, a zatímco skvěle hrála zatrpklost bývalé hvězdy, dělalo se jí špatně od žaludku. Přibývající léta na ni dolehla až poslední dobou, začaly ji sužovat ukrutné bolesti kyčlí a zad. „Poprvé v životě teď přemýšlím hlavně o svém zdraví,“ posteskla si Blesku letos v dubnu při předávání filmových cen Český lev. Musela se smířit s několikatýdenním pobytem v rehabilitačním ústavu, na volné místo si ale čekala zhruba čtvrt roku. Držíme palce!
Vložil: Adina Janovská