Herec epizodních rolí se dočkal životní. Hrál komplikovanou osobnost Alexandra Dubčeka
22.08.2018
Foto: ČT
Popisek: Adrian Jastraban v roli Alexandera Dubčeka
FOTO Adrian Jastraban se narodil až rok po srpnové okupaci Československa. Dramatickou atmosféru této doby si tedy nepamatuje. Přesto si zahrál jednoho z nejvýznamnějších aktérů Pražského jara i Srpna 1968, Alexandra Dubčeka, a to je pro mnohé velké překvapení. Herci, známému především z epizodních rolí, či populárního televizního seriálu Ulice, se naskytla skutečně výjimečná příležitost.
To, že Adrian Jastraban dostal nabídku, aby si zahrál jednoho z nejznámějších československých politiků, ho samotného velmi překvapilo. „Myslel jsem, že je to omyl,“ přiznal se v rozhovoru pro Radiožurnál. A to především proto, že Dubčekovi není vůbec podobný, měl jiný tvar nosu i jinou barvu očí. Ale režisér Laco Halama ho ujistil, že mu jde o způsob práce a že ani nechce, aby měl dokonalého Dubčeka. Adrian však musel pořádně oprášit ruštinu, protože politik, který prožil část života v Rusku a později studoval v Moskvě, mluvil rusky velmi dobře.
Adrian Jastraban dostal velkou roli, foto ČT
Dubčekovu podobu bylo možné dotvořit v maskérně, kde herec trávil před každým natáčením až šest hodin. Někdy stačil prý jen příčesek, ale postupně bylo nutné vytvořit i celotvářovou masku. Podstatnější ovšem bylo vžít se do postavy politika, která je velmi komplikovaná. Proto Jastraban věnoval spoustu času studiu dokumentů a setkal se i s lidmi, kteří Dubčeka osobně znali. Zpočátku se přitom vůbec nemělo jednat o celovečerní film, ale pouze o hraný dokument. Nakonec s režisérem zjistili, že tato osobnost celovečerní film unese a začali se jí věnovat podrobněji. Herec přiznává, že se především musel vyrovnat s tím, že byl Alexandr Dubček členem komunistické strany v padesátých letech a byl tak svědkem komunistického zločinného systému. „Hledali jsme pro nás jeho základní rys. Že to byl slušný člověk, že to idealista,“ svěřil se Patricii Strouhalové.
Únos do Moskvy, foto ČT
Slušný, vlídný, nekonfliktní
A je faktem, že Dubček byl svým okolím skutečně považován za vlídného, slušného a nekonfliktního člověka. Patřil k aktérům tzv. Pražského jara, kteří se snažili o zásadní reformy komunistického režimu v Československu. Jedna z nich například přispěla k úplné svobodě tisku a nepřípustnosti cenzury. Za svoje liberální, a na svoji dobu velmi odvážné postoje, však čelil kritice spolustraníků a především sovětských aparátčíků. A právě z obav, aby jim české reformy náhodou nepřerostly přes hlavu a radikálně nezměnily politickou situaci v naší zemi, došlo před padesáti lety k srpnové okupaci. Dubček byl společně s dalšími nejvyššími politickými činiteli té doby odvlečen do Ruska, kde byli dokonce několik dnů vězněni. Situace pro něj byla natolik stresující, že při jednáních několikrát omdlel. Nakonec podlehl vyčerpávajícímu tlaku a podepsal Moskevský protokol o bratrské pomoci SSSR.
Místo reforem normalizace
Svými dalšími kroky pak bohužel přispěl k tomu, že byla v Československu namísto dalších reforem nastolena tuhá normalizace. Přesto byl v roce 1970 vyloučen ze strany a celých patnáct let pracoval jako mechanizátor v lese. Teprve po listopadové revoluci se načas vrátil na politickou scénu a stal se dokonce předsedou Federálního shromáždění.
Jeho smrt v roce 1992 je dodnes předmětem spekulací, především proto, že měl tři dny nato svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. A jistě není náhodné, že ve stejnou dobu byl zavražděn bývalý polský premiér Piotr Jaroszewicz, jenž měl svědčit také.
Vložil: Adéla Hofmanová