Když jsem byl malý, potkali jsme se s otcem. Ani mě nepozdravil. Po letech mi řekl: Jo, ty jsi ten z nádraží; herec vzpomíná

Foto: Facebook

Popisek: Ivan Vyskočil

FOTOGALERIE O rodinné situaci herce Ivana Vyskočila se ví hlavně to, že měl hned několik manželek, se kterými zplodil pět dětí, méně se ale ví, že jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou otce, ale také panujícím režimem, jak připomenul v pořadu 13. komnata České televize.

Ivan Vyskočil je ze tří dětí. Jeho maminka byla Židovka, kterou internovali v táboře v Terezíně: „Když už to vypadalo, že je Hitler takový, jaký je, chtěla odjet s rodinou do Kanady, ale tatínek nechtěl, byl hrozný vlastenec,“ vzpomíná Ivan Vyskočil. „Museli ji odvézt v polovině roku 1944, Jirka se narodil v únoru 1943, když ho nechala mé sestře na starost, tak mu mohlo být rok a půl. Moje maminka říkala, co já ze sebe budu dělat hrdinku, byli lidé, kteří trpěli daleko více.“

Hrůza protektorátu

Tatínek se s maminkou nerozvedl a trpěl i on: „Tatínek byl tím, že si vzal Židovku, totálně nasazený.“ V těch samých místech, kde věznili jeho maminku natáčel Ivan Vyskočil po mnoha letech film Dlouhý čas naděje: „Když se tu prochází, působí to nesmírně tísnivě, pro mě to bylo ještě horší, protože jsem to procházel v německé uniformě,“ uvědomoval si tenkrát a dodal: „Svoje hraní jsem měl opravdu jako herecký úkol, herec se musí oprostit. Člověk si uvědomí, že tudy chodila maminka, ale vlastně ani nevím kde,“ vzpomínal v 13. komnatě.

Otec se zbláznil do sekretářky

Po válce se jeho otec a matkou shledali, narodil se Ivan, ale štěstí netrvalo dlouho. Tatínek se zamiloval do sekretářky a rodinu opustil, dokonce na své děti ani neplatil výživné: „Já jsem chudé dítě, z chudých poměrů. Maminka kolikrát někam šla, protože si chtěla půjčit peníze. Byla hrozně starostlivá.“ Maminka nezůstala dlouho sama, Ivanův otčím ale utrpěl srážku s režimem, tentokrát komunistickým: „„Já jsem mu celý život říkal strejdo. Byl zavřený za velezradu, tedy hlavně za kecy. Jako malý kluk jsme ho jeli s maminkou a bráchou navštívit. Bylo mi sedm nebo osm, pamatuju se, že jsme příšerně dlouho čekali. Byla zima. S bráchou jsme si vymýšleli všelijaké hry. Ženské jim chtěly zamávat, když je odváželi v autobusech, ale oni tam nebyli. Oni leželi na zemi, aby těm ženským nemohli zamávat. Maminka říkala, že tohle nedělali ani Němci. Moc o tom nevyprávěl, ale ani nemusel, měl vymlácené zuby. Bylo vidět, že to byl zlomený člověk. Zažil útěk, kdy ho chytli a zmučili ho. Zůstal s námi až do maminčiny smrti,“ konstatoval Ivan Vyskočil.

Odmítl založit SSM, následoval vyhazov

Po ruské okupaci v roce 1968 emigrovali do Švýcarska oba Ivanovi sourozenci a pro Ivana Vyskočila to mělo neblahé následky, přišel o práci: „V té době mě vyhodili z Činoheráku, neměl jsem dost dlouho práci, chvíli jsem jezdil s náklaďákem a ze Švýcar se ozvalo, kdykoliv ti pomůžu. Z Činoheráku mě vyhodili hlavně proto, že jsem tam odmítl založit SSM. Já nebyl v padesátých letech ani pionýr! Já jsem sebral odvahu, řekl jsem, že ne a on to někdo někde řekl, takže jsem hned vyletěl,“ říká v pořadu 13. komnata Ivan Vyskočil. Později mu pomohl jeho kolega: „Jezdil jsem 4 měsíce s náklaďákem a Honza Kačer mi vyjednal, že můžu jít do nejopovrhovanějšího českého divadla Jiřího Wolkera a potkal jsem tam skvělé lidi,“ řekl Ivan Vyskočil.

Ten z nádraží

Pro Ivana Vyskočila bylo to, že ho tatínek už v dětství zavrhl, pochopitelně těžké: „Já jsem ho téměř neznal, oni se rozešli v roce 1948 a to mi byly dva roky. On nás nevyhledával, my jsme nevyhledávali jeho. Bylo to zvláštní, já ho jednou potkal, šel jsem s maminkou a potkali jsme se na nádraží. Ona říkala, to je táta a byla z toho nervózní, on nás ani nepozdravil. Později se mi narodil syn a já jsme ho shodou okolností potkal v Bílé labuti a chtěl jsem mu říct, že jsem také tátou. A on mi řekl, to jsi ty, ten z nádraží?“ svěřil se v 13. komnatě s nepěknou vzpomínkou.

Psali jsme

Svou ´nebožku´ Anife přirovnal k uprchlíkům, kteří nyní berou Evropu útokem. „Ona je vzorek této mentality,“ prohlásil herec Ivan Vyskočil. Co tím myslel?

Nechci, aby moje děti zažily to, co já

Ivan Vyskočil vyhledal otce sám ještě před jeho smrtí, potkal ale člověka, který nebyl právě šťastný a pro kterého byl jeho syn zřejmě velkou výčitkou: „Byl to opravdu starý člověk a najednou viděl, že neměl ten život takový, jak si představoval. Že to mohlo být jiné. On říkal, to mohlo být všechno jinak,“ vzpomínal Ivan Vyskočil trpce. U herce se to, že vyrůstal bez otce, přetavilo ve velkou náklonnost ke svým dětem: „Já jsem se nikdy nechtěl rozvádět, zejména když jsem měl ty děti. Vždycky jsem tím trpěl, vždy jsem se s nimi stýkal. Žena mi vyčítala, že vztah k dětem je lepší než k ní.“ Vždy mu bylo jasné jedno: „Nechtěl jsem, aby moje děti cítili to, co jsem cítil já.“

Psali jsme

Anife Vyskočilová a její přednosti, s nimiž se netají… Co teď dělá přírodní úkaz českého šoubizu

Vložil: Michaela Špačková