Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Když jsem byl malý, potkali jsme se s otcem. Ani mě nepozdravil. Po letech mi řekl: Jo, ty jsi ten z nádraží; herec vzpomíná

24.08.2018
Když jsem byl malý, potkali jsme se s otcem. Ani mě nepozdravil. Po letech mi řekl: Jo, ty jsi ten z nádraží; herec vzpomíná

Foto: Facebook

Popisek: Ivan Vyskočil

FOTOGALERIE O rodinné situaci herce Ivana Vyskočila se ví hlavně to, že měl hned několik manželek, se kterými zplodil pět dětí, méně se ale ví, že jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou otce, ale také panujícím režimem, jak připomenul v pořadu 13. komnata České televize.

Ivan Vyskočil je ze tří dětí. Jeho maminka byla Židovka, kterou internovali v táboře v Terezíně: „Když už to vypadalo, že je Hitler takový, jaký je, chtěla odjet s rodinou do Kanady, ale tatínek nechtěl, byl hrozný vlastenec,“ vzpomíná Ivan Vyskočil. „Museli ji odvézt v polovině roku 1944, Jirka se narodil v únoru 1943, když ho nechala mé sestře na starost, tak mu mohlo být rok a půl. Moje maminka říkala, co já ze sebe budu dělat hrdinku, byli lidé, kteří trpěli daleko více.“

Hrůza protektorátu

Tatínek se s maminkou nerozvedl a trpěl i on: „Tatínek byl tím, že si vzal Židovku, totálně nasazený.“ V těch samých místech, kde věznili jeho maminku natáčel Ivan Vyskočil po mnoha letech film Dlouhý čas naděje: „Když se tu prochází, působí to nesmírně tísnivě, pro mě to bylo ještě horší, protože jsem to procházel v německé uniformě,“ uvědomoval si tenkrát a dodal: „Svoje hraní jsem měl opravdu jako herecký úkol, herec se musí oprostit. Člověk si uvědomí, že tudy chodila maminka, ale vlastně ani nevím kde,“ vzpomínal v 13. komnatě.

Otec se zbláznil do sekretářky

Po válce se jeho otec a matkou shledali, narodil se Ivan, ale štěstí netrvalo dlouho. Tatínek se zamiloval do sekretářky a rodinu opustil, dokonce na své děti ani neplatil výživné: „Já jsem chudé dítě, z chudých poměrů. Maminka kolikrát někam šla, protože si chtěla půjčit peníze. Byla hrozně starostlivá.“ Maminka nezůstala dlouho sama, Ivanův otčím ale utrpěl srážku s režimem, tentokrát komunistickým: „„Já jsem mu celý život říkal strejdo. Byl zavřený za velezradu, tedy hlavně za kecy. Jako malý kluk jsme ho jeli s maminkou a bráchou navštívit. Bylo mi sedm nebo osm, pamatuju se, že jsme příšerně dlouho čekali. Byla zima. S bráchou jsme si vymýšleli všelijaké hry. Ženské jim chtěly zamávat, když je odváželi v autobusech, ale oni tam nebyli. Oni leželi na zemi, aby těm ženským nemohli zamávat. Maminka říkala, že tohle nedělali ani Němci. Moc o tom nevyprávěl, ale ani nemusel, měl vymlácené zuby. Bylo vidět, že to byl zlomený člověk. Zažil útěk, kdy ho chytli a zmučili ho. Zůstal s námi až do maminčiny smrti,“ konstatoval Ivan Vyskočil.

Odmítl založit SSM, následoval vyhazov

Po ruské okupaci v roce 1968 emigrovali do Švýcarska oba Ivanovi sourozenci a pro Ivana Vyskočila to mělo neblahé následky, přišel o práci: „V té době mě vyhodili z Činoheráku, neměl jsem dost dlouho práci, chvíli jsem jezdil s náklaďákem a ze Švýcar se ozvalo, kdykoliv ti pomůžu. Z Činoheráku mě vyhodili hlavně proto, že jsem tam odmítl založit SSM. Já nebyl v padesátých letech ani pionýr! Já jsem sebral odvahu, řekl jsem, že ne a on to někdo někde řekl, takže jsem hned vyletěl,“ říká v pořadu 13. komnata Ivan Vyskočil. Později mu pomohl jeho kolega: „Jezdil jsem 4 měsíce s náklaďákem a Honza Kačer mi vyjednal, že můžu jít do nejopovrhovanějšího českého divadla Jiřího Wolkera a potkal jsem tam skvělé lidi,“ řekl Ivan Vyskočil.

Ten z nádraží

Pro Ivana Vyskočila bylo to, že ho tatínek už v dětství zavrhl, pochopitelně těžké: „Já jsem ho téměř neznal, oni se rozešli v roce 1948 a to mi byly dva roky. On nás nevyhledával, my jsme nevyhledávali jeho. Bylo to zvláštní, já ho jednou potkal, šel jsem s maminkou a potkali jsme se na nádraží. Ona říkala, to je táta a byla z toho nervózní, on nás ani nepozdravil. Později se mi narodil syn a já jsme ho shodou okolností potkal v Bílé labuti a chtěl jsem mu říct, že jsem také tátou. A on mi řekl, to jsi ty, ten z nádraží?“ svěřil se v 13. komnatě s nepěknou vzpomínkou.

Nechci, aby moje děti zažily to, co já

Ivan Vyskočil vyhledal otce sám ještě před jeho smrtí, potkal ale člověka, který nebyl právě šťastný a pro kterého byl jeho syn zřejmě velkou výčitkou: „Byl to opravdu starý člověk a najednou viděl, že neměl ten život takový, jak si představoval. Že to mohlo být jiné. On říkal, to mohlo být všechno jinak,“ vzpomínal Ivan Vyskočil trpce. U herce se to, že vyrůstal bez otce, přetavilo ve velkou náklonnost ke svým dětem: „Já jsem se nikdy nechtěl rozvádět, zejména když jsem měl ty děti. Vždycky jsem tím trpěl, vždy jsem se s nimi stýkal. Žena mi vyčítala, že vztah k dětem je lepší než k ní.“ Vždy mu bylo jasné jedno: „Nechtěl jsem, aby moje děti cítili to, co jsem cítil já.“

Kolik měl vlastně Ivan Vyskočil manželek? Poprvé se ženil v roce 1968, manželství s Majkou vydrželo jen měsíc. Poté vstoupil do manželství s modelkou Růženou Polákovou, se kterou měl dva syny. Následoval sňatek s herečkou Ivanou Andrlovou a nakonec s Anife Ismet Hassan. Jeho průběh byl mimořádně divoký, stejně jako konec. Dnes Ivan Vyskočil tvrdí, že jsou v pohodě, ještě před pár měsíci chodil s ani ne třicetiletou přítelkyní Romanou.

Ivan Vyskočil dnes hraje hlavně v divadle, vidět ho můžeme třeba ve hře Smím prosit Činoherního studia Bouře. Jak sám ale tvrdí, divadlo k jeho prvním láskám nepatřilo: „Vychovávala mne tedy poctivě moje maminka, sourozenci a hlavně žižkovská ulice. Proto jsem nebyl, jako mnoho mých kolegů, od mládí posedlý divadlem, ale spíše úplně jinými a daleko praktičtějšími věcmi. Přesto mne snad v šestnácti letech objevili barrandovští filmaři, samozřejmě jenom jako vhodný typ. O herectví se zatím rozhodně nedalo mluvit. Od těch dob jsem natočil snad více než 56 filmů a TV inscenací.“

Vložil: Michaela Špačková