Američtí novináři si útoky a urážky líbit nenechají. Ti naši se mezi sebou naopak hádají
23.08.2018
Foto: Facebook
Popisek: Kopou za Babiše?
Ve skutečně demokratických režimech si nikdo nedovolí zpochybňovat zásadní roli médií, ať už těch veřejnoprávních či soukromých. Nejen, že plní funkci informační (a řada politiků se leccos podstatného dozvídá právě z novin či televize), ale také velmi důležitou funkci kontrolní. Ne náhodou se o nich hovoří jako o hlídacích psech demokracie. Jedině díky novinářům na veřejnost proniknou informace o prohřešcích mocných. Platí přitom přímá úměra: Čím více ten či onen politik chybuje, tím více na média útočí.
A jakkoliv byla ještě donedávna za nejsvobodnější média považována americká či evropská, v posledních letech se situace výrazně zhoršuje a platí to bohužel i pro nás. Podle organizace Reportéři bez hranic se svoboda tisku nejvíce zhoršila právě v Evropě, především na Maltě, v Srbsku, Slovensku a v České republice. Jedním z důvodů jsou slovní útoky politiků na novináře, nezřídka skutečně skandální. A negativní roli hraje i skutečnost, že média stále častěji vlastní politici a vlivní podnikatelé.
Titulní stránky The Boston Globe, která odstartovala revoluci médií v USA, foto Facebook
Novináři nejsou nepřátelé
Americký prezident Donald Trump médii přímo opovrhuje a nechal se dokonce slyšet, že novináři jsou nepřátelé lidu. Jenže nepočítal s tím, že se proti jeho výrokům spojí více přes 350 amerických deníků. Ty se tento týden na titulních stranách proti Trumpovým útokům ohradily a odmítly jeho „špinavou válku“ proti nim. Zdůraznily naopak, že Trump svým jednáním ohrožuje demokracii. Celou akci inicioval list The Boston Globe, který zveřejnil úvodník pod názvem Novináři nejsou nepřátelé lidu. V něm mimo jiné připomněl, že svoboda tisku je součástí americké demokracie více než 200 let. A právě proto podpořil existenci svobodného tisku svou rezolucí i americký senát. Jeden z autorů rezoluce Brian Schatz, argumentoval: „Přísahali jsme, že budeme podporovat a chránit ústavu včetně jejího prvního dodatku o svobodě slova a tisku.“
Drsná doba?
O něčem podobném se nám u nás může prozatím jen zdát. Česká média nejenže při sobě nedrží, ale navzájem na sebe útočí. Nebrání se ani nehorázným útokům některých českých politiků. Generální ředitel České televize Petr Dvořák nedávno v rozhovoru pro DVTV uvedl, že je drsná doba, a tak si musíme na útoky i lživá prohlášení politiků zvykat. Prozradil, že ČT nepodá žalobu na premiéra Andreje Babiše, který reportéry ČT označil za zkorupovanou pakáž. A tento týden premiér Babiš útočil v přímém přenosu ČT na novináře z „Bakalových médií.“ Navíc označil šéfa protikorupční organizace Transparency International Davida Ondračku za lháře, v návaznosti na to, že podle organizace Babiš nadále ovládá Agrofert a jím vlastněná média.
Tak se to dělá!
Nejspíše není náhodné, že právě média, patřící do svěřenského fondu Agrofertu, společný postoj amerických deníků kritizovala. MF dnes v reakci na jejich akci zveřejnila analýzu, nazvanou „Média vedou proti Trumpovi vlastní džihád“. Podle Milana Vodičky prý dělají totéž, co vyčítají Trumpovi a tím se ničí. Je přesvědčen, že z amerických reportérů se stali aktivisté. Podle něj patřila americká žurnalistika k tomu nejlepšímu na světě, ale nyní se z nich stala vlastní karikatura.
„Objektivita šla stranou, vystřídaná zaujatostí, ohýbáním faktů a dvojím metrem. Zprávy jsou maskované osobní postoje redaktorů,“ píše autor. Je však otázkou, zda tato slova vypovídají více o amerických médiích či spíše o samotné MF Dnes. Podle nedávné analýzy Free Czech Media stoupl v MFD počet pozitivních článků o Andreji Babišovi z 30 na 202 (!) a počet kritických klesl na nulu. Ovšem do doby, než Babiš koupil MF Dnes a Lidové noviny, o něm tyto deníky zveřejnily řadu kritických příspěvků. Referovaly o něm například jako o předlistopadovém členovi KSČ, agentovi STB, oligarchovi a tenisovém partnerovi Stanislava Grosse. Že by to byla náhoda?
Vložil: Adéla Hofmanová