Žil v pozadí a příjemný chraplák půjčoval druhým. Jeho Strýček Skrblík ale osiřel předčasně. Tajnosti slavných
17.08.2018
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Mirko Musil v seriálu Pan Tau
Legraci si z něj dělalo několik generací dětí, kačeří Strýček Skrblík je prostě neodolatelný. Nebýt ale jeho jedinečného dabéra, nejspíš by byly zklamané. Kam se totiž americký originál na Mirko Musila hrabe.
Pro peníze je ochoten obětovat vše a jejich ztráta pro něj znamená nejen ztrátu bytí, ale i zdravého rozumu. Zatímco Evropě nadělil Harpagona, ztělesnění posledního ze sedmi smrtelných hříchů lakomství, již v roce 1668 slavný francouzský dramatik Molière, jeho animovaná varianta, která baví stejně malé i velké, je o tři století mladší. Strýček Skrblík se ‘narodil‘ ve Spojených státech v komiksu Vánoce na Medvědí hoře v roce 1947, televizní podoby se dočkal o čtyřicet let později v produkci společnosti Walt Disney v seriálu My z Kačerova (Duck Tales) a čeští diváci se s ním seznámili v roce 1991. A nebýt jeho skvělého dabéra Mirko Musila, nebyl by to zkrátka on.
S Vladimírem Menšíkem v experimentální komedii Oldřicha Lipského a Miloše Macourka Happy end
(foto - repro/Bonton)
Komediant do reichu nemusel
Mirko Musil se narodil 26. srpna 1924 v Praze, dostal jméno Miroslav a nakonec vyrůstal v Choceradech u Benešova. Pocházel sice z rodiny lékaře, přesto měl umělecké geny po kom zdědit. Jeho otec totiž v mládí zpíval v operetě, matka byla původně pro změnu koncertní zpěvačka. Oba pak zůstali alespoň vášnivými ochotníky, takže syn s nimi odmalička hrával v ochotnických představeních. Na gymnáziu se stal členem dramatického kroužku, přesto se chtěl ‘potatit‘ a vystudovat medicínu. Jenže stejně jako v případě řady hereckých kolegů zamíchala i jeho životem druhá světová válka. Po uzavření českých vysokých škol Němci hledal způsob, jak se vyhnout totálnímu nasazení, a tak se přihlásil ke studiu herectví na pražskou konzervatoř. I tato škola byla ale později během okupace uzavřena, takže nakonec studia dokončil až v roce 1948.
Život ve vedlejší roli
Profesionální křest na jevišti si odbyl v Realistickém divadle na pražském Smíchově (dnešní Švandovo divadlo), po dvou sezónách pak přešel společně s režisérem Otou Ornestem do souboru Městských divadel pražských a zůstal v něm až do roku 1990, kdy oficiálně odešel do důchodu. Na divadelních prknech byl během kariéry obsazen do zhruba sto šedesáti inscenací, nikdy mu ale nebyla svěřena žádná stěžejní role. Ztvárňoval především charakterní postavy, občas s příklonem ke komice, či dokonce ke grotesce. Ke každé postavě přistupoval mimořádně poctivě, i tu nejmenší dokázal přesně charakterově vyhrotit a vtisknout jí groteskní komiku. Napomáhala mu k tomu jeho menší postava, kulatý buclatý obličej a především příjemný chraplák. Představoval všelijaké srdečné lidové chlapíky, kteří jen výjimečně využívali své záporné vlastnosti.
S Jaroslavou Obermaierovou v seriálu Druhý dech
(foto - repro/archiv ČT)
Mistr malých postav
S filmem spolupracoval čtyřicet let, přesto ani tam se významnější příležitosti nikdy nedočkal. Poprvé stanul před kamerou již v roce 1956 v krátkometrážním reportážním snímku režiséra Roberta Vyhlídky Události dne, v němž ztvárnil postavu skladníka Lišky, a pak už se pravidelně objevoval každý rok v několika projektech. Často oblékal uniformy, od vojenských přes policejní až po železničářské, vyzkoušel si řadu profesí – hrál číšníka, prodavače, pekaře, montéra, pokladníka… a tu a tam i nějakého toho úředníka či padoucha. V televizi dostal první ‘štěk‘ od režiséra Zdeňka Podskalského st. v roce 1966 v komedii Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! O dva roky později se poprvé mihl i v seriálu, v první epizodě slavného projektu režiséra Zdeňka Filipa Sňatky z rozumu.
Hlas pro jiné kolegy
Nejvýrazněji se ale Mirko Musil zapsal do historie českého dabingu, který také byl první hereckou profesí, s níž profesionálně začínal. Již v roce 1943 totiž propůjčil hlas Tomovi ve slavném dobrodružném filmu s Elizabeth Taylor Lassie se vrací. Často také na plátně zazníval jeho hlas z úst kolegů, kteří sice zapadali do scénáře vzhledem, jenže byli cizinci, nebo zkrátka jejich hlasový projev neodpovídal představám režisérů. Není to tak neobvyklé, jak byste možná čekali. Mimo jiné například i ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku sice okouzluje fanynky svým úsměvem coby princ Pavel Trávníček, jeho ústy ale promlouvá Petr Svojtka, protože tehdy třiadvacetiletý Trávníček ještě mluvil s výrazným brněnským akcentem. I Musilův hlas v tomto filmu zaznívá – z úst jednoho z čeledínů. Nemohl chybět ani při dabingu nejkrásnějších animáků, od Včelky Máji přes Lady a Tramp a Gumídky až po Bolka a Lolka a ‘kačeří‘ příběhy. Velmi často také spolupracoval s rozhlasem.
S Vladimírem Dlouhým v seriálu Případy poručíka Haniky
(foto - repro/archiv ČT)
Skrblík osiřel předčasně
Jeho poslední pojmenovanou filmovou postavou se stal v roce 1995 Rak v povídkové hořké komedii tří režisérů Malostranské humoresky, které měly svým zpracováním i názvem evokovat pověstné Malostranské povídky Jana Nerudy. Naposledy stanul před kamerou jen pár měsíců před smrtí v televizní komedii režiséra Ondřeje Kepky Hříchy faráře Ondřeje. Za celoživotní uměleckou práci získal v roce 1995 Cenu Senior Prix, kterou každoročně uděluje od roku 1993 jako poděkování Nadace Život umělce umělcům, starším sedmdesáti let. Mirko Musil zemřel 14. června 1999 ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let. Osiřelého Strýčka Skrblíka pak po něm převzal v dabingu Jiří Knot.
Vložil: Adina Janovská