Hutkova zubatá
Pusto a prázdno jde po Česku
lid zalez kamsi do sklepa
země se změnila v grotesku
a z Hradčan už je jen žumpa
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
člověku je z toho hanba.
Masaryk v hrobě se obrátil
zařval, co je to za chlapa
a na Zubatou se obořil
kde se zase dneska fláká
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
Zubatá už na Hrad chvátá.
V královských hrobkách to hartusí
opilec a vlastizrádce
ovarem, sádlem vše zamastí
Karlovi chce se z něj zvracet
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
kosa teď dopadla prudce.
Sprosťák a ožrala blemci blemt
tlučhuba, vidlák a chvástal
vždyť to byl náš český prezident
arcibiskup Duka zalkal
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
a na Hradě zmatek nastal.
Lebka praskla, mozek odkryla
kladivo, srp, rudá hvězda
na maják šplouchala tequila
v podvěsku kremelská brázda
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
hotovo, konec a basta.
Andělé šťastní a radostní
zpívají václavský chorál
zubatá na káře pohřební
dělá po dláždění randál
Miloš je zhroucený a oči v sloup
z cigaret zvedá se štiplavý čoud
Zubatá mává nám nazdar
|
Zubatá Tajemného básníka
Mám rád svou zemi, jsem její bard
já nejím, nespím starostí
chtěl bych být ikonou všech těch gard
co kulturou náš lid pohostí
a daří se mi to, daří, skvěle!
neb tvořím s láskou a uvědoměle
má píseň zlo světa vykostí.
Masaryk v hrobě si libuje:
co Čapka, Jardu bych do Lán zval
tomu to jinak rýmuje
škoda, že jsem ho nepoznal
a daří se mi to, daří, skvěle!
neb tvořím s láskou a uvědoměle
i mrtvej bych za to život dal.
Královské hrobky se pýchou dmou
Češi, což monarchie?
co s demokracií moc lidovou
když bard mezi vámi žije?
a daří se mi to, daří, skvěle!
neb tvořím s láskou a uvědoměle
co noblesu, krásu, čest na vás lije.
Bard vyučuje právům lid
svobodně všechno moci
jak všelidsky bližního popravit
a ještě si připomoci
a daří se mi to, daří, skvěle!
neb tvořím s láskou a uvědoměle
když pro pravou pravdu znáš se bít
jsi placen i za práci v noci.
Bard o lebkách pěje jak Mácha sám
jen v polokouli z křišťálu
spatřuje svojí cesty plán
svou krysařovu píšťalu
a daří se mi to, daří, skvěle
neb tvořím s láskou a uvědoměle
však pravdy a lásky pomálu.
Andělé zoufale křídla si rvou
vždyť možné je, že i ten pěvec
natáhne papuč s nohou svou
proč musí zemřít i světec?
a daří se mi to, daří, skvěle!
neb tvořím s láskou a uvědoměle
Duko, jsi s Pánem kamarád
zatni té Zubaté tipec!
|