Sepne se něco vyššího a vy zapomenete, že máte nějaké problémy… Ivana Chýlková o velebohyni Janžurové, režisérech a časovém presu. Přečetli jsme
03.08.2018
Foto: Facebook
Popisek: Ivana Chýlková
Ivana Chýlková patří k nejvýraznějším herečkám své generace, nyní září ve hře Věra ve Studiu DVA, kterou napsal Petr Zelenka a režírovala Alice Nellis. V rozhovoru pro časopis Xantypa prozradila, proč se jí právě tahle hra za poslední roky líbila nejvíc.
Ivana je herečkou tělem a duší: „Raduji se každý den z toho, že dělám, co dělám. Někdy jsem třeba unavená, nechce se mi nikam, ale když už člověk vejde na jeviště, sepne se něco vyššího a přijdou dvě hodiny, ve kterých zapomenete, že máte nějaké problémy. Dvě hodiny, kdy si opravdu odfrknete od provozních běžností života,“ pochvalovala si Ivana v rozhovoru pro Xantypu. Herečkou chtěla být odjakživa, její oblíbenkyní byla Iva Janžurová: „Byla jsem milovnicí Ivy Janžurové — ta byla mojí velebohyní a nikdo nebyl lepší, nikdo mě nezajímal víc,“ vyznala se v Xantypě a dodala: „S Ivou Janžurovou jsem se cítila šťastná, dělalo mi to hrozně dobře a říkala jsem si: Kdybych byla jako ona, byli by lidé se mnou stejně šťastní, jako jsem já s ní. To bylo to, co mě na tom bavilo a zajímalo.“
Textový masakr
Nyní kraluje v hlavní roli hry Věra: „Věra byla opravdu textový masakr. Já se text nikdy neučím předem doma, vždycky až na zkouškách. Až když se bavím s režisérem a vidím, jak hrají kolegové, začne mě text někam vést. A jak je člověk autentický v emoci při zkouškách, tak se mu text i lépe pamatuje. To ale nebyl tenhle případ: Viděla jsem, že máme na zkoušky relativně málo času a že zatímco kolegové během něj stačí text nasbírat, já to množství nestihnu. Poprvé v životě jsem se učila text předem,“ poznamenala v rozhovoru pro Xantypu. Hru režíruje Alice Nellis, se kterou Ivana spolupracovala na několika filmech: „Film je ovšem něco úplně jiného, ale myslím, že Alice i na jevišti touží po autenticitě, neschovává se za žádné ohně, bubny, hudby a schválnosti za roh a snaží se ze samotného textu vytáhnout co nejvíc. A aspoň já považuji hru Petra Zelenky za jednu z nejlepších, co jsem za poslední roky měla v ruce,“ svěřila se nadšeně.
Ivana Chýlková, foto Facebook
Text, co vás nenechá na holičkách
Na hru pěla v Xantypě skutečné ódy: „Žádná věta vás v ní nezradí, dialog sám vás vede, zatímco jindy musí člověk do textu významy doslova implantovat. Nic vás tu nenechá na holičkách. Možná proto může být i scéna tak jednoduchá, aby právě text o to víc vyzněl... Text celou hru nese. Zdánlivě jsou to jen hovorové dialogy, ale všechno v něm má svou přesnou architekturu, takže stačí změnit slovosled, význam zůstane sice stejný, ale k pointě se nedoberete. Čiší z toho fantastická znalost češtiny, navíc máte radost, že jde o původní hru, žádný překlad. Za to jsem vděčná, i přes bolestivé období učení. Čím víc jsem si text říkala, tím jsem s ním byla šťastnější a tím víc se mi líbil — a to se mi líbil hned napoprvé opravdu hodně.“
Ivana Chýlková a Jan Kraus ve snímku Musím tě svést, foto repro
Dnes vás režisér ohobluje
Kromě Alice Nellis ocenila Ivana Chýlková jiné režiséry: „Bez diskuse Hynka Bočana, s tím jsem toho natočila docela dost, a nebyly to jen Přítelkyně z domu smutku. Umí dokonale vést herce a ví, co od nich chce, protože ví, co chce on. Kdežto dnes se točí všechno desetkrát v celku, pak v polocelku, pak v detailu, až vás režisér doslova ohobluje, protože se nemusí ohlížet na limity filmového materiálu. Jenže tím se právě často ztratí z výkonu jiskra. To samé byl třeba Karel Kachyňa, i když s ním jsem dělala jen jednou, Dobré světlo. Nebo Jiří Svoboda — stejná škola, kde obsah hrál prim. Také se ovšem v jejich dobách točily jiné scénáře: Dnes málokdy hrajete skutečný obsah,“ postěžovala si.
Dřív měla ještě postava svůj charakter
Natáčení nekonečných seriálů Ivaně Chýlkové nejde právě pod nos: „Rozdíl je, jestli točíte film, nebo nekonečný seriál. To je úplně jiná disciplína, na kterou musíte být taky nadaný. Nejde ani o hraní, ale o to, naučit se text, nepřeřeknout se a dobře dojít na určené místo. To je stejné jako u dabingu, který leckterý výborný herec taky nemusí ovládat, protože na všechno je dnes strašný časový tlak.“ V seriálech nehraje už hodně dlouho: „Pokud jsem hrála v seriálech, vždycky to bylo ohraničené od — do: Třeba v Hop nebo trop. To ještě psal Ivo Pelant, každá postava měla svůj charakter i trošku svůj jazyk, to už se taky dneska nedělá. Herectví je profese náročná na čas i nervy,“ připomněla v rozhovoru pro Xantypu.
+
Ivana Chýlková pochází z Frýdku Místku a jistá severomoravská jadrnost na ní jde pozorovat doposud. Díky svému obrovskému talentu neskončila pouze jako herečka basketbalistek, ale zahrála si celý rejstřík velmi zajímavých postav. Kromě hraní se chytla i v muzikálu a jak před pár lety ukázala, pro někoho možná překvapivě, v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, umí i zpívat, nebo tančit.
-
Ivana Chýlková žije už celou řadu let s o hlavu menším hercem a moderátorem Janem Krausem. To, zda se vzali, se neví, Jan Kraus sice občas tvrdí, že ano, ale kdo ví, jak to je. Hlavní je, že spolu mají syna Jáchyma, což bylo vlastně překvápko. Ivaně totiž lékaři sdělili, že nemůže mít děti. Synek je v obličej celý tatínek, výšku má ale po mamince.
|
Vložil: Michaela Špačková