Femme fatale z jižních Čech. Žila se známými umělci, ale všichni ji zradili. Nejvíce ten poslední... Tajnosti slavných
31.07.2018
Foto: Facebook / Martinus
Popisek: Kniha Jitky Vodňanské se stala letním bestsellerem; ilustrační foto
FOTO Kniha psychoterapeutky Jitky Vodňanské ´Voda, která hoří´ vzbudila pozornost především kvůli obsáhlým pasážím, věnovaným vztahu autorky s Václavem Havlem. Ale známý dramatik nebyl jediným umělcem, s nímž žila. Zajímavá blondýnka tak bezpochyby ve své době patřila k „femme fatale“ české umělecké scény. Pokud vycházíme z oficiální definice tohoto pojmu, tedy že jde o osudovou ženu, která je schopná svým šarmem okouzlit muže, pak to na Jitku Vodňanskou sedí dokonale. Muže přitahovala nejen svým vzhledem, ale také smyslem pro humor a inteligencí.
A jistě ne náhodou se v jejím životě objevili výjimeční muži, kteří se zapsali do encyklopedií českého umění. Jedním z nich se stal i básník Ivan Kraus, mimochodem jediný, o němž se Jitka Vodňanská vyjadřuje poněkud tajuplně. Věnuje mu pár řádků s tím, že se jí o něm psát ani nechce. Prozrazuje však, že tento vztah skončil šokem: „Asi tak po roce zazvonila neznámá paní u mých dveří, v ruce děťátko. Byla to Krausova manželka a Krausovo dítě. Nikdy jsem o jejich existenci nevěděla. Dnes je to celé mé následné zhroucení jako vybledlý obrázek. Už nehodnotím, všichni někdy hodně trpíme.“
Mistr vábení Trinki
Zato následující vztah s básníkem a výtvarníkem Karlem Trinkewitzem popisuje jako mírumilovný čas a tohoto přítele dokonce označuje za svého prvního manžela, i když oddáni nebyli. Muže výstředního chování i zevnějšku popisuje jako mistra vábení, který ji okouzlil svým ateliérem, plným různých artefaktů a knih, úžasným jako svět za Alenčiným zrcadlem: „A, ach jo, na zemi bílá kožešina a okolo ní jen tak jakoby hala bala poházené růže,“ vzpomíná. Pochvalovala si také, že ´Trinki´ ji opečovával jako princeznu, proměnil její panelákový byt v umělecké dílo a nechal ji nahlédnout do záhad východní filosofie. Jenže po třech letech se začala v dosti zaběhnutém způsobu života dusit a začaly konflikty. Jednoho dne potkala Trinkiho jak se vede za ruku s blonďatou krasavicí. A ne ledajakou. S Olinkou Sommerovou. Kdysi tolik barevné soužití dohořelo.
Karel Trinkewitz v roce 1999, foto Univerzita v Lipsku
Bohém a blatenská husopaska
Trinkiho vystřídal další básník, v té době nesmírně populární Jan Vodňanský. Podle Jitky byli stejná krevní skupina, ale jejich vztah se prý rozvíjel pomaličku a zpočátku byl rovněž velmi romantický. Každé ráno se v kuchyni objevila nová báseň a pak spolu tančili. Pokud to bylo možné, tak hodně cestovali. Při návštěvě New Yorku se dokonce sblížili i s Jiřím Voskovcem nebo s Medou Mládkovou, v Kanadě zase s Josefem Škvoreckým. Po cestovatelské extázi však nastalo velké vystřízlivění, protože Jitka otěhotněla a začala se cítit velmi osamělá. Přesto se nakonec vzali, ale manželství skončilo fiaskem, protože Vodňanský si nadále žil svůj bohémský život, a domácí práce ani péče o syna ho příliš nezajímaly. V knize připomíná jeho památné věty: „Nejsem stvořený proto, abych vynášel koš. Ty jsi blatenská husopaska, tak je to na tobě.“ Po jedné větší hádce se Jan nakonec odstěhoval ze společného bytu a pro Jitku následovalo velmi těžké období, tím spíše, že malý syn Tomáš vážně onemocněl: „Náš rozvod na MDŽ 1981 byl strašlivý a ještě rok dva poté. Soudy a zase soudy,“ prozradila. Ale po čase a díky synovi se zase sblížili a dokonce spolu začali jezdit na společné rodinné dovolené, i když se Jan později znovu oženil.
Jan Vodňanský, foto Nakladatelství Albatros
Jíti, já jsem se oženil
Nejhorší životní zklamání znamenal konec složitého vztahu s Václavem Havlem. Ten byl od začátku velmi nejistý, především s ohledem na skutečnost, že byl ženatý a neodkázal se rozhodnout, které ženě má dát přednost. Když ale Olga Havlová nakonec zemřela a mohli žít konečně spolu, trpělivá milenka se dočkala ledové sprchy. Po listopadu 1989 Vodňanská pochopila, že je Havel jinde a s jinými. „Nikdy to už nebude „můj“ Václav. Koruna mu přirostla k hlavě,“ posteskla si.
Jeho prezidentskou roli mu ale přála, protože ho milovala. „A bylo mi nevýslovně, ale nevýslovně smutno. Část mě umřela,“ přiznala se. Prozradila také, že jejich vztah trval i přes prezidentské křeslo a Havla navštěvovala v jeho pražské vile, na Hradě i v Lánech. Až do okamžiku, kdy jí jednoho dne zatelefonoval: „Jiti, já jsem se oženil.“ Oba konce drátu pak zůstaly němé...
Vložil: Adéla Hofmanová