Ošklivá slečna zářila i po boku hvězdy. A když ji chtěli odstavit, proměnila propadák v hit. Tajnosti slavných
30.07.2018
Foto: repro/archiv TV Prima
Popisek: Dana Medřická
Dobrovolně si zvolila tu nejtěžší cestu a ani v soukromí se s ní život právě nemazlil. Extrémně tvrdohlavá a cílevědomá dáma si šla vždy rázně za svým, rozhodně ale nikdy přes mrtvoly.
Účetní revizorku Hanu Kalvodovou z dramatu režiséra Miroslava Hubáčka všichni za ošklivou slečnu považovali, protože byla navenek odměřená, upjatá a přísná. Uvnitř však skrývala spoustu citu, lásky a emocí, a když dovolila, aby její duše povykoukla na světlo, přímo se rozzářila a proměnila v nádhernou bytost. Stejně jako její představitelka, nezapomenutelná Dana Medřická, která dokázala být krásná a jedinečná, přestože nejčastěji ztvárňovala prosté ženy, které ale byly činorodými, svéráznými a vnitřně silnými osobnostmi. Její život byl plný krásných rolí, lásky, úspěšných mužů a přízně fanoušků. Na jevišti i před kamerou působila vždy přirozeně a za mnoho příležitostí vděčila své tvrdohlavé povaze. Do všeho se vrhala bez zábran a na vlastní pěst, a většinou se jí to nakonec vyplatilo.

Egypťanka v roce 1947, v představení pražského Divadla na Vinohradech Čínská zeď
(foto - vis.idu.cz)
Maturita důležitější než věno
Narodila se 11. července 1920 v Praze a o své budoucnosti měla jasno již odmalička. Stačilo jí k tomu zhlédnutí jediného představení Radúz a Mahulena. Její nejoblíbenější dětskou hrou bylo převlékání do různých šatů a znázorňování rozmanitých postav a osudů. Už jako gymnazistka hrála v bubenečské sokolovně, později v holešovické Uranii a malostranské Umělecké besedě, a docházela na soukromé hodiny herectví k herecké legendě Národního divadla Anně Suchánkové. Často prý něco hrála i na rodiče, maminka Marie ji ale vždy rychle prokoukla. A právě v ní nakonec našla spojence, když se otec Jaroslav rázně postavil proti jejímu přání zasvětit život herectví. Dokonce jí zakázal přestoupit z gymnázia na konzervatoř. Chtěl, aby měla maturitu, protože ji považoval pro život za důležitější než věno. A pak až už si dělá, co chce.
Dáňa hrála na zapřenou
Nakonec se v roce 1939 na konzervatoř přece jen dostala, vysněnou radost jí to ale zpočátku nepřineslo, protože studenti nesměli hrát. I s tímto zákazem si ale dokázala poradit a nějakou dobu hrála v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová. Bez jakýchkoli hereckých vzorů a příkladů v rodině se rozhodla pro nelehkou uměleckou dráhu a o jiné možnosti ani neuvažovala. A nikdy prý nedokázala pochopit spolužačky, které měnily představy o své budoucnosti ze dne na den. Nakonec ale konzervatoř stejně nedokončila. Po necelém roce studia totiž dostala nabídku ze Zemského divadla v Brně, kam ji doporučil režisér Jaroslav Kvapil, a už 6. května 1940 poprvé vystupovala. Po násilném uzavření divadla nacisty v roce 1941 pak odešla do Plzně, aby se v roce 1943 vrátila do Prahy do divadla Uranie.

S Eduardem Cupákem ve slavné filmové romanci Měsíc nad řekou
(foto - repro/Studio uměleckého filmu)
Role na celý život
Po znovuotevření divadel v roce 1945 přešla s celým souborem do Městských divadel pražských, od 1. ledna 1960 se pak stala právoplatnou členkou činohry Národního divadla, v níž setrvala až do smrti. „Nikdy za celý svůj život jsem nepomyslela na to dělat něco jiného… Myslím, že je to velký dar, mít před sebou cíl. Důležité ale je jít si za ním již od raného mládí. Pro mě bylo cílem divadlo,“ prozradila kdysi v jednom rozhovoru. Film jí začal nabízet role ihned po příchodu do Prahy v roce 1944. Tou první byla tragická role kantýnské Anky v dramatu Skalní plemeno, po válce přišla první hlavní v detektivce Třináctý revír. Až se konečně dočkala i té, kterou tak milovala v divadle – režisér Václav Krška ji v roce 1953 obsadil do role Slávky Hlubinové v melodramatu Měsíc nad řekou. Film pro ni znamenal první opravdu velký úspěch a postava Slávky ji provázela po celý život. Poprvé ji hrála v divadle jako dvacetiletá, pak znovu v padesáti. A na sklonku života si ještě zahrála maminku hlavní hrdinky.
Ošklivá slečna
Další velkou příležitostí se pro ni stala v roce 1959 role v dramatu Ošklivá slečna, postava stárnoucí účetní revizorky Hany Kalvodové, která se na služební cestě zamiluje do staršího účetního, začne se proměňovat v rozkvetlou květinu, aby nakonec objevila ve svém příteli pachatele zpronevěry. Byla to vlastně její poslední opravdu velká filmová příležitost, i když vedlejších rolí ve filmu i televizi pak ztvárnila více než stovku. Nechyběla ani v seriálech Nemocnice na kraji města či My všichni školou povinní a nezapomenutelná je její maminka v Takové normální rodince.

V dramatu Ošklivá slečna
(foto - repro/internet)
Jak se režim přepočítal
O část příležitostí přišla, protože po srpnové okupaci v roce 1968 odevzdala stranickou legitimaci. Ze srdcí diváků se ji však vymazat nepodařilo. Když filmové role nepřicházely, účinkovala v divadle a televizi. V období normalizace začala být její popularita mocipánům hodně na obtíž, vyhodit ji z Národního divadla si ale netroufli, a tak jí nabídli roli Eržiky Orbánové v Kočičí hře maďarského dramatika Istvána Örkenyho. Měli v úmyslu navézt nepohodlnou herečku do podprůměrné hry, netušili však, co Medřická s kolegyní Vlastou Fabianovou s touto hrou dokážou udělat. Namísto totálního propadáku se díky nim zrodila nejúspěšnější inscenace v historii Národního divadla. Hrála se devět let, diváci zhlédli 403 repríz a bylo by jich určitě ještě mnohem víc, kdyby paní Medřická v roce 1983 náhle nezemřela. V roce 1958 získala titul laureátky státní ceny za divadelní výkony na scéně Městských divadel pražských a v roce 1966 titul zasloužilá umělkyně. Přestože měla získat i národní umělkyni, tento titul stejně jako legendární roli Čapkovy Matky dostala nakonec angažovanější kolegyně Jiřina Švorcová.
Chlapy fascinovala
Se svým šarmem a obrovskou dávkou kouzla osobnosti neměla nikdy nouzi o mužskou pozornost, mnozí jí byli přímo fascinováni. „Mohli jsme na ní oči nechat,“ popsal její kolega Martin Růžek své první setkání s fenomenální herečkou. A zdaleka nebyl sám. Jejím prvním manželem se stal hned po válce o osmnáct let starší legendární herec Václav Vydra. Krátce po svatbě je ale postihlo obrovské neštěstí, když se prvorozený syn Václav nedožil prvních narozenin. Na druhé miminko, opět Václava, si museli počkat dalších nekonečných deset let. S Vydrou prožila paní Dana čtvrt století, a když zemřel, nechtěla zůstat sama. Se svým soukromím však nikdy nechodila na trh, a tak bylo její okolí v šoku, když se najednou provdala za španělského obchodníka Artemia Preciose Ugarteho. Syn slavného španělského spisovatele, revolucionář a předseda španělských Greenpeace působil léta jako profesor makroekonomie na Karlově univerzitě v Praze a patřil k Daniným největším a vytrvalým obdivovatelům.

Na jevišti Národního divadla ve slavné Kočičí hře
(foto - archiv ND/Jaromír Svoboda)
Náhlá smrt všechny zaskočila
Nové lásce ale osud nedopřál mnoho času, manželství trvalo jen něco málo přes rok, když v roce 1983 paní Dana náhle zemřela na selhání srdce. Její předčasná smrt vyvolala mnoho spekulací, říkalo se dokonce, že ji způsobilo vedení Národního divadla, které jí přislíbilo hlavní roli v Čapkově Matce, a pak ji do představení odmítlo obsadit. „Máma byla skvělý člověk a skvělá herečka. A pro mě úžasná, milovaná a nejúžasnější máma. Odešla příliš brzy. Tolik jsem se toho ještě mohl od ní dozvědět, tolik jsem se toho ještě mohl naučit. A tolik bych jí ještě mohl povědět,“ zavzpomínal její syn Václav Vydra. „Člověk si uvědomuje, co měl, většinou až ve chvíli, když to ztratí. Byla to pro mě velká rána, ale velmi brzy jsem pochopil, že máma je tu se mnou stále, že mi odkudsi radí, dává sílu a lásku. Když někoho milujeme a on nás, tak se jednou zase sejdeme. Jak a kdy, to ví jenom Bůh.“

Vložil: Adina Janovská