Kauza Bosák, Česká televize a hloupí novináři, co chyběli ve škole. Komentář Pavla Přeučila
24.07.2018
Foto: Facebook Jaromíra Bosáka
Popisek: Komentátor na MS v Rusku, stadión Moskva Lužniky; ilustrační foto
Kdysi dávno, při studiu žurnalistiky, nám vtloukali profesoři do hlavy, že jedním z největších prohřešků novináře je mísení žánrů. Každý z nich má své zásady a kdo je porušuje, nemá v žurnalistice co dělat. V posledních letech se ale zdá, že tohle kdysi neporušitelné pravidlo vzalo za své a novináři skáčou hlava nehlava z jednoho žánru do druhého. Přímo do očí to bije zejména ve zpravodajství.
Zpravodajství musí být přesné, vyvážené a objektivní. Musí třídit informace, ověřovat si jejich zdroje a předávat je veřejnosti v nezkreslené podobě. Co je nejdůležitější, nesmí obsahovat subjektivní názory autora. Zvlášť do očí bijící je dnes televizní zpravodajství a to například i ve veřejnoprávní České televizi. Kdysi měla televize hlasatelky a hlasatele. Ti přečetli zcela nezaujatě to, co jim dodaly redakce, a bylo vymalováno. Dneska se hlasatelům říká moderátoři a mnozí se pyšní i titulem redaktoři. Už se nespokojí pouze s otrockým přečtením zpravodajského textu, ale stůj co stůj se snaží přidat si do něj nějakou tu vlastní, nepochybně hlubokou myšlenku. Tím, že se pasují do role komentátorů, se náhle ocitají ve zcela jiném žánru, v publicistice. Vidíme to ve zprávách, rozhovorech či reportážích, kde mnohdy subjektivita novinářů doslova bije do očí.
Mají to nařízené, nebo je to z vlastní hlavy?
To je otázka, která mi dlouho vrtá hlavou. Pokud by šlo o jejich vlastní iniciativu, měl by rychle a tvrdě zasáhnout vedoucí vydání nebo šéfredaktor a dát jim pořádné kapky s výstrahou „ty, ty, ty, jestli to uděláš ještě jednou, tak poletíš“. To se ale neděje a zpravodajové si vesele ventilují své osobní názory i postoje dál. Zdá se tedy, že je to trend, podporovaný nejvyšším vedením a komusi to vyhovuje. Samozřejmě, existují výjimky, kdy se mohou žánr zpravodajský a publicistika poněkud překrývat, například u reportáží, kde si může novinář výjimečně dovolit uplatnit svůj pohled a okomentovat danou situaci. I tady by však mělo jít vždy o přísně objektivní pohled.
Podivné manýry sportovních reportérů
V souvislosti s posledním dnem fotbalového mistrovství světa v Rusku vzbudila velkou bouři hláška reportéra Jaromíra Bosáka, že „z mnoha důvodů se neměl šampionát v Rusku konat“. Tahle „jedovka“ hnula žlučí pochopitelně spoustě diváků, kteří poukazovali na fakt, že na celém světě, včetně mnohdy standardně protiruských médií a vedení FIFA, byl šampionát hodnocen jako nejúspěšnější v historii, i co se týká organizace, bezpečnosti, služeb a chování samotných Rusů. Zejména od sportovního reportéra divák očekává, že bude popisovat, co se děje na trávníku, případně na tribunách, nebo v zázemí šampionátu. Rozhodně od něj nečeká hodnocení, zda měla na jeho uspořádání pořadatelská země nárok, či ne. A pokud to už pustil do větru, měl by vyjmenovat oněch „mnoho“ důvodů s doloženými fakty. Podobně si pustil pusu na špacír v nedělní podvečer reportér, popisující dojezd etapy závodu Tour de France, když se vytasil zcela nepochopitelně s myšlenkou, že by na Pražském hradě měly vlát trenýrky s červenými puntíky. To jsem tak nějak vůbec nepochopil.
Jaromír Bosák (vlevo) na ruském šampionátu, foto Facebook
Patří vůbec politika do sportu?
Tahle otázka rozděluje společnost už hezky dlouho. Dá se říci, že pravdu mají nejspíše obě strany. Sport se dnes už těžko dá zcela odpolitizovat. Pamatujeme nejrůznější blokády olympiád a světových šampionátů z ryze politických důvodů, víme, že komise rozhodující o pořadatelských zemích berou v potaz politickou situaci v těchto státech. Sportovci stále častěji, někdy méně šťastně, prezentují své politické názory a mnozí dokonce otevřeně podporují i politické strany.
Politika je dokonale prorostlá i v domácím sportu, zejména když se jedná o přidělování dotací sportovním klubům. Zaznamenali jsme už spoustu afér, kdy si takto politici přihřívali svoji polívčičku na tom svém politickém „hřišti“. Nicméně stále by mělo platit, že u ryze sportovní reportáže nemá politika a osobní politický postoj reportéra co dělat.
Vložil: Pavel Přeučil