Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kauza Bosák, Česká televize a hloupí novináři, co chyběli ve škole. Komentář Pavla Přeučila

24.07.2018
Kauza Bosák, Česká televize a hloupí novináři, co chyběli ve škole. Komentář Pavla Přeučila

Autor: Facebook Jaromíra Bosáka

Popisek: Komentátor na MS v Rusku, stadión Moskva Lužniky; ilustrační foto

Kdysi dávno, při studiu žurnalistiky, nám vtloukali profesoři do hlavy, že jedním z největších prohřešků novináře je mísení žánrů. Každý z nich má své zásady a kdo je porušuje, nemá v žurnalistice co dělat. V posledních letech se ale zdá, že tohle kdysi neporušitelné pravidlo vzalo za své a novináři skáčou hlava nehlava z jednoho žánru do druhého. Přímo do očí to bije zejména ve zpravodajství.

Zpravodajství musí být přesné, vyvážené a objektivní. Musí třídit informace, ověřovat si jejich zdroje a předávat je veřejnosti v nezkreslené podobě. Co je nejdůležitější, nesmí obsahovat subjektivní názory autora. Zvlášť do očí bijící je dnes televizní zpravodajství a to například i ve veřejnoprávní České televizi. Kdysi měla televize hlasatelky a hlasatele. Ti přečetli zcela nezaujatě to, co jim dodaly redakce, a bylo vymalováno. Dneska se hlasatelům říká moderátoři a mnozí se pyšní i titulem redaktoři. Už se nespokojí pouze s otrockým přečtením zpravodajského textu, ale stůj co stůj se snaží přidat si do něj nějakou tu vlastní, nepochybně hlubokou myšlenku. Tím, že se pasují do role komentátorů, se náhle ocitají ve zcela jiném žánru, v publicistice. Vidíme to ve zprávách, rozhovorech či reportážích, kde mnohdy subjektivita novinářů doslova bije do očí.

Mají to nařízené, nebo je to z vlastní hlavy?

To je otázka, která mi dlouho vrtá hlavou. Pokud by šlo o jejich vlastní iniciativu, měl by rychle a tvrdě zasáhnout vedoucí vydání nebo šéfredaktor a dát jim pořádné kapky s výstrahou „ty, ty, ty, jestli to uděláš ještě jednou, tak poletíš“. To se ale neděje a zpravodajové si vesele ventilují své osobní názory i postoje dál. Zdá se tedy, že je to trend, podporovaný nejvyšším vedením a komusi to vyhovuje. Samozřejmě, existují výjimky, kdy se mohou žánr zpravodajský a publicistika poněkud překrývat, například u reportáží, kde si může novinář výjimečně dovolit uplatnit svůj pohled a okomentovat danou situaci. I tady by však mělo jít vždy o přísně objektivní pohled.

Podivné manýry sportovních reportérů

V souvislosti s posledním dnem fotbalového mistrovství světa v Rusku vzbudila velkou bouři hláška reportéra Jaromíra Bosáka, že „z mnoha důvodů se neměl šampionát v Rusku konat“. Tahle „jedovka“ hnula žlučí pochopitelně spoustě diváků, kteří poukazovali na fakt, že na celém světě, včetně mnohdy standardně protiruských médií a vedení FIFA, byl šampionát hodnocen jako nejúspěšnější v historii, i co se týká organizace, bezpečnosti, služeb a chování samotných Rusů. Zejména od sportovního reportéra divák očekává, že bude popisovat, co se děje na trávníku, případně na tribunách, nebo v zázemí šampionátu. Rozhodně od něj nečeká hodnocení, zda měla na jeho uspořádání pořadatelská země nárok, či ne. A pokud to už pustil do větru, měl by vyjmenovat oněch „mnoho“ důvodů s doloženými fakty. Podobně si pustil pusu na špacír v nedělní podvečer reportér, popisující dojezd etapy závodu Tour de France, když se vytasil zcela nepochopitelně s myšlenkou, že by na Pražském hradě měly vlát trenýrky s červenými puntíky. To jsem tak nějak vůbec nepochopil.

Jaromír Bosák (vlevo) na ruském šampionátu, foto Facebook

Patří vůbec politika do sportu?

Tahle otázka rozděluje společnost už hezky dlouho. Dá se říci, že pravdu mají nejspíše obě strany. Sport se dnes už těžko dá zcela odpolitizovat. Pamatujeme nejrůznější blokády olympiád a světových šampionátů z ryze politických důvodů, víme, že komise rozhodující o pořadatelských zemích berou v potaz politickou situaci v těchto státech. Sportovci stále častěji, někdy méně šťastně, prezentují své politické názory a mnozí dokonce otevřeně podporují i politické strany.

Politika je dokonale prorostlá i v domácím sportu, zejména když se jedná o přidělování dotací sportovním klubům. Zaznamenali jsme už spoustu afér, kdy si takto politici přihřívali svoji polívčičku na tom svém politickém „hřišti“. Nicméně stále by mělo platit, že u ryze sportovní reportáže nemá politika a osobní politický postoj reportéra co dělat.

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace