Spisovatel si vyřídil účty s bývalými přáteli. Havel mu nabídl postel po Husákovi, pak ho vypoklonkoval. Tajnosti slavných
23.07.2018
Foto: ČT
Popisek: Pavel Kohout v dokumentu ČT
Česká televize v uplynulém týdnu odvysílala čtyřdílný pořad ´To byl můj život?´, věnovaný devadesátým narozeninám známého českého spisovatele, dramatika a režiséra Pavla Kohouta. Ten na velkorysé ploše čtyř hodin bezezbytku využil možnost, aby obhájil svoji někdejší svazáckou a komunistickou minulost a aby si vyřídil účty se svými bývalými přáteli. Mezi nimi i s Václavem Havlem.
Pavel Kohout však není rozhodně jediným, kdo si postěžoval, že jeho přátelství s Václavem Havlem se v okamžiku, kdy se stal prezidentem, začalo postupně vytrácet. A to přímo úměrně tomu, jak dlouho byl ve své funkci. I když se jeho chování snažil Kohout omluvit tím, že byl coby prezident hodně unavený, dal jasně najevo, jakého zklamání se od svého kolegy dočkal.
V Husákově posteli
Hned druhý den poté, co se Václav Havel stal prezidentem, pozval Kohouta a jeho manželku Jelenu na Pražský hrad a provedl je po něm. Při té příležitosti nechal pár ubytovat v bývalé rezidenci Gustava Husáka a názorně předvedl, že není autorem proslavených absurdních her náhodou. Scénář Kohoutovy návštěvy by nejspíše předem těžko někdo vymyslel. Manželé totiž nakonec skončili přímo v Husákově posteli, avšak mnohem horším zážitkem se stala skutečnost, že bylo ve vile přetopeno téměř na třicet stupňů. Když nečekaní hosté požádali personál o radu, jak se dá snížit topení, dočkali se vysvětlení, že soudruh to měl rád teplé. „Přišlo nám to celé šílené. A hlavně, že dějiny jsou nevypočitatelné a neúprosné.“
Přátelé: Václav Havel a Pavel Kohout v sedmdesátých letech. Foto archiv Pavla Kohouta
Poslední pivo
I když Václav Havel prý původně počítal s tím, že by Kohout mohl pomáhat v jeho týmu poradců, prezidentův kancléř mu telefonicky vzápětí oznámil, že má okamžitě vrátit pověřovací listiny a všechna povolení k vjezdu s vysvětlením, že šlo o omyl a prezident po něm již nic nechce. Po čase ho pozval Havel na pivo, ale bylo to prý jedno z posledních piv, které pak spolu vypili. „Už nechtěl být rušen, zejména přáteli, kteří měli tu nevýhodu jako Vaculík, že mu připomínali, co by měl a co nedělal,“ prozradil. Nakonec byl ale rád, že to tak dopadlo, protože chtěl zůstat spisovatelem a neměl zájem se do české politiky vrátit. „To rozhodnutí Václava mně strašně pomohlo. Jak se znám, kdyby mě byl Václav opravdu přemluvil, tak bych tam nějakou dobu zůstal, a to by byla škoda a byla by to chyba.“ Nicméně si myslí, že za chováním Havla stáli mladší chartisté. Když se s Havlem setkal těsně před jeho smrtí, byl to už naprosto jiný člověk: „Byl vzdálen nejen bývalému příteli Kohoutovi, ale i celé své bývalé existenci.“
Stále přátelé, již po revoluci. Foto archiv Pavla Kohouta
Přímé rány do srdce
Zavzpomínal i na lidi, kteří ho udávali a byly jich více než dvě stovky. Svěřil se, že v šesti případech to pro něj znamenalo přímé rány do srdce, protože zjistil, že šlo o jeho nejbližší přátele. V jednom případě dokonce uvedl jméno jednoho z nejhorších udavačů, karlovarského výtvarníka, jenž Kohoutovi věnoval řadu plastik. Jak posléze zjistil, tak především proto, aby za spisovatelem mohl jezdit na Sázavu.
„To všecko by bylo ještě trošku pochopitelné, protože měl problém se synem, takže by se patrně asi v životě nikdy nepodíval do zahraničí, kdyby se ale jednak nestal udavačem svých blízkých, taky kromě mě, a kdyby se nestal po konci totality prvním starostou Karlových Varů. Já jsem doteď nikdy nesděloval jejich jména, ale už je na čase ho opravdu říct, takže to byl Václav Lokvenc, který dodneška ještě jako velký umělec pořádá své známé večírky s politickou kamarilou toho kterého režimu a který mne nejvíce ranil,“ vyprávěl Pavel Kohout s překvapivou otevřeností v posledním díle cyklu ´To byl můj život?´.
Vložil: Adéla Hofmanová