I při kartách bacha na hubu! Takový podraz nepřehlédnutelný recesista a potížista fakt nečekal… Tajnosti slavných
18.07.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Milan Neděla v populárním pořadu Komik a jeho svět
Nikdy nevíte, co od koho můžete čekat. Vyprávět by o tom mohl jedinečný komik, od nějž všichni očekávali, že převezme ‘žezlo‘ po Janu Libíčkovi. Jenže přišla rána pod pás. A bylo ještě hůř, když zjistil, z které strany přiletěla.
„Život není žádná sranda, ale život bez srandy by nebyl žádnej život,“ říkával populární recesista a potížista Milan Neděla, který proslul především jako představitel rozličných hromotluků. Byl k nim přímo předurčen – se svými 193 centimetry a 120 kilogramy živé váhy byl ve své generaci rozhodně nepřehlédnutelný. Kvůli tomu také musel zapomenout na svůj sen o fotbalové kariéře. Stejně dopadl i jeho syn Aleš, který mimořádné ‘parametry“ zdědil, přestože zpočátku patřil k výrazným fotbalovým nadějím. Obří slávistická fotbalové srdce jim ale oběma zůstala. Při vyslovení jeho jména se vám nejspíš vybaví věčně hladový pucflek Baloun z komedie Poslušně hlásím. Mohl být ale mnohem slavnější a úspěšnější, nebýt nejlepšího kamaráda, který svou ‘soudružskou zodpovědností‘ pohřbil nejen jeho kariéru, ale dokonce celou legendární divadelní scénu. A přitom z toho všichni podezřívali Švorcovou!
Prvomájový průšvih
Narodil se 23. února 1934 v Praze, v rodině hlavního účetního proslulé pankrácké továrny na motocykly JAWA (Janeček-Wanderer). Na počátku okupace jeho otec významně pomáhal židovským rodinám, jejichž firmy cíleně účetně likvidoval, aby skončily v minusu. Ulité peníze si pak jejich majitelé odváželi s sebou do exilu. Na válečné období ale vážně doplatil, když mu při jakémsi střetu ujel nacistický voják obrněným vozem ruku. Milan nejprve vyrůstal na venkově, v Radlíku u Jílového, později v hlavním městě. Studovat začal na holešovickém gymnáziu, byl ale vyloučen z politických a kázeňských důvodů. Při prvomájovém průvodu v roce 1950 si totiž napsal na bílou čepičku Alibaba – God Bless U (Bůh žehnej, Alibabo) a jeho kamarád zase Piráti všech zemí, spojte se! Naštěstí ho nechali dostudovat na Nerudově gymnáziu v Hellichově ulici na Malé Straně. Mezitím už začal hrát v dramatickém kroužku, což ho přivedlo ke studiu herectví na DAMU.
S filmovým historikem Karlem Čáslavským a Milošem Kopeckým, kterého vystřídal v pořadu Komik a jeho svět
(foto - repro/archiv ČT)
Zahrál prostě všechno
„Tak velkýho, tlustýho chlapa jsme tu ještě nikdy neměli. Toho musíme vzít!“ prohlásil prý po přijímacích zkouškách předseda komise Otomar Krejča. A Neděla byl přijat. Absolvoval v roce 1956 u slavných profesorů Neumanna, Vejražky, Salzera a Lukavského a první angažmá dostal v Kolíně a ve Východočeském divadle v Pardubicích. Počátkem šedesátých let prošel pražským Divadlem Na zábradlí, Divadlem Na Fidlovačce a Paravanem. Poté po boku známých zpěváků účinkoval až do roku 1972 v Rokoku v jeho slavné éře a nakonec zakotvil v Hudebním divadle Karlín. Monumentální zjev ho předurčoval pro ztvárňování dobráckých hromotluků ve veselohrách, dokázal ale bez problémů zahrát i dramatické role. Film si ho poprvé šiml již jako studenta DAMU, takže se v roce 1955 objevil jako ošetřovatel ve studentském snímku Blázni mezi námi. A vzápětí dostal roli přímo osudovou – pucfleka Balouna ve ‘švejkovské‘ komedii Poslušně hlásím, kterou natočil režisér Karel Steklý podle legendární knižní předlohy Jaroslava Haška.
Nenažraný Baloun
„Bylo mi třiadvacet a měl jsem zahrát padesátiletého chlapa. Bylo to absurdní, ale nakonec to snad vyšlo dobře. Problém byl ve dvou scénách. Jednou jsem se měl hladově vrhnout na prejt. Jenže se to točilo v létě, bylo horko a ten prejt příšerně smrděl, lezly po něm mouchy, byl v rozkladu. Naštěstí mi po chvíli dali nějakou jinou hmotu, která se pochoutce aspoň vzdáleně podobala. Zato když jsem měl jíst ze staniolu paštiku, užíval jsem si každé soustíčko. Voněla náramně. Pak se ale záběr opakoval jednou, podruhé, potřetí, a to už mi lezla krkem, nosem i ušima. Roky jsem nemohl paštiku ani vidět. Když mi potom ukazovali záběry, málem jsem omdlel. Ve filmu použili jen moment, jak vylizuji prázdný staniol,“ vzpomínal na svoji nejslavnější roli v knize Rozpomínky. Od té doby točil několik filmů ročně. Zahrál si i v některých dramatech, hojnější uplatnění ale našel především v komediích, v nichž ztvárňoval muže nejrůznějších profesí. A po náhlé smrti Jana Libíčka kdekdo očekával, že jeho místo ‘nadměrného‘ komika zaujme právě Neděla. Jenže…
Věčně hladový pucflek Baloun
(foto - repro/fdb.cz)
Protestní mrož
Od šedesátých let spolupracoval s televizí, účinkoval v řadě inscenací a seriálů a počet jeho rolí překročil stovku. Naposledy si zahrál v roce 1993 ředitele školy v prvním dílu seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Televizní diváci si ho ale pamatují hlavně z populárního cyklu Komik a jeho svět, jehož uvádění převzal po Miloši Kopeckém. Po srpnové okupaci v roce 1968 přibyl v jeho tváři mohutný knír, který si nechal narůst na protest a už ho nikdy neoholil. Poté co počátkem sedmdesátých let normalizace definitivně rozprášila divadlo Rokoko a Neděla navíc podepsal prohlášení Dva tisíce slov, mohl účinkovat jen v rozhlase, s divadlem i filmem měl utrum. „Táta si tehdy myslel, že za to mohla i Švorcová. Byli kolegové a on jí to jednou na ulici řekl a Jiřina, byť kovaná komunistka, mu opáčila, že na svědomí ho má i Světla Amortová. Švorcová byla sice zanícená soudružka, ale na lidi nedonášela,“ řekl později Blesku Aleš Neděla a přiznal, že se pod tátův ‘distanc‘ podepsal i on.
Příliš drahý mariáš
Na počátku Nedělova velkého životního průšvihu stála klučičí nevraživost. Na jeho syna Aleše kamarád práskl, že popsal zdi v Podskalí nápisem Husák je vůl. Otec se sice snažil vysvětlit, že se synek nepohodl se spolužákem Jardou Husákem, a vykřičel tak klukovskou křivdu do světa, jenže mu nikdo nevěřil. „A když jsem pak dostal dvojku z chování, táta mi pak ještě koupil favorita,“ zavzpomínal Aleš. Příhoda přišla na přetřes i v divadelní šatně v Rokoku a herec Vlastimil Bedrna to práskl vejš. „Chtěl táhnout repertoár normalizačním proudem a oni ho poslali do háje. Tak se jim mstil,“ prozradil Aleš Neděla. Jako první letěl zpěvák a herec Karel Štědrý. „Byl konec s Rokokem i licitovaným mariášem. A začala blbá doba,“ povzdychl si později v Nedělově knize Rozpomínky. Odnesl to samozřejmě i Darek Vostřel, šéf souboru a Nedělův nejlepší kamarád, o Martě Kubišové a podvrhu s pornografickým časopisem ani nemluvě.
S Darkem Vostřelem v Rokoku, v představení U pokladny stál
(foto - vis.idu.cz)
Vášnivý slávista
Milan Neděla byl vášnivý fanoušek vršovických ‘sešívaných‘, a tak se stal spoluzakladatelem Odboru přátel Slavie. V šedesátých letech, kdy byl klub na několik let přejmenován na Dynamo, se zasadil o návrat k původnímu jménu Slavia a do smrti nevynechal jediný zápas. „Táta byl šikovný na všechny sporty, hrál dobře basket, uměl to s míčem. A měl i swingové kapely, na co sáhl, to mu šlo. Že byl zavalitý? To jen klamal tělem,“ prohlásil Aleš. V roce 1982 musel odejít do invalidního důchodu, takže pak spolupracoval především s rozhlasem a mimo jiné skvěle imitoval i některé slavné kolegy. V rozhlasu ho dokonce jednou využili při natáčení, když legendární Stanislav Neumann nemohl přijet do studia. „Nedělo, kur**, ty mě umíš líp, jak já!“ vyčinil mu posléze Neumann. V divadle zase bravurně zaskočil za Vítězslava Vejražku, a protože měl na sobě jeho kostým, nikdo nic nepoznal.
Protézu zvládl za tři dny
Sotva by někdo hádal, že se chlap jako hora potýkal se zdravotními problémy už od patnácti let. Vážné komplikace odstartovaly tím, že usnul v autobusu, když jel soubor ze zájezdu, a spálil si nohu o topení. „Doktoři nezjistili, že má cukrovku, a rozjely se mu všechny cévní problémy, nehojilo se to a nemoc propukla,“ prozradil syn. Prodělal devatenáct operací, dvakrát žloutenku a rakovinu tlustého střeva. „Dva roky žil s amputovanou nohou. Brali mu ji prst po prstu, pak ji uřízli pod kolenem. Za tři dny se ale naučil chodit o berlích na protéze. Bojoval statečně.“ Velkou oporu měl v manželce Marii, které láskyplně říkal Maruna. Kvůli němu udělala až krátce před padesátinami řidičák, vozila ho po nemocnicích, dokonce si již pár týdnů po zkouškách troufla ve škodovce na dovolenou do Německa k moři. Milan Neděla neměl rád, když se o jeho nemocech mluvilo. „No a co, rakovinu má kdekdo, jen o ní neví,“ prohlásil kdysi v královéhradeckém studiu, když mu složili poklonu, že i s nemocí jezdí moderovat swingové pořady. Boj o život nezapomenutelný komik prohrál 14. dubna 1997, bylo mu třiašedesát let.
Vložil: Adina Janovská