Ženy, které za mnou chodí, jsou tak oteklé, že jim nemohu operovat víčka. Slovutný profesor o tom, že moc pijeme. Vodu
18.07.2018
Foto: repro
Popisek: Profesor Jan Měšťák v DVTV
Plastický chirurg Jan Měšťák je skutečná kapacita, renomovaný plastický chirurg, dlouhodobě respektovaný tvůrce ženských ňader, chodí se k němu ale i na víčka nebo na lifting. Nyní se celkem překvapivě pustil do boje proti těm, co hodně pijí. Nikoliv alkoholu, ale čisté vody! V rozhovoru pro Emmu Smetana a DVTV proti pitnému režimu zbrojil, jako by šlo o pití ohnivé vody.
Není to poprvé, co proti příjmu tekutin profesor Měšťák brojí, ozval se i před čtyřmi lety v MF Dnes. Sám prý nepije skoro vůbec, v den natáčení například vypil: „Hrneček mléka a možná trošku džusu.“ Neuznává pití na povel: „Podle ajurvédy se má člověk napít, když má žízeň. Člověk se má najíst, když má hlad. Já piju dvakrát za den možná třikrát.“ Neuznává ani to, že pitný režim mají mít senioři: „Senioři mají snížený práh pro to, aby přijímali tekutiny. Musejí se trochu nutit, to je pravda. Ale já také patřím k seniorům. Já jsem vrcholově sportoval, skutečně vrcholově, ale nikdy nikdo nepil. Profesor Pafko, profesor Pirk, mnoho dalších šílejí, když někoho na ulici vidí, jak pije, nebo když medici nebo lékaři přicházejí a mají PET láhev v ruce,“ uvedl pro DVTV a později dodal, že někteří starší lékaři dokonce medika s lahví v ruce vyhodí z posluchárny.
Na pití vody můžete i zemřít
Pití vody je prý velmi nebezpečné: „Člověk může zemřít, může mít otok mozku, když vypije během jedné hodiny litr, může zemřít. To je i při maratónu, nebo když přivezou šestnáctiletou holčičku, která se chce stát Miss a vidí tam reklamu, jak missky pijí a oni ji musí dostávat z toho stavu, ve kterém je.“ Neuznává ani to, že v hospodě člověk vypije klidně litr piva za hodinu a nezemře: „Oni to hned vyčůrají, já také jednou vypil jedno a půl piva, oni mají větší břicho, ti pánové, co pijí piva. Oni neběhají maratón. Při tom byla úmrtí, nebo se pamatuji, že byla ve škole soutěž, kdo vypije víc během jedné hodiny. A skutečně po tom bylo úmrtí.“
Srnky nelítají po lese s PET lahví v ruce
Není prý ani pravda, že člověk denně hodně tekutin vypotí a ty pak musí nahrazovat: „Než jsem šel do televize, tak jsem se ptal velkých odborníků, třeba profesora Mourka, fyziologa. Když jsem mu řekl, co pitný režim, když jsme byli jenom na obhajobě doktorské studie, tak řekl, že prostřednictvím pocení a exkrementů je to jeden a půl litru. Profesor Pafko také řekl, že kočky se najedí a napijí, až mají žízeň a srnky v lese neběhají s PET lahvemi. Ty se najedí a nepijí,“ znělo jeho vysvětlení. Uvedl také obecný mechanismus, jak vzniká pocit žízně: „Pocit žízně vyvolává hypothalamus, podle toho, jakou máte koncentraci iontů v krvi. Potom jsou to baroreceptory, které také reagují na koncentraci, jsou v hrtanu a ústech. Ty reagují na to, jestli tam máte sucho, nebo ne. Když máte mokrý jazyk, tak nemáte žízeň, nemáte pocit sucha, nemusíte pít.“
Proč popíjí? To nikdy dřív nebylo
Na problém prý přišel tak, že k němu chodili převodnění pacienti: „Ženy, které za mnou chodí, jsou oteklé, že jim skoro nemohu operovat víčka. To vidíme na mladých osmnáctiletých dívkách, že mají váčky pod očima. Nikdy to před tím neměli, to proto, že pijí dva až tři litry tekutin denně, někdy i víc, pět až šest,“ sdělil Emmě Smetana a dodal: „Já vidím pořád ženy, jak chodí s PET lahvemi, já jsem byl na Carmen v Národním divadle a ukazuju dceři, která dělala vrcholový sport, podívej se, jak tam sedí dámy v pěkném oblečení a popíjejí i během představení. Když pořád někoho vidím, jak popíjí, tak proč to dělá? To nikdy dřív nebylo.“
Jak může mít žízeň? To je jen návyk
Více tekutin mohou pít jen nemocní lidé: „Když má někdo onemocnění ledvin, diabetes, když hodně solí, když hodně sportují, pak je tam ta zvýšená spotřeba. Ale v běžném životě ne.“ On sám pije velmi málo: „Piju půl litru denně, někdy až tři čtvrtě. V tropických vedrech až litr. Když jsem vrcholově sportoval, hrál volejbal pod širokým sluncem, které pražilo, nikdy nikdo si sebou nebral PET láhev, ty ani nebyly, a to byly třífázové vysilující tréninky. Tak jsme nepili, takže to je nepotřebné. Moje dcera hraje volejbal, patnáctiletá holčička přiběhne a ani nehrála a říká mami, já mám žízeň. Jak může mít žízeň? To je ten návyk,“ prohlásil v DVTV.
Oteklé ženy nechci operovat
Jeho pacienti to asi nemají právě jednoduché: „Já ty otoky nechci operovat, řeknu, přijďte za čtyři měsíce, snížíte to z těch dvou až tří litrů, protože tam není možné přesně definovat, co můžete vzít za kůži, třeba z víček, nebo kolik tuku. Jedna mi říkala, že se snažila, za čtyři měsíce měla přijít na operaci a v noci se budila, že se udusí, když se nenapije. Kolik já jsem měl vzdělaných vysokoškoláků, kteří mi řekli, že když se napijí, tak omdlí. To vzniká tím, že se všude propaguje pitný režim. Oni mají polydipsii, což je psychogenní návykovost na pitném režimu. Oni se toho nezbaví, to je ten velký problém. Za mnou radši nepřijdou, když jim řeknu, že mají ten pitný režim ubrat.“ Mladší lékaři prý ale v nadměrném pití tekutin problém nespatřují: „Když se řekne pitný režim, tak se starším zkušeným doktorům začnou ježit vlasy, těm mladším ne, těm nevěřte.“
Celý rozhovor v DVTV je poměrně šokující, co asi tak vypíchnout jako jeho pozitivum? Snad jen to, že profesor Měšťák upozornil na problém přílišného příjmu tekutin, který opravdu může v mezních případech existovat. Jak to tak ale vypadá, máme zde střet stáří s mládím.
V celém rozhovoru neuvedl tak erudovaný lékař ani jeden důkaz, že pití více než litru tekutin škodí. Vše se nese jen v jeho domněnkách a hlavně v tom duchu, že on prostě nesnáší kohokoliv, kdo si nese plastovou láhev a z té upíjí. Kde jsou jakékoliv důkazy jeho tvrzení? Proč bychom právě jemu měli slepě věřit? Naopak se ohání tím, že stará a odstupující garda lékařů prý stojí při něm…
Vložil: Michaela Špačková