Český film přišel o dalšího vynikajícího režiséra, úspěšného v zahraničí. Připomínat ho budou i odvážné erotické scény

Foto: repro

Popisek: Petr Weigl v pořadu ČT Na plovárně

Málokterý český umělec se dokázal prosadit v zahraničí tak, jako vynikající český režisér Petr Weigl, který zemřel o víkendu ve věku 79 let. Jeho díla patří do zlatého fondu české kinematografie, ať už jde o Radúze a Mahulenu, Fausta a Markétu nebo filmovou adaptaci opery Antonína Dvořáka Rusalka. Zároveň ale tak často tvořil v cizině (kde se dočkal mnoha poct), že si leckdo myslel, že emigroval. Opak je však pravdou, neuměl si představit, že by žil někde jinde, než v Čechách.

Weiglova celoživotní, naprosto originální tvorba dokazuje, jak výjimečnou osobností byl a kritici se shodují, že nemá a ještě dlouho u nás nebude mít konkurenci. Tím spíše, že většinu filmových, divadelních a televizních adaptací či inscenací proslulých děl dotáhl k naprosté dokonalosti. Například v Radúzovi a Mahuleně dokázal mistrovsky spojit magický pohádkový příběh spisovatele Julia Zeyera s podmanivou hudbou Josefa Suka a nádhernými obrazy. Mimořádně šťastnou ruku měl i pří výběru herců, když do hlavních rolí obsadil urostlého Jana Třísku a křehkou Magdu Vášáryovou. Popularitu jeho filmů umocňoval fakt, že si často vybíral atraktivní hvězdy. Prince v Rusalce hrál společně s Magdou Vášáryovou Milan Kňažko, do prostopášné Lady Macbeth Mcenského újezdu zase obsadil smyslnou Markétu Hrubešovou s Michalem Dlouhým. 

Jenom zdání

Petr Weigl byl také známý tím, že dovedl vytvořit při práci velmi příjemnou a přátelskou atmosféru. Když se ho na to Marek Eben v pořadu Na plovárně ptal, přiznal ale, že to často bylo pouze vnější zdání: „Nebylo to tak ve uvnitř. Můj způsob vnímání světa byl vždycky spíše emocionální, skrz takové vcítění se do věci, vevnitř to bouřilo a když bylo nutné, aby herec umíral, tak já jsem umíral s sebou.“ Stejně tak prozradil, že i když se soustředil především na režii hudebních děl, sám hudební talent vůbec nemá a příliš prý dokonce nechodí na operní představení. Vždy se snažil pouze hudbu ilustrovat. Větší roli podle něj hrál fakt, že byl od dětství obklopen krásou a určitou harmonií. 

Dokonalost jako metoda tvorby

Zároveň popsal svoji jedinečnou tvůrčí metodu. Snažil se prý vždy diváky přesvědčit, že v jeho filmech jde o skutečný příběh a chtěl využít všech možností, špičkové hudební nahrávky, nejlepší interprety, či dokonalé prostředí. Pokud to bylo možné, usiloval o to, aby byly do adaptací slavných operních děl obsazeni skuteční zpěváci, jenže ne vždy se to podařilo. Na plovárně dal k dobru historku, že legendární Luciano Pavarotti mu nechtěl povolit použít jeho nahrávku z opery Marie Stuartovna, pokud ve filmu nebude hrát on sám, jenže to nakonec nebylo z finančních důvodů možné.

Psali jsme

Zřejmě měl v plánu stát se nesmrtelným. Co na Jana Třísku řekla jeho dávná přítelkyně

Odvážná Lady Macbeth

Marek Eben také dosti překvapivě zabrousil na téma nahoty ve Weiglových filmech. Jenže režisér mu odpověděl, že to v jeho filmech častý jev není a že mu nejde o erotiku a vulgárnost, ale pouze o autentičnost. Připustil však, že jeho film Lady Macbeth Mcenského újezdu byl v tomto směru velmi odvážný a že naturalismus některých scén jej proslavil ve světě. Je zajímavé, že odvážnost erotických scén zaskočila i mnoho českých diváků, kteří něco podobného v díle noblesního tvůrce nečekali.

Psali jsme

Nečekaná smrt Jana Třísky je plná záhad. Proč nesmějí mluvit svědci a jsou zablokované diskuse?

Na diskusním fóru ČSFD se na toto téma rozpoutala vášnivá diskuse a někteří její účastníci se přiznali, že je naturalisticky ztvárněné a pornografické scény šokovaly. „Sex v opeře,“ hodnotí toto náročné dílo Honza, ale tak, jako samotný režisér, nakonec došel k závěru, že ta erotika je zde zcela v souladu s Šostakovičem a jeho hudbou.

Vložil: Adéla Hofmanová