Do politiky šel po hlavě, když ale nahlédl ‘pod pokličku‘, proměnil se radši ve Vendulu. A pak se málem oženil… Tajnosti slavných
16.07.2018
Foto: youtube.com
Popisek: Václav Glazar ve čtvrtém Kameňáku
Po herectví pokukoval odjakživa, nakonec se k němu dostal ‘objížďkou‘ přes vysokou politiku. A ještě si kvůli tomu musel pořídit sukně. Díky nim dostal roli, která ho proslavila. A také získal srdce jedné z největších českých komiček.
Herec, scenárista a dramaturg Václav Glazar se posledních několik let potýkal s velmi vážnými zdravotními problémy, přesto dokázal klamat tělem, takže ani nejbližší přátelé nečekali, že by mohl zčistajasna odejít. Nezapomenutelná hvězda Troškových Kameňáků ale všem udělala čáru přes rozpočet. Václav Glazar zemřel ve středu 11. července, nejbližší a přátelé se s ním rozloučí v pátek 20. července v jeho rodném Dvoře Králové nad Labem.
Ctihodná matka představená v Troškově komedii Kameňák
(foto - archiv TV Nova)
Emigrovat nedokázal
Zatímco ke své sexuální orientaci se hlásil bez sebemenších problémů, datum narození dlouho a usilovně tutlal. Dnes už je ale jisté, že se narodil 9. října 1952. Poprvé sice zaplakal v mělnické porodnici, domov měl ale ve Dvoře Králové nad Labem. Nejspíš ani sám by nedokázal říct, kdy vlastně ho herecká profese okouzlila. Brzy začal chodit do dramatického kroužku a Lidové školy umění, vystudovat herectví se mu ale nakonec nepodařilo kvůli obrovské černé kaňce v kádrovém profilu. „Dokonce jsem měl v posudku napsané, že jsem antisocialistický živel se silným protispolečenským chováním a jednáním a že je nutné mě sledovat,“ prozradil před časem v rozhovoru internetovému deníku Šíp. Dokonce to prý došlo až tak daleko, že v roce 1975 odjel během Akce Asanace do Německa. Nechvalně známá operace StB měla donutit různými formami nátlaku a vydírání nepohodlné lidi, aby opustili Československo, a ze země tehdy odešlo mimo jiné 280 signatářů Charty 77. „Ale pak mi došlo, že už nikdy neuvidím příbuzné, a vrátil jsem se,“ přiznal Glazar. Bydlel pak na samotě u Dvora Králové nad Labem a pracoval na poště.
Přes politiku do televize
Není divu, že se v listopadu 1989 vrhl po hlavě do politiky, byl v Občanském fóru a stal se jedním ze zakládajících členů ODS. „Jenže pak se tam začaly dít divné věci, jako korupce a jiné, a v roce 1995 jsem s politikou skončil,“ dodal. V té době ho producent Čestmír Kopecký zlákal do České televize, protože potřeboval někoho, kdo by se staral o český film. Připravoval pořady Český film a Bio Illusion, také ale spoustu akcí, mimo jiné i projekce pro školy. „V televizi jsem byl šest let hrozně spokojený, ale v roce 2000 tam začala stávka, která měla úplně jiné důvody než svobodu slova,“ konstatoval. Vzápětí z Kavčích hor odešel Kopecký a krátce nato i Glazar. Později působil nějaký čas i v redakci zábavy televize Prima, kde se podílel na vzniku oblíbených Beneficí známých herců a chystal různá estrádní pásma.
Karel ve čtvrtém Kameňáku
(foto - archiv TV Nova)
Jak se rodí travesti show
V polovině devadesátých let začal spolupracovat s legendárním mimem Jaroslavem Čejkou a bývalou tanečnicí z Národního divadla a choreografkou Jiřinou Kottovou. Tihle dva, kteří spolu jezdili dlouhých třicet čtyři let po světě, s ním založili kabaret Srdce a kámen, kombinující živý zpěv a tanec s travesti show. Prožili v něm společně úžasných patnáct let, dokud nemuseli opustit jeho prostory. Václav se stal principálem, čili uměleckým vedoucím, a pokud mu to zdravotní stav dovolil, vystupoval jako konferenciér, zpěvák a hlavně jako představitel ženských rolí pod pseudonymem Vendula. Právě tam ho údajně objevil v roce 2003 režisér Zdeněk Troška a oplácaná Vendula se mu tak zalíbila, že jejímu představiteli nabídl roli ctihodné matky představené v komedii Kameňák. Pak si Václav zahrál i v dalších dílech, tentokrát už ale jako Karel.
Jaké je být gay
Svou sexuální orientací se nikdy netajil a mimo jiné připravil řadu pořadů pro školáky, zabývající se tematikou drog, ochrany zvířat či postavení homosexuálů ve společnosti a sexuálního zneužívání. I s ním měl totiž bohužel osobní zkušenost, jako třináctiletého ho prý zneužil katolický farář. Takže se kvůli osvětě nerozpakoval s ní svěřit veřejnosti prostřednictvím médií. „Byli jsme s partou na horách a v Úpici jsme v kostele, kde byl farářem příbuzný jednoho kluka, tajně pili mešní víno. On nás nachytal a vyhrožoval, že to na nás řekne a zkazí nám život. Kamarád utekl a já v sakristii poznal ‘boží hůl‘,“ přiznal v jednom rozhovoru. „Nikomu jsem to nehlásil, protože mi vyhrožoval, ale taky se mi to už poprvé docela líbilo. Tím mi vlastně ukázal, kudy vede cesta... Od té doby jsem byl čistokrevný gay, a ještě k tomu posvěcený.“
Vendula v kabaretu Srdce a kámen
(foto - repro/srdceakamen.cz)
Místo svatby přišla smrt
Nejspíš proto se také rozpoutala v roce 2003 v bulvárních médiích přímo hysterie, když vyšlo najevo, že by se měl ženit. Navíc s legendární herečkou a komičkou Helenou Růžičkovou. Kachna to nebyla, překvapivé rozhodnutí ale mělo velmi prozaické pozadí. Seznámili se během natáčení komedie Trhala fialky dynamitem a stali se důvěrnými přáteli, kteří spolu řeší veškeré problémy. Helena se nikdy nevyrovnala se smrtí syna Jiřího, pak vážně onemocněl i její manžel. „Ten mi pořád říkal, že pokud zemře, musím se o Helenu postarat. Že nedokáže být sama, že by se zbláznila,“ prozradil Václav Šípu. Pak onemocněla i Helena a začala řešit, co s majetkem. Za žádnou cenu totiž nechtěla, aby připadl snaše, s níž měla velmi špatné vztahy. A napsat poslední vůli se prý bála. „Tvrdila, že když ji napíše, tak zemře. Takže přišla na to, že se vezmeme.“ Po její smrti měl Václav vše předat dětskému domovu. Nakonec ale ke svatbě nedošlo. V den, kdy se měl obřad konat, upadla Helena do kómatu a druhý den ráno zemřela.
Svého snu se nedočkal
V té době už byl vážně nemocný i o šestnáct let mladší Václav. Prodělal čtyři operace, mimo jiné náhradu kyčelního kloubu. Po onkologickém onemocnění začal vlivem hormonální léčby rychle přibírat na váze, během jediného roku zhruba osmdesát kilogramů. Se svými trablemi se ale nesvěřoval, takže si kdekdo myslel, že tloustne z rozežranosti. Všechny obtíže dokázal jakžtakž překonat, jeho snem bylo znovu otevřít kabaret a usilovně sháněl nové prostory. Nakonec ho ale zdraví znovu zradilo, trpěl nedostatečným okysličením mozku a musel být nepřetržitě napojen na kyslíkový přístroj. Pak si při nešťastném pádu rozdrtil bederní obratel a kyčelní kloub, a protože žil sám, skončil v péči Léčebny dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou. Stěžoval si však na samotu a přátelé plánovali, že ho přestěhují do jiného zařízení v pražské Krči. K tomu už ale nedošlo. Před několika dny se jeho stav náhle zhoršil a byl převezen do nemocnice v Mělníku, kde ve středu 11. července vydechl naposledy.
Vložil: Adina Janovská