Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

900 slov. Jestli chceme uřídit migraci a přežít, musí Mutti Merkel a žlutozubec Juncker od válu. Zápisníček A.V.

30.06.2018
900 slov. Jestli chceme uřídit migraci a přežít, musí Mutti Merkel a žlutozubec Juncker od válu. Zápisníček A.V.

Autor: Ondřej Vanča

Popisek: Zápisníček; fotomontáž

FOTOGALERIE, FOTO Můj zápisníček, takový deníček. Fakticky si každý den poznamenávám, co mě zaujalo a koncem týdne to sepíšu. Tentokráte vynechám, až na zvířátko nakonec (Vladimír Železný, můj velký vzor :-), pěnu dní, dějí se totiž věci. Velké věci. Německá kancléřka Angela Merkel definitivně procitla ze svého imigrantského snu a teď se pokouší – příliš pozdě a příliš málo, ale tak to bývá – zachránit, co se dá. Jinak řečeno, právě teď se v Bruselu odehrál ´summit summitů´, kterému novináři začali také říkat ´summit buď, anebo´. Řešila se migrace a konečně, konečně přiznali staří bruselští pštrosi, že máme problém. Velký problém. A něco upekli. Jenže je to jaxi taxi nedopečené. Tak po hlavě do… toho.

Musím předeslat, že toto téma – migrace a EU – mám nachystané dlouho; posledním impulsem byly turecké volby minulou neděli. Protože nejsem kovaný (no, vlastně žádný) zahraničář, matně jsem tušila, že bude v Bruseli summit, ale netušila jsem, jak významný bude. Takže vše, co jsem si nachystala, musím teď (v pátek v poledne) trochu přepsat. Ale nijak zásadně, to, co mám na srdci, stále platí.

EU? EU! Nic jiného totiž nemáme; je to ´buď, anebo´

A druhou věc, kterou bych předeslala, je Evropská unie. A totiž, proč se, právě teď a právě tady, bez ní neobejdeme. Než vztekle zařvete, ´eurohujerko pitomá´ a nabrousíte kudlu či pero (diskuze pod článkem je a zůstane otevřená), poprosím jen o otevřenou hlavu a přečtení těch pár stručných argumentů, které se pokusím co nejlépe a nejjednodušeji zformulovat.

EU je politický projekt, což je mu ostatně často vyčítáno. No ano, co jiného by měl být? Politickým projektem byla i Římská říše, nebo USA, když je ´otcové zakladatelé´ vymýšleli. A pojďme to považovat za výhodu. Politiky lze vyměnit.

EU má řadu výhod, které ne zcela fungují, ale mohly a hlavně, měly by: Volný pohyb kapitálu a práce. To není jen o tom, že jedete po Evropě na dovolenou a nemusíte čekat na hranicích. Vy byste si měli moci v rámci EU založit firmičku, kde chcete, pracovat, kde chcete, koupit dům, kde chcete, žít, kde chcete. Tyto ideály jsou vetknuté do základů, teď je jen naplnit až do dna. Ale Řím nevznikl za den, říká se. A EU je mladičký projekt. Nějakých třicet let, co to je?

A když pomineme toto vše – co bychom si jako malá, desetimilionová ČR bez EU počali? Teď je dobře, ale co až nebude? A historie učí, že to není zda, ale kdy. Co kdyby vypukl nějaký konflikt? S naší armádou? Leda že bychom povolali všechny dobrovolné myslivce jako domobranu :-) A jak jinak řešit migraci, než spolu s celou Evropou? Že se k nám migranti zatím nehrnou? No právě, zatím…

Můj komentátor Štěpán místo EU vágně navrhuje jakousi reinkarnaci Rakouska-Uherska. Což by musel též být politický projekt, že? Proč vytvářet něco nového, když už máme Unii. Nedokonalou, ale již více či méně funkční. A hlavně – je to projekt, kde jsme nechali již tři desítky let práce. EU. Teď jde jen o to, jak ji vylepšit, no, možná dokonce přestavět tak, aby fungovala. Pokusím se pár tezí nastínit dále.   

Na Turka!  

Jak už jsem psala, minulou neděli byly v Turecku volby, které zcela nepřekvapivě vyhrál Recip Erdogan a definitivně tak otočil kormidlo směřování státu od sekulárního a proevropského, jak ho po první světové válce ustanovil zakladatel Mustafa Kemal Atatürk, k něčemu jako je islámská ani ne tak teokracie jako spíše diktatura. Sice otázka Turecka jako člena EU je tím patrně definitivně smetena ze stolu (ani jedna strana o to nestojí), jenže – a to je průšvih – Turecko je členem NATO. Naší dosud jediné obranné aliance, pokud by došlo k válečnému konfliktu. A to, že v Evropě kromě války v Jugoslávii již 73 let žádný ozbrojený konflikt nenastal, opravdu není důvod hodit nohy na stůl a zapálit cigárko. Tahle si totiž relativně blahobytní a v pokrok věřící Evropané ještě 30. července 1914 lebedili všichni a nějaký atentát v Sarajevu považovali za menší lokální trabl…  (Moje babička Milada, která zemřela, když už jsem byla dospělá a měla malé děti, zažila dvě světové války, ono to není tak dávno, vážení.)

Co na to NATO?

Co se NATO týče, nikde ve smlouvě nestojí, jak postupovat, pokud by se členové dohodli jednoho z nich vyhodit, zato se tam hovoří o jednomyslném souhlasu a možnosti odstoupení. Takže jsme v situaci, kdy jediná armáda, schopná bránit Evropu, má v tuto chvíli na krku pátou kolonu v podobě Turecka v NATO. A pokud odněkud hrozí konflikt, je to rozhodně ze strany zemí, vyznávajících islám. A teď si představme situaci, že k takovému konfliktu opravdu dojde a NATO má ve svých řadách Turecko. Kampak se asi Erdoganův stát přikloní, co myslíte? Řešení? Spojená a funkční Evropa! Zvláště když je v čele nejdůležitějšího státu NATO, USA, kačer Donald, eh, pardón, Donald Trump, naprosto nevyzpytatelná postava, jíž Evropa moc nezajímá…

Malá vsuvka: Podle mne je sice každé náboženství ´opium lidstva´, ale islám, to je malér na entou. Ten se totiž naprosto zásadně liší od jiných náboženství tím, že jde o ´státo-víru´, nelze ho od státu dost dobře oddělit. Tam, kde křesťanství říká ´dejte císaři, co je císařovo a Bohu, co je boží´, či tak nějak, každý muslim věří, že Bůh proroku Mohamedovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) považuje za základy své víry; patří tam islámské právo šaría (s prima tresty jako je kamenování za cizoložství, sekání rukou a co já vím, co ještě – prostě temný středověk) i tradice různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí. Mohamed byl totiž nejen duchovní, ale i světský vůdce a tak své učení koncipoval. No a něco jako lidská práva v sedmém století, kdy islám vznikl, opravdu neznali… Takže taková drobná nepříjemnost s machometány, řekla bych. 

Bruselští pštrosi a jestřábi

„V ulicích kolem budovy Evropské rady to na první pohled nevypadalo, že se tam řeší přežití Evropské unie. Přesně takhle vyhodnotila ještě dopoledne Angela Merkelová, co je v sázce: „Dohoda o migrační politice je klíčová pro další osud EU... migrace by se pro ni mohla stát osudovou.“ Této dvoudenní schůzce, jichž Evropská unie už zažila desítky, se tady začalo říkat „summit summitů“. Anebo ještě výstižněji „summit buď, anebo““, napsala výstižně MF Dnes v pátek. Summit ještě pokračoval, ale to hlavní, migrace, již byla ´vyřešena´. Nějak. Nemyslím, že úplně dobře, ale velký úspěch je již to, že si stará garda v čele s Mutti Angelou vůbec připustila, že tu je nějaký problém…    

„V Evropě se něco dalo do pohybu. Před očima se nám odehrává pokus překonat fatalismus tváří v tvář masovému přistěhovalectví do evropských sociálních systémů. Letargie má velkou setrvačnost, nicméně nebýt lidí jako Salvini, Seehofer a rakouský kancléř Sebastian Kurz, nedělo by se dnes vůbec nic. Být stará garda ztělesňovaná Merkelovou a Jeanem-Claudem Junckerem sama mezi sebou, pohovořila by dnes večer o nutnosti vést boj už s příčinami migrace atd. a vůbec na nic by u toho nemyslela,“ okomentoval to ve čtvrtek velmi případně Daniel Kaiser z deníku Echo24.

Co s tou migrací? Vyvézt za hranice

To byl nápad, o němž se hodně mluvilo pár dnů před summitem. Angela Merkel sice v poslední době otočila a již připouští, že máme problém, dokonce těsně před summitem prohlásila, že dohoda o migrační politice je klíčová pro další osud Evropské unie (věci znalí komentátoři tvrdí, že ji k tomu dotlačil Horst Lorenz Seehofer, předseda CSU Bavorska, současný spolkový ministr vnitra, stavebnictví a domoviny, a Merkelové velký konkurent). Jenže k tomu před summitem dodala, že pokud se nedohodne všech 28 zemí, bude se muset zvážit v migrační politice užší spolupráce jen několika zemí, které jsou ochotny tento problém řešit. Což je špatně úplně od základu, zcela to popírá smysl EU, jak ho definoval Helmut Kohl s Francoisem Mitterandem na počátku let devadesátých.

Stejně mimo byl Babiš, který odjel do Bruselu s tím, že odmítá plán Říma (to je ten Salvini, jak píše Kaiser - Matteo Salvini, vůdce strany Liga Severu, od března senátor italského Senátu a od června  ministr vnitra a vicepremiér ve vládě Giuseppa Conteho) na sdílení odpovědnosti za migranty, respektive italskou žádost, aby všechny země unie převzaly svůj díl odpovědnosti za migranty zachráněné ve Středozemním moři. Podle našeho Andreje by lodě s migranty od afrického pobřeží vůbec směrem do Evropy neměly vyplouvat a je úkolem Itálie, Řecka, Španělska a Malty, aby zabezpečily ochranu jižní hranice Evropské unie. Bez pomoci nereálné a vůbec se nedivím, že se relativně chudé a uprchlíky již přehlcené jižní státy tak vztekaly…

A ten jejich předsummitový nápad byl o tom, že nové migranty, vylovené ze Středozemního moře, místo do evropských přístavů budou vozit zpátky na severoafrické pobřeží, kde by bylo rychle rozhodnuto, kdo se může ucházet o azyl v EU a kdo bude vrácen domů. Což rázně odmítla Lybie i Alžírsko. „Nepřipadá absolutně v úvahu, aby Alžírsko otevíralo záchytná centra pro pokoutné migranty na svém území,“ prohlásil alžírský ministr Abdal Kádir Misáli. „EU má prostředky pro řešení krize,“ dodal. A měl a má recht, jen je použít.

Co se nakonec dohodlo?

Dejme slovo korektní ČTK: Státy Evropské unie budou mít možnost zřídit na svém území střediska, v nichž bude možné rychle určit, který migrant zachráněný ve Středozemním moři má nárok na azyl v EU a kdo má být vrácen zpět do země původu. Od Itálie, která nese hlavní migrační zátěž, budou země do těchto center migranty přebírat dobrovolně. Unie také bude pracovat na konceptu středisek mimo Evropu, nejspíš v severní Africe; také kam by měli být na moři zachránění migranti převáženi a ve spolupráci s mezinárodními organizacemi rychle rozhodováno, kdo může mít nárok na azyl. Dohoda, kterou německá kancléřka Angela Merkelová, český premiér Andrej Babiš i další účastníci summitu označili při odchodu za velký úspěch, je součástí kompromisu, kterého se podařilo dosáhnout po hodinách složitého vyjednávání.

Vrcholní představitelé osmadvacítky se dále dohodli na dalším postupu v řešení migrační krize. Kvóty jsou minulostí, vzniknout by naopak měla speciální centra pro posuzování azylových nároků. Kompromis sice znamená ústup od původního požadavku Itálie, aby ostatní země EU převzaly spoluodpovědnost za migranty ze Středozemního moře, přesto byl nakonec pro italského premiéra Conteho přijatelný. „Itálie po tomto EU summitu již není osamocena,” prohlásil Conte, který výsledek  považuje za vítězství. „Po devíti hodinách diskuse jsme došli k dohodě. Díky evropské spolupráci jsme nakonec zvítězili,” prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron při odchodu ze čtvrteční večeře, která se protáhla do pátečního úsvitu. „Evropa bude migračním tlakům čelit ještě dlouho. Musím této výzvě čelit a zároveň se držet svých skutečných hodnot,” dodal Macron. Pár fotek z veledůležitého summitu, co jsem našla na Facebooku Evropské rady, najdete v galerii, abyste se mohli na ty jestřáby i pštrosy a pštrosice kouknout... 

 

Je to začátek. A co dál? Aneb 900 slov k migraci a EU

EU má prostředky, správně poznamenal alžírský ministr. Kolik? 160 miliard Euro, cca, jak jsem se dočetla. To je docela dost. A protože migrace je hlavní problém, který Evropa řeší, musí se EU posunout od nesmyslných hádek o kvóty migrantů (v desítkách osob) k řešení, kterému říkám ´kobercový nálet´ (on tedy po posledním summitu nastal posun, ne že ne, ale málo – podle mne).

Takže evropská priorita budiž migrace, ne nesmyslné dotace, které se v jednotlivých zemích často rozprcají na blbosti, anebo skončí v něčích kapsách – naše milé Česko je toho nejlepším příkladem, asi nemusím dodávat více.

Summit v Bruselu řešil ponejvíce imigrantskou trasu loděmi přes Středozemní moře, ona ale není jediná, navíc lze předpokládat, že z Turecka se v blízké době stane ´imigrantský cedník´- proč by pan Erdogan pomáhal v podstatě nepřátelské Evropě, že?  

Na summitu dohodnutá představa, že problém přesuneme na severoafrické pobřeží, je z říše snů. Za prvé je tam málo funkčních států, spousta území je po nedávných válkách v rozvalu a nekontroluje je žádná centrální vláda. Ne ne, my si musíme poradit zde, v Evropě.

Což se týká, při pohledu na mapu, těchto států:  Bulharsko, Řecko, Albánie, Srbsko, Chorvatsko, Itálie, Malta, Francie, Španělsko, Portugalsko. Samé, až na Francii, chudé země. Jenže pokud má EU fungovat, musíme být všichni solidární. Ne v přijímání uprchlíků, ale v nákladech.

Nákladech na co? Na něco, co bych nazvala ´jižní Hadriánův val´, čili strategicky umístěné záchytné tábory. Velké, dobře vybavené, dobře střežené. A tyto uprchlické tábory musí kompletně hradit EU; to je ta solidarita, o níž mluvím.

Záchytné tábory by měly být připravené na to, že v nich uprchlíci budou pobývat dlouho. Proč? Protože posouzení, kterého imigranta přijmout a kterého ne, bude dlouhý proces. Imigranti nejsou blbí, zahazují doklady, lžou o svém věku, zemi původu… Kdo tedy může posoudit, co je pravda a co ne? Arabisté, balkanisté, afrikanisté. Lidé, kteří to vystudovali, znají jejich řeč, vyznají se v místních poměrech, v těch zemích mnohokráte byli. A většinou v současnosti někde tak napůl živoří v lepším případě ve státních službách, v tom horším jako překladatelé, zaměstnanci ambasád a příležitostní publicisté, když o jejich odbornost vznikne náhodou zájem… Zde budou mít dobře placené zaměstnání, které je vytěží do poslední mrtě jejich znalostí. A že takových po Evropě je. Jen v Česku bychom jich pár stovek našli. Také budou radou, jak tábory organizovat, co vařit, aby nevznikly zbytečné třenice jen z čiré neznalosti – že se dají dohromady sunnité a šíité (obé machometáni, ale nenávidí se jak mor) a podobně.

Takových táborů by mělo být klidně ke stovce. Musejí být také dobře střeženy dovnitř i ven, nejlépe evropskou policií. Že ji nemáme? Tak ji vytvořme. Elitní sbor zkušených policistů, znalých jazyků, kteří projdou psychologickými zkouškami. Již máme Interpol, zde bychom mohli začít. A rozhodně bych se nebála, že o takové posty, kvalitně EU placené, by nebyl zájem a nebylo by z čeho vybírat.

Pomocný personál by zajistil slušnou zaměstnanost v okolí táborů z řad místních – je třeba vařit, uklízet, zřídit táborová zdravotní střediska a školy… Což by zajisté přineslo přízeň a podporu toho kterého státu, vlastně by na tom tak trochu vydělával.

A teď to nejdůležitější – mezinárodní právo. Čili job pro právníky, aby zajistili, že se tak bude dít v souladu s ním. Koho do Evropy vezmeme, to je ale rozhodnutí čistě politické. Navrhuji jen válečné uprchlíky, osoby s čistým trestním rejstříkem, kteří se nedopustili žádných lží v přijímacích pohovorech a v táboře pak žádných kriminálních činů.

A co s těmi, které nechceme? Navrhuji jít na to po dobrém. Každý, kdo slíbí, že se vrátí domů, nejlépe i s rodinou, tomu uhradíme cestu, dáme malou částku do začátku a umožníme bezúročnou menší půjčku pro zahájení živnosti. A jak to zařídit, aby vychytralý uprchlík nesebral eura a nezmizel s tím, že to zkusí znovu? 100 euro do začátku  a mikropůjčku dostane jen ten, kdo se opravdu vrátí a bude žít ve své domovině. Tam je třeba mít menší výsadky; od Pákistánu po Súdán (úkol pro evropskou diplomacii v čele s někým jiným, než je paní Mogherini), ty se budou hodit ještě k něčemu jinému. (Trabl je s Afghánistánem; neznám diplomata, který by přesvědčil USA, ať vysmahnou, ničemu tam nepomáhají, jen ztrácejí lidi a dolary – Spojené státy totiž jako každá velmoc nepřipustí porážku.)

A totiž k evropskému PR. Public Relations, ta tedy v unii chybí zatraceně moc. Přitom v každém státě osmadvacítky naleznete v metropoli hafo různých unijních úřadů, jejichž činnost je ale prakticky neviditelná. Kromě dlouhatánských zpráv o své, zcela formální činnosti, předpokládám… Takže EU zaměstná ne nějaké takové úředníčky, ale jen ty nejlepší, a za odpovídající prašule. Třeba Martina Jaroše. Nebo Marka Prchala, až již bude z Babiše kompletně down. Jejich úkolem bude přesvědčit migranty na místě, ať zůstanou doma. A počítat se budou výsledky, ne nějaké dlouhé, nic neřešící zprávy o (ne)činnosti.

A když si to po sobě přečtu, vychází mi jedno jediné. Nevidím důvod, proč by EU nemohla takto z gruntu zareagovat na imigrační vlnu. Ale jen těžko si umím představit, že by ta EU měla v čele pana Junckera, úředníka, který kromě žlutých klofáků má i malou dušičku, což předvedl v době Brexitu. Místo aby se přerazil ve snaze Británii v EU udržet, pomstychtivě se naštval a nijak se netajil, že to těm zrádným Angličanům parádně osladí. No a Mutti Merkel? Je to milá dáma, ale její čas minul. Teď potřebujeme do čela nové lídry, s koulemi, vizí a schopnostmi tu vizi prakticky uskutečnit.

 

Druhá Babišova vláda bez důvěry, aneb najdi 10 rozdílů

Jak jsem přišla na titulek 900 slov? Protože pan prezident jmenoval vládu s podporou komoušů ve středu 27. června, což, jak poznamenal Jindřich Šídlo na Twitteru, ukazuje ´smysl pro detail´. Na ten den připadla totiž dvě výročí: Uplynulo 68 let od popravy Milady Horákové, proto byla středa Dnem památky obětí komunismu, také uběhlo 50 let ode dne, kdy v denících Práce, Zemědělské noviny, Mladá fronta a v týdeníku Literární listy vyšlo proslulých 2000 slov. U zrodu textu stála skupina českých vědců. Otto Wichterle, Jan Brod, Otakar Poupa a Miroslav Holub se obávali o další reformní směřování země, chtěli proto podpořit demokratizaci komunistického systému nějakým prohlášením. Tak oslovili spisovatele a redaktora Literárních novin Ludvíka Vaculíka. Vaculík to přijal, údajně tehdy řekl: „Napíšu! Ale jen pravdu a krátce. Tak nanejvýš dva tisíce slov!“ No, nejsem Vaculík, kéž by, tak jsem své ´teze´ vecpala do 900 slov...

 

Na Kampě lidé ve středu vzpomínali výročí popravy Milady Horákové a dalších obětí komunismu  

Nejpopulárnější členkou nové vlády je bezesporu paní Taťána Malá, nová ministryně spravedlnosti, o níž vyšlo najevo, že je inženýrkou s titulem z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kde studium zemědělství zakončila diplomovou prací na téma Mikroklimatické podmínky v chovu králíků. Tuto práci, jak se zjistilo, prý opsala, a to dokonce s chybami. Dále pak je Mgr. z PEVŠ (z Paneurópskej vysokej školy), což je soukromá VŠ v Bratislavě (školné je tam 61 000,- ročně).

„Celou svou osobností je přímým protikladem toho, čím by měl ministr spravedlnosti být. Nesplňuje hned tři minimální nároky. Zaprvé: svými výroky zpochybňuje spravedlnost. Zadruhé: nemá právnické vzdělání ani na to, aby se v České republice mohla stát advokátní koncipientkou. Zatřetí: je v hrubém konfliktu zájmů, " zhodnotilo to ECHO24 v době, kdy se ještě nevědělo o její diplomce. Ale i jiní členové nové vlády se objevují na sociálních sítích:  „První interpelace nové vlády. Dostavili se tři ministři, spíše omylem. Vlastně čtyři - Hamáček přebíhá mezi dvěma křesly a vypadá uštvaně už teď,“ predikoval twitterový účet Karel Schwarzenberg‏ @schwarzenbergk.

Babišova vláda 1...

 

...a Babišova vláda 2 (našli jste rozdíly?)

„Andrej Babiš nebyl schopen vytvořit vládu bez podpory KSČM ani získat podporu demokratických stran. To jasně svědčí o tom, že není dobrý manažer, jak neustále tvrdí. A tak tu budeme mít poprvé v moderní historii vládu, jejíž součástí bude i komunistická strana. A jak si chce premiér Babiš jejich hlasy získat? Ne jednáním o programu, ale přidělováním trafik v přímém přenosu. I proto jsme svědky toho, jak premiér vykostil pirátský nominační zákon. Naše podoba tohoto zákona handlování trafik za hlasy zkrátka neumožňuje,” upozornil předseda Pirátů Ivan Bartoš, podle kterého můžeme pozorovat stále sebevědomější rétoriku KSČM směrem k vládní koalici i médiím.

Ivan Bartoš u památníku obětem komunismu

Zvířátko nakonec? Pásovec (ať se to rýmuje)

 

Všimněte si, že i tříměsíční mládě pásovce je roztomilé? Skoro každé malé zvířátko je sladké, jen u nejvyších savců to neplatí. Mládě homo sapiens je ohavné, rudé, holé, no zkrátka ošklivé...

 

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace