Táta mi umřel na uranu... Historie se po sedmdesáti letech zase opakuje. Je to ostuda nás všech?
komentář
27.06.2018
Foto: Výletník.cz / repro
Popisek: Památník obětem komunismu od Olbrama Zoubka v Praze na Petříně
Snad už pouze ten nejnaivnější volič v Čechách si může myslet, že nám vládne politická elita. Ale ani ten největší pesimista, s výjimkou voličů KSČM, by si ještě donedávna nedokázal představit, že v roce významných politických výročí, například vítězného února nebo srpnové okupace, budou o příští vládě rozhodovat bývalí a současní komunisté nebo agenti tajné policie. A že nová vláda bude jmenována v Den památky obětí komunistického režimu a především výročí popravy Milady Horákové.
Deník Forum 24.cz všem, kteří zřejmě ztratili paměť, připomněl děsivou bilanci komunistického režimu. Mimo jiné uvádí, že komunisté popravili z politických důvodů 248 lidí, několik tisíc vězňů zemřelo v důsledku krutého věznění, přičemž za mřížemi skončilo kvůli svým postojům celkem 205 tisíc obětí. Dalších více než 40 tisíc osob bylo trestáno pobytem v pracovních táborech a v uranových dolech. Mezi nimi i můj tatínek, který na následky ozáření, po dlouholetých zdravotních útrapách nakonec zemřel. Počet lidí, kteří kvůli totalitnímu režimu emigrovali, přišli o zaměstnání, své majetky i o zdraví, se již dnes nedá spočítat. Jsou jich však statisíce. „Československo přišlo o to nejlepší, co mělo. Komunisté se v první vlně zaměřili na likvidaci elity národa a prvorepublikové vlastence, ze kterých měli strach,“ pokračuje ve výčtu komunistických zločinů autor článku Štěpán Malát.
Den, kdy byla popravena Milada Horáková
Také server Info.cz připomněl alarmující fakta o éře komunismu. Celý komentář věnuje především skutečnosti, že 27. červen, na nějž připadá Den památky obětí komunistického režimu, je zároveň dnem, kdy byla popravena Milada Horáková. Cituje z jejího dopisu, který napsala pár hodin před popravou. Snad nejabsurdnější a nejcyničtější je na událostech posledních dnů fakt, že jedním z hlavních aktérů absurdního divadla je i ČSSD, tedy strana, s níž Milada Horáková úzce spolupracovala. Na svém stranickém webu přitom uvádí: „Horáková spolupracovala s tehdejší sociální demokracií ve druhém odboji, stala se symbolem pojmu justiční vražda a útlaku totalitních režimů. Zapomenout nelze ani na Vojtěcha Dundra, sociálnědemokratického politika, který byl do procesu s M. Horákovou začleněn a odsouzen k 15 letům vězení. Ten v roce 1957 umírá ve vězení v Leopoldově. Ve stejném procesu byl odsouzen k mnohaletému žaláři i univerzitní profesor Ústavního práva Zdeněk Peška, účastník druhého odboje, poúnorového protikomunistického odporu a člen skupinky, která se spolu s nedávno zesnulým profesorem Jaroslavem Kohoutem pokusila o obnovu činnosti sociální demokracie v roce 1968.“
Ostuda nás všech?
O tom, že po mnoha letech se strana rozhodla spolupracovat s komunisty, kteří zavraždili jeden z jejích symbolů, nyní mlčí. Možná spíše ctí fakt, že ve stejný den, tedy 26. června 1948, se sociální demokraté rozhodli spolupracovat s komunisty. Zatímco členové ČSSD skandální „náhodu“, přecházejí mlčením, veřejnost je doslova rozzuřená. Někteří čtenáři diskusních fór se za ohavnou, do nebe volající ostudu omlouvají Miladě Horákové. Ivo K. sebekriticky píše: „Je to ostuda nás všech.“ Neméně rozčilený je pan Josef N. Ten uvádí, že šlapeme po minulosti za přispění nejvyšších ústavních činitelů, a co snad je ještě horší, za potlesku značné části našich spoluobčanů.
Další a další jsou rozhořčeni, že se k moci vrací bývalí komunisté, estébáci a pohrobci vrahů a zlodějů. Mnoho lidí se znovu pozastavuje nad tím, že u nás nebyla po roce 1989 prokazatelně zločinná strana zakázána. V této souvislosti připomínají, že se s KSČ zapletla většina polistopadové politické reprezentace, Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman či krajští i obecní zastupitelé, kteří vytvořili oranžovo rudé koalice. Nechybí však ani komentáře zastánců KSČM, byť jsou v drtivé menšině. „KSČM je bezzubá, měla by víc přitvrdit,“ vzkazuje čtenářům iDnes.cz Ladislav P.
Vložil: Adéla Hofmanová