Ani máma ho nechtěla, přesto si vždy poradil. Jen na milovníky měl příliš velký frňák. Tajnosti slavných
25.06.2018
Foto: repro/imdb.com
Popisek: Karel Effa v legendární westernové parodii Limonádový Joe
AUDIO/VIDEO Bavil všechny, vždycky a všude, čímž především bavil sám sebe. I když mu leckdy do smíchu ani trochu nebylo. Svou vizáží byl přímo předurčen pro postavy lotrů a darebáků nejrůznějšího kalibru. A přitom skrýval tak něžnou a křehkou duši…
Takový obličej se jen tak nevidí, druhého tak ošklivého chlapa aby hledal se svíčkou v pravé poledne. Přesto byl jeho majitel osobnost přímo okouzlující a vedlejší postavy, které ztvárnil, se jen tak nezapomínají. Karel Effa byl nejen mimořádně výrazný herec a komik, ale také vášnivý tramp, skvělý muzikant, bavič a sportovec. A jeho přátelé dodávali, že byl laskavý, nekonfliktní, profesionální, kamarád, vřelý, srdečný… Výrazná, ostře řezaná tvář s velkým zakřiveným nosem a charakteristický hlas ho předurčily pro komický obor, vtipy a historky sypal z rukávu podobně jako Vladimír Menšík, navíc ale ještě zpíval a sám se doprovázel na kytaru. Bavit všechny, vždy a všude bylo jeho celoživotním cílem. A současně bavil i sám sebe. Možná právě proto, že jeho start do života nebyl ani trošku zábavný.
Ves v pohraničí:
Prázdný rodný list
Narodil se 23. května 1922 v Praze a v jeho rodném listu zůstala nevyplněna jedna z nejdůležitějších kolonek – nikdy se nedozvěděl jméno svého otce. A i s matkou to bylo všelijaké. Přišel totiž na svět jako nemanželské dítě a vzápětí byl dán na vychování do náhradní rodiny do Březových Hor u Příbrami. Jen jeho příjmení Effenberger a rysy v obličeji napovídají, že měl pravděpodobně židovské předky. Nakonec svoji matku přece jen poznal, spíš než radost mu to ale vneslo do duše zmatek. Jednoho dne totiž za ním přijela z Prahy a řekla mu, že pojede s ní. Jenže nečekaná radikální změna moc nefungovala. Karel měl problémy ve škole a do Březových Hor se prý vracel. Celý život pak říkával, že maminky má dvě. Po ukončení obecné školy se do hlavního města přece jen vrátil, pak ještě studoval obchodní akademii v Berouně, válka už mu ale nedovolila odmaturovat.
Pyšná princezna:
Výpověď tři roky před penzí
V pouhých osmnácti letech narukoval v Hradci Králové do protektorátního vládního vojska, s nímž byl vyslán do bojů na italské frontě. Brzy se mu ale podařilo přeběhnout ke spojeneckým vojskům a vstoupil do československé zahraniční armády. Již během války odstartoval uměleckou dráhu účinkováním ve vojenských kabaretech při I. Československé samostatné brigádě v Itálii a po osvobození působil ještě další dva roky jako četař-aspirant v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Po odchodu do civilu se stal členem souboru pražského Divadla satiry a právě v té době si ho také všimli filmaři. Především díky nevšednímu zjevu, jemuž dominovaly šibalské oči, zakřivený nos a komický hlas, se ‘našel‘ hlavně v komediích, operetách a parodiích. Další angažmá získal v Divadle Státního filmu, odkud přešel do Hudebního divadla Karlín. Na jeho jevišti působil s přestávkou v druhé polovině padesátých let, kdy strávil jednu sezónu na jevišti Werichova Divadla ABC. A pak přišla v roce 1979 tvrdá rána, když dostal pouhé tři roky před oficiálním odchodem do důchodu výpověď. Z těžkých depresí ho zachránila nabídka z divadla Semafor, v němž pak hrál až do smrti.
Flašinetář
(s Rudolfem Cortésem, z filmu Divotvorný klobouk):
Sen o krásné velké roli
Pro film ho objevil režisér Jiří Weiss, když mu ve svém dramatu Uloupená hranice svěřil v roce 1947 postavu závodčího, který padne v boji proti nacistům na samém prahu druhé světové války. Vzápětí si zahrál plavčíka Pobřísla v romantickém psychologickém dramatu Františka Čápa Znamení kotvy, v němž ztvárnila hlavní roli nezapomenutelná Hana Vítová. Pak už se mu nabídky na výrazné vedlejší role doslova hrnuly a Effa zakotvil na Barrandově natrvalo. Do poloviny osmdesátých let hrál a zpíval ve více než osmdesáti filmech nejrůznějších žánrů, převážně však komedií. Dostával většinou malé a epizodní role a marně toužil po velké tragikomické roli fernandelovského typu. Svými kreacemi obohatil také řadu pohádek. Jeho galerii filmových padouchů vévodí strážce pokladu a proradný královský rádce z pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna, zákeřný pistolník Pancho Kid z Lipského westernové parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera, hejtman Varga v historické komedii Karla Zemana Bláznova kronika a špeh v detektivní parodii Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela. V americkém filmu Miloše Formana Amadeus z roku 1984 vytvořil optickou podobu divadelní postavy Leporella z Mozartovy opery Don Giovanni a s filmem se rozloučil o rok později jak principál v Jakubiskově pohádce Perinbaba.
Pět strun:
Král estrád a kabaretů
Především v padesátých letech velmi rád vystupoval v různých estrádách, s nimiž jezdil po republice. Absolvoval jich zhruba šest tisíc a bohatě se uplatnil i v rozhlase a televizních zábavných programech. Jako představitel drobných žánrových figurek se objevil i v řadě televizních inscenací, například Oliver Twist, Svatební cesta, Pražská romance čiRůžový Hubert. Nezapomněli na něj ani tvůrci seriálů, mimo jiné zahrál si například svatebního fotografa v první epizodě Třicet případů majora Zemana, pana Mánka ve dvou dílech projektu podle scénáře Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka Dnes v jednom domě, v Nemocnici na kraji města či Klapzubově jedenáctce. Naposledy stanul před televizní kamerou krátce před smrtí jako Pažout ve třech dílech pohádkové série Václava Vorlíčka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Oliver Twist:
Vášnivý tramp
Byl také vášnivý tramp a milovník trampských písní a sám jich řadu složil. Asi největším hitem, který kdy zpíval, se stala píseň Pět strun úplně stačí... V roce 1982 byl vyznamenán jako Zasloužilý pracovník československé kinematografie a v roce 1987 shrnul své osudy a zážitky ve vzpomínkové knize Ve znamení náhody. Životní pouť, na níž Karel Effa neúnavně rozdával lidem radost, potěšení a pěkné písničky, se ale plíživě chýlila ke svému konci. Poslední roky bojoval s těžkou nemocí a v seriálu Arabela se vrací si už i diváci všimli, že si v důsledku podávaných léků není moc podobný. Těžké nemoci podlehl 11. června 1993, krátce po svých 71. narozeninách.
Vložil: Adina Janovská