Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V československém disentu šukal kámen cihlu, promiňte ten vulgarismus. ´To bylo tou dobou´. Zápisníček A.V.

komentář 23.06.2018
V československém disentu šukal kámen cihlu, promiňte ten vulgarismus. ´To bylo tou dobou´.  Zápisníček A.V.

Autor: Ondřej Vanča

Popisek: Ilustrační fotomontáž

KOMENTÁŘ, FOTO Zápisníček. V jeho prvním díle jsem poznamenala: „Pěkné deminutivum, že? Připomíná holčičí deníček, který jsem si nikdy nepsala, takže… Je nejvyšší čas začít.“ A začala jsem. ´Deníček´ by měl shrnout uplynulý týden mýma omylnýma očima (4 a 5 dioptrií, troje různé brýle, ustavičně se přede mnou schovávající). Co se tedy událo zásadního? Začněme pěnou dní - pěkný protimluv, že? Psycholožka Jitka Vodňanská vydala vzpomínkovou knihu, z níž bulvár vyzobal pikantérie „kdo s kým“ – stalo se tedy přesně to, co paní Jitka nechtěla. Prezident Miloš Zeman spálil trenky. A Kamba těžce onemocněla. Též věci důležité se odehrály, a to bizarní boj o kmotra Pocheho a politickou zombii Paroubka (teď si nějak nemůžu vybavit – je zombie ta, to, nebo ten?). A Česká národní banka v úterý oznámila hypotékám DOST, přesněji DSTI.

O knížce jsme již psali. Jmenuje se ´Voda, která hoří´ a dle všeho věrně líčí poměry v československém disentu, a to nejen vztahy mezilidské i milostné, byť na ně se v první fázi logicky soustředila pozornost. Tady se ještě jednou musím omluvit za sprosté slovo v titulku, ale když to lidové rčení je TAK výstižné. Ona to tedy není žádná horká novinka, dcera Pavla Kohouta, Tereza Boučková, svůj ´Indiánský běh´, kde líčí vlastně totéž, a totiž ještě volnější než volné lásky v disentu, vydala již v samizdatu, a když vyšel poprvé svobodně, dočkala se zuřivého odporu.

Hlavní argument tehdy na počátku let devadesátých zněl, že svou otevřeností sebere disentu svatozář. Kniha pak vyšla ještě mnohokrát (otec Pavel Kohout, v knize zvaný Indián, v ní není vylíčen zrovna moc sympaticky; vztah její matky Anny s Havlem, kterého pojmenovala Monolog, také ztroskotal), Boučková podle ní dokonce napsala filmový scénář, který pak natočila Irena Pavlásková pod názvem ´Zemský ráj to napohled´.

Tentokráte vyzobával i tak zvaný seriózní tisk, nejen bulvár

Odtajněné lásky a nenávisti

Když vynecháme Irenu Obermannovou s její ´Tajnou knihou´, která popisuje vztah spisovatelky a prezidenta v dobách již porevolučních, Jitka Vodňanská je první žena, která vydala své vzpomínky na život v disentu bez autocenzury. Skutečných čtenářů je zatím pomálu, zato komentářů na téma, popsané v titulku, více než dost. Otázka tedy zní: Ztratil disent svou svatozář? Pokusím se vysvětlit, že ne, a to proto, že nikdy žádnou neměl. Abyste mne nechápali špatně – nebudu jakkoliv zpochybňovat statečnost a odhodlání té zhruba tisícovky mužů a žen, kteří v sobě našli odvahu vzdorovat. Mají můj hluboký obdiv, vždy měli a vždy budou mít. Přes dílčí výhrady k jejich elitářství, které lze vysvětlit před rokem ´89 obavami ze špiclů… A hned zde ještě dodám, že Václav Havel, ač nebyl žádná ikona, tatíček či svatý, byl naprosto výjimečná osobnost, která nyní víc než kdy dříve chybí. Měl totiž neuvěřitelnou schopnost lidi spojovat a řadit do jednoho šiku, přes veškeré jejich rozdílnosti. Jak by se tento jeho obdivuhodný talent dnes hodil, že.

Jitka Vodňanská a Václav Havel (foto archiv Jitky Vodňanské). A ANO, já vím, co si hlavně chcete přečíst. Václav Havel chodil napřed s bývalou ženou Pavla Kohouta Andulkou, pak 14 let s Jitkou Vodňanskou, poté, v roce 1988, se seznámil s Dagmar Veškrnovou. Podle všeho se ty vztahy leckdy překrývaly, jistou dobu musel mít známost s Vodňanskou i Veškrnovou najednou. Pořád byl přitom ženatý s paní Olgou. Ta zase měla blízký vztah s hercem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem... A vůbec, když jste tak zvědaví, kupte si knížku Vodňanské, dozvíte se také, že čekala s Havlem dítě, ale šla na potrat a dosud toho lituje...

Co se těch milostných propletenců týče, já to dobře pamatuju. Přes mlžný opar moře alkoholu a hustého dýmu kubánských ligerosek (stály 4 Kčs!) se mi vynořuje to ´normalizační bezčasí´, jak se klišovitě říká, jako doba, kdy jsme dělali lásku, ne válku, a to do té doby, než jsme ´po sametu´ místo lásky začali vydělávat prachy… Já a moji přátelé jsme nepatřili do disentu, ale do šedé zóny mániček okolo. Což prakticky znamenalo, že jsme opisovali zakázanou literaturu, chodili na ilegální koncerty a podepsali všechny petice. Jen Chartu 77 ne. Charta byla totiž ten Rubikon, který překročit, znamenalo přihlásit se se vším všudy k odporu proti režimu. Nutno dodat, že jsme žili v Praze, kde se jednak tu a tam zjevil ´duch sám´, jak zpívají Plastici, a druhak, být tu ´proti komoušům´ bylo mnohem snazší než třeba v Teplicích. Na menším městě je na vás prostě více vidět…

Největší oslava lásky, muziky a hippies - Woodstock. Tato fotka vyšla tehdy na obálce prestižního časopisu Life

Taťka není svatej, milý národe

A celou druhou půli sedmdesátek plus osmdesátky (já jsem ročník 1962) šukal kámen cihlu. Kdo to popírá, buď si to nepamatuje, nebo kecá. Zábavným paradoxem je i to, že némlich totéž se dělo mezi lidem obecným, k režimu méně či více konformním. Což sociologové vysvětlují tím, že se moc nemakalo a tudíž bylo na všechno, i na ten sex, víc času (a mlíka, abych dodala podle toho starého židovského vtipu). Kyvadlo se prostě přehouplo doleva, v letech šedesátých v USA vyhlásili věk vodnáře, dlouhé vlasy a volnou lásku a v tehdejším Československu nám to prostě vydrželo trochu dýl. Jitka Vodňanská ostatně také v rozhovoru na podobně laděnou otázku odpověděla, že to bylo ´tou dobou´. A kdo dosud žil v iluzi, že v disentu byli samí bezchybní svatí s Havlem v čele… Ale prosím vás. Konečně dospěj, národe, a nechovej se jak zhrzený puberťák. Ano, taťka není všemohoucí Manitou, je to obyčejný člověk, který má své chybky, podivnůstky, občas i protivné zlozvyky a v létě mu smrdí fusky. Ale je báječnej a je náš.         

Petice na podporu Paroubka

„Jsme velice znepokojeni tím, že Předsednictvo ČSSD nepřijalo usnesení k nominaci Ing. Jiřího Paroubka jako kandidáta ČSSD do Senátu ve volebním obvodě č. 71 Ostrava-město. Jiřího Paroubka nominovaly 4 místní organizace ČSSD ve volebním obvodě Ostrava-město.. Kandidaturu Ing. Jiřího Paroubka do Senátu dále podpořila obvodní senátní nominační konference, okresní výkonný výbor a okresní konference ČSSD Ostrava,“ sepsala ostravská ČSSD a dodala normalizačním newspeakem: „Kandidatura Jiřího Paroubka do Senátu je velmi kladně přijímána i občany a voliči Ostravy-Jihu, Polanky a Proskovic, kteří již podle našich informací začali sepisovat petici na podporu kandidatury Jiřího Paroubka do Senátu. I média přijala pozitivně tuto kandidaturu a Jiří Paroubek je v tuto chvíli nejčastěji citovaným kandidátem do Senátu. Dokázal zastínit i prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše.“

Tento snímek publikoval na Facebooku publicista Tomáš Klvaňa a nazval ho ´chvíle pro pamětníky´. Paroubka chtějí voliči Ostravy-Jihu, Polanky a Proskovic (na snímku zleva: pes, Paroubek, Paroubková číslo 2, nyní již ex, Michal David)

O co jde? Adam Rykala chce, ČSSD v Ostravě chce, Hamáček chce, Zimola chce, ale oranžové předsednictvo Paroubka nechce.  Došlo to tak daleko, že na jeho podporu vznikla i petice. Takže to vypadá, že se Jiřího ´nevýhry´ Paroubka v politice hned tak nezbavíme. Amen.

Bizarní kauza Poche

Jak se ´kavárna´ dostala do pozice, že bojuje za muže, označovaného za známého pražského kmotra? „Musím se smát, když se odmítá nominace pana Pocheho, protože je údajně 'příznivec migrantů'. Skutečný problém je, že pan Poche patří mezi pražské kmotry a rozepisoval fiktivně příspěvky sociální demokracii a začerňoval její financování," okomentoval to na Facebooku hutně Pirát Michálek. O co kráčí? Prezident Zeman nechce na post ministra zahraničí jmenovat dlouholetého pražského funkcionáře Miroslava Pocheho, jehož nominovala jeho rodná ČSSD. Ten nechce ustoupit a všichni zarytí odpůrci Zemana se tudíž dostali do pozice, že musí podporovat Pocheho proti prezidentovi. Navíc vyšlo najevo, že je příbuzný Masaryka - MF Dnes napsala, že jeho prastrýcem byl historik Emanuel Poche, který psal knihy o Praze a ten si vzal za ženu vnučku T. G. M.

Masarykův příbuzný a adept na ministra zahraničí Poche opouští s Hamáčkem v pátek odpoledne Lány. Poche prezidenta neukecal a Hamáček sdělil, že kdyžtak vezme obě ministerstva... Zřejmě bude ráno na vnitru a odpoledne na zamini, kluk jeden šikovná

Sám Poche se dlouho ucházel o schůzku s hlavou státu, což se mu nakonec povedlo, dostal vynadáno, že podporuje migraci a je korupčník, na což pravil: „V normální demokratické zemi už bych se chtěl právně bránit. Neudělám to, protože nechci vyvolávat další spor s někým z okolí pana prezidenta.“ K věci se trefně, jak je jeho zvykem, vyjádřil Jindřich Šídlo: „Vybrat si do role hrdiny, kvůli němuž se bude demonstrovat na náměstích právě Miroslava Pocheho (nebude), je smutná ilustrace, kam to sociální demokraté dotáhli - a hlavně, co touhle nominací chtějí sdělit o své budoucnosti,“ napsal. A dodal: „Takže ano, prezident by nejspíš skutečně ministra jmenovat měl, pokud nemá nějaké velmi závažné důvod proti, například, že je onen kandidát trestně stíhán… - pardon, zpět, to platilo kdysi, dnes ani to již samozřejmě žádný problém není. Ovšem fandit v tomhle případě principům je sice správné, ale taky skutečně velmi těžké, pokud si člověk vybaví hrdinu, o nějž se tu hraje.“

Rodinná firma Poche - Březina - Hulinský?

„Jistě se nám na europoslanci Miroslavu Pochem podaří najít i přednosti. Například, že jej málokdo zná. Ti, kteří jej sledují delší čas, si musejí nutně klást otázku: Proč? Proč on? Poche prošel v ČSSD cestu tolik typickou pro její pražskou organizaci - nemluvíme samozřejmě o všech členech, ale o její až donedávna vrcholné reprezentaci, rodinné firmě Poche - Březina - Hulinský. Jeho osm let stará finta, jak peníze získané v městských firmách dostat bez povšimnutí do stranické pokladny, možná taky už ve světle všeho, co je možné dnes, nevypadá úplně dramaticky. Problém je, že si s Pochem ani nic jiného nejspíš nespojíte, kromě urputné snahy pražské organizace ČSSD nikdy v Praze nevyhrát volby (což je, ano, objektivně těžké), ale být vždy ochotně u všeho, kde lze něco vykšeftovat. A samozřejmě, s podporou Jiřího Drahoše v prezidentské volbě, což je na roli kladné postavy v souboji s Hradem trochu málo. A tak, jak Poche politikou celá ta léta prochází, naposledy ukrytý čtyři roky v Evropském parlamentu, se z něj stal i kandidát na ministerský post. Jako splátka pražské organizaci za vnitrostranickou pomoc aktuálnímu vedení ČSSD,“ napsal Jindřich Šídlo. K tomu není co dodat, je tam vše podstatné. Howgh.

A ještě bizarnější kauza trenky

Nejsem žádný fanoušek Zemana, ale… Dost často jsem zahnána do situace, kdy ho musím hájit. Třeba právě teď. Takže hoši z party Ztohoven se v září 2015 proplížili na Hrad, vylezli po lešení a nad Hradem vyvěsili místo standarty obří červené trenky. Fajn, sranda.

Ty pak Kancelář prezidenta zakoupila za korunu od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a ve čtvrtek 14. června je před zraky pozvaných novinářů spálili hradní hasiči.

Zeman k tomu řekl, že politika by se měla dělat na základě výměny argumentů, nikoli na základě spodního prádla. A podotkl, že čas spodního prádla v politice skončil. Podle mne sice neskončil, ale celé je to vtipná a adekvátní odpověď. Tečka.

Konec dostupným hypotékám? Už to tak vypadá

Od 1. října by neměla banka schválit hypotéku žadateli, který by pak měsíčně splácel víc než 45 procent svých čistých příjmů, napsaly Novinky. Toto omezení - známé pod zkratkou DSTI - v úterý  oznámila ČNB. Dopadne hlavně na žadatele o hypotéku z velkých měst, kde jsou ceny nemovitostí vysoko. Co z toho plyne? Tak například rodina, která si chce koupit 75metrový nový byt v Praze,  by měla mít měsíční příjem 60 tisíc korun čistého. Brněnská rodina s obdobným plánem pak 43 tisíc. To bych se s dovolením zeptala ČNB spolu s již zde zmíněným Paroubkem: Kdo z vás to má?

O něco lépe jsou na tom pak ti, kteří by chtěli starší byt ve velkých městech nebo jakýkoli byt v menším krajském městě. Ale i na 75metrový panelákový byt v Praze je nutné mít měsíční příjem 39 tisíc korun čistého. Navíc do splátky, která nesmí přesáhnout 45 procent čistých měsíčních příjmů, se nepočítá jen samotná hypotéka, ale jakákoli jiná splátka půjčky - ať už třeba leasing na auto, kreditní karta nebo spotřebitelský úvěr. Kromě podmínky DSTI nově oznámila ČNB i druhé doporučení. To se označuje jako DTI a určuje, že si žadatel nesmí půjčit větší částku, než je devítinásobek jeho čistého ročního příjmu. Takže co teď? Odstěhovat se na samotu, kde jsou levné nemovitosti, ale není tam práce, nebo… Uff, žít v tomto státě je čím dál složitější, nezdá se vám?

Příběh nemocné Kamby má happyend

„Na ten pohled nikdy nezapomenu. U okna do přípravny pavilonu goril byli vedle sebe namačkaní Shinda, Ajabu, Kiburi, Nuru a Kijivu a s výrazy plnými obav sledovali Kambu umístěnou v protilehlém boxu. Gorilí rodina čekala, co bude s její nejstarší příslušnicí. Byl to dojemný pohled, a i kdybych v tu chvíli nevěděl, jak vůdčí samec Richard v minulých dnech přenechával nemocné Kambě svou palandu anebo jak s ní Nuru spal v objetí, jen tenhle pohled sám o sobě by mě vedl k přesvědčení, že gorily vnímají a cítí úplně stejně jako my, lidé,“ napsal pan ředitel pražské Zoo Miroslav Bobek. 

Gorila Kamba pochází z volné přírody a je jí 46 let. Jak popisuje Miroslav Bobek, neměla lehký život: „Narodila se v roce 1972 v kamerunských pralesích, a když jí byly asi dva roky, její rodiče zabili pytláci. Postupně pak žila v několika zoologických zahradách, ale po desítky let jí nebylo dopřáno poznat funkční gorilí rodinu. Do Prahy se poprvé dostala v létě 2001, ale hned v následujícím roce tu zažila povodeň, a znovu se sem vrátila až na podzim 2005. A teprve tehdy se její život změnil. Skvěle se začlenila do Richardovy rodiny a stala se láskyplnou „tetičkou“ zdejších mláďat: nejprve Moji a později i všech gorilích samečků. V roce 2007 dokonce čekala vlastní mládě, ale to bohužel nepřežilo porod a Kamba sama tak tak vyvázla životem. Podobná situace se opakovala i v roce 2013, kdy její mládě nedokázal zachránit ani špičkový lékařský tým. A jako by toho všeho bylo málo, minulý týden ji postihly bolesti břicha, které svědčily o závažných zdravotních problémech.“ V neděli 3. června večer Kambu operovali, úspěšně.

Poslední informace ze Zoo zní:  „Gorilí rodina je opět celá pohromadě! Kambin pooperační stav se natolik zlepšil, že ji chovatelé mohli spojit se skupinou.“

Víte, já mám dojem, že se pan Bobek mýlí. On píše, že gorily vnímají a cítí úplně stejně jako my, lidé, a líčí, jak hezky se ostatní gorily k stařence Kambě chovají. Když si vybavím, jak se naopak chová syn mého souseda, starého pána s Alzheimerem, ke svému tátovi (je to roztomilý stařík, sice úplně mimo, ale na tváři má ustavičně blažený, až zenový pohled), jak na něj kašle a když už dorazí, akorát řve, že je to slyšet po celé ulici… Mám neodbytný pocit, že gorily jsou laskavější než lidé. Mnohem laskavější.

 

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace