Překojila se z rolí osudových žen. Prý už tak nemusí mít v pase 75. Zato se několikrát ocitla nad propastí. Tajnosti slavných
21.06.2018
Foto: Národní divadlo / Facebook
Popisek: Martina Válková – Preissová na snímku ze zkoušky na představení Reného Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj v Národním divadle, které mělo premiéru v listopadu 2016, momentálně se nehraje. V současném repertoáru ji můžete vidět jako Maminku a Mateřskou lásku (Modrý pták, Stavovské divadlo), Táňu (V rytmu swingu buší srdce mé, Národní divadlo), Pavučinku/Trám (Snu čarovné noci, Národní divadlo), Stehlíkovou (Mlynářova opička, Stavovské divadlo), Strouhalku (Maryša, Národní divadlo) a nejnověji v roli Taltýbie (Vítejte v Thébách, Stavovské divadlo).
FOTO Martina Válková, nyní Preissová rozhodně patří k nejkrásnějším českým herečkám a díky svému atraktivnímu zevnějšku je často obsazována do rolí osudových žen, nezřídka i potvor. Její umělecký start byl mimořádně úspěšný, již v pětadvaceti získala angažmá v Národním divadle, kde vytvořila několik velmi zajímavých postav, třeba v inscenaci Černé mléko, dvakrát se dokonce dočkala nominace na Cenu Thálie. Přiznává však, že poté, co se jako matka dvou synů ´překojila´ do jiných rolí, je mnohem spokojenější.
Rozjetou kariéru poněkud zpomalila její pětiletá mateřská dovolená, oba synové, Matouš a Šimon, se jí totiž narodili krátce po sobě. I když to určitou dobu nebylo vůbec lehké, dnes si mateřství pochvaluje: „Já jsem dostala trošku odstup od toho Národního divadla. Když mi dnes někdo řekne, že jsem osmnáct let v Národním divadle, tak já říkám ne, třináct. Mně to vlastně pomohlo v tom tam určitou dobu nebýt, dalo mě to svobodu, že jsem se vlastně překojila do úplně jiného typu, už jsem nemusela být za tu vamp a s úlevou jsem také zjistila, že už nemusím mít v pase pětasedmdesát.“ Zato bulvární média se na tom pásla a o krásné herečce zlomyslně psala, že se změnila k nepoznání.
Martina v Divadle Palace, kde také hraje (foto Facebook divadla)
Radši dělám věci po svém
Změna nastala i v jejím soukromém životě. Zatímco dříve byli s manželem Martinem Preissem herečtí kolegové, brzy zjistili, že to není nejlepší. „Já si radši dělám věci po svém,“ přiznává a zastává také názor, že je při společné profesi zapotřebí udržovat určitý distanc. A totéž platí o její tchyni a tchánovi, ikonickém hereckém páru Janě a Viktoru Preissovi. Navíc se Martin Preiss už herectví nevěnuje tak, jako dříve. V posledních letech totiž bojuje s depresemi, které ho dohnaly až k pokusu o sebevraždu.
V dobách, kdy herečku obsazovali většinou do rolí femme fatale (foto ČT, k TV filmu Smyčka Viktora Polesného podle scénáře Pavla Kohouta)
Jejich manželství nebylo snadné od samého počátku, zamilovaný pár musel překonávat i určitý počáteční odpor rodičů, protože oba měli již jedno manželství za sebou. Martina byla provdána za dirigenta Romana Válka, s první manželkou Klárou byl Martin ženatý osmnáct let; společně mají dceru Viktorku.
Záchranná brzda
Dnes má ovšem Martina v tchyni Janě velkou oporu, především v okamžicích, kdy Martinova nemoc opět vzplane. Prozradila, že sama chtěla již několikrát hodit flintu do žita, obzvláště, když jí její okolí radilo, aby svého muže raději opustila. Ale na okraji propasti prý vždy vycítila, že kdyby to udělala, tak by ho vzala s sebou. „Věděla jsem, že já tady musím zůstat, zatáhnout za tu záchrannou brzdu, a udělat mu tu kotvu, aby měl někde, až se vynoří z těch plen své nemoci ten Martin, kterého já znám, maják,“ vyprávěla nedávno v Nočním mikrofóru. Dnes si neumí představit, že by byla někde jinde, než její milovaný manžel. I v těch nejhorších chvílích má naštěstí schopnost být malým klukem, i když se vzteká nebo byl zlý, tak měla pocit, že se zlobí malý kluk, který má trápení.
S dětmi na rovinu
Moderátorce Zuzaně Maléřové také prozradila, že Šimon a Matouš o nemoci svého tatínka vědí a vnímají ji. Podle ní se má dětem říci na rovinu, že je nějaký problém, že je táta nemocný nebo že je v nemocnici: „Už se stalo naprostou normou, že tatínek na týden nebo deset dní odjíždí.“ A smířili se s tím, že kvůli nemoci museli překopat i rodinné zvyklosti.
Vložil: Adéla Hofmanová