Sexbombě Semaforu překazila svatbu ruská okupace. Pak úřadovala smrt. Tajnosti slavných
15.06.2018
Foto: repro/internet
Popisek: Zuzana Burianová
VIDEO Původně diváci znali jenom hlas úplně jiné dívky. Pak na jevišti stanula plavovlasá sexbomba, která zněla jejich uším úplně jinak. Ale zato to stálo za to. Herečka s komediálním talentem a tak výrazným hlasovým fondem, že ho okamžitě rozpoznal i majitel stoprocentního hudebního hluchu.
Všichni ji znali, a přitom ji nikdo nikdy neviděl. Setmělým hledištěm legendárního divadla Semafor se nesl pouze její hlas. Hlas dívky, která se opravdu jmenovala Zuzana – průvodní slovo k hudebnímu představení Zuzana je sama doma, které propojoval komentářem na jevišti Miroslav Horníček, namluvila v roce 1960 herečka Zuzana Stivínová, starší sestra hudebníka Jiřího Stivína. Teprve v roce 1965 se ve čtvrtém pokračování úspěšného projektu Zuzana je všude jako doma ocitla na jevišti dívka z masa a kostí. Plavovlasá sexbomba, přesně odpovídající tehdejším parametrům ženské krásy. Teprve osmnáctiletá, a navíc také Zuzana – Burianová.
A co má být:
Zabodovala díky kytaře
Narodila se 2. října 1947 v Praze a původně se vyučila elektromechaničkou. Hrát začínala v patnácti letech v amatérském divadle Paradox na pražské Pankráci a říkává, že ji tam vzali především proto, že hrála na kytaru. První zkušenost před kamerou získala právě v té době díky hlavní roli Hanky v krátkometrážním rodinném snímku režiséra Zdenka Sirového Chlapec a srna. Film byl nečekaně úspěšný, dokonce dostal první cenu na filmovém festivalu v Benátkách. O dva roky později si připsala na konto další filmový ‘štěk‘ v komedii Věry Plívové-Šimkové Chlapci, zadejte se!, příběh u o dívce v tanečních, která bojuje s domnělým handicapem – brýlemi. Její jméno mají ale pamětníci spojeno především se Semaforem.
Tom:
Suchý jí ustřihl cop
O tom, jak se do něj dostala, koluje spousta zavádějících informací. Jak to bylo doopravdy? „Moji rodiče se znali s televizním režisérem Jaromírem Vaštou. Ten byl jednou u nás s manželkou na návštěvě, zrovna když jsem byla doma, a povídá mi: Já teď právě točím pořad Vysílá studio A. Jestli si chceš vydělat čtyřicet korun, tak za mnou zítra přijď do televize,“ prozradila před pár lety Ondřeji Suchému v rozhovoru pro jeho server Neviditelnýpes.cz. „Šla jsem tam a zrovna se natáčela písnička Pramínek vlasů. Já měla přidělaný cop, který mi na konci té písničky Jiří Suchý ustřihl. Pak se se mnou dal do řeči a zaujalo ho, když jsem mu řekla, že také zpívám a hraju na kytaru. Nu, a když jsem mu k tomu pak ještě řekla, že se jmenuju Zuzana, tak mě pozval do Semaforu.“
Proč jsem smutná:
Semaforská ‘girl‘
„Můžeme prozradit, že v těchto dnech dodělává přísné zkoušky z oboru elektromechaniky, ale k práci s elektrotechnickými přístroji nenastoupí. Od srpna tohoto roku bude Zuzana Burianová vystupovat jako herečka divadla Semafor,“ zavzpomínal Ondřej Suchý na svá vlastní slova, kterými ji vítal na scéně coby začínající novinář v jednom článku. Další nezapomenutelná sex omba šedesátých let se stala v roce 1966 jednou se semaforských ‘girls‘, společně s Naďou Urbánkovou, Miluškou Voborníkovou a Jitkou Molavcovou, a svou roli hrála poctivě dlouhá léta.
Co jsem všechno ztratila:
Rozverná naivka
Doménou jejího herectví se staly komediální postavy rozverných a půvabných naivek nejen v celé řadě semaforských představení, ale také před filmovou kamerou. I když si na ni nikdy režiséři nevzpomněli s hlavní rolí, objevila se ve zhruba dvou desítkách filmů. Mimo jiné si zahrála kadeřnici Zuzanku v roce 1968 v hudební komedii režiséra Vladimíra Čecha Bylo čtvrt a bude půl, zdravotní sestru Zuzanu v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města či rozšafnou skladnici Bohunku v nesmrtelné komedii Jiřího Menzela Vesničko má, středisková. Nemohla chybět v řadě populárních televizních zábavných pořadů a seriálech, například Návštěvníci či Bakaláři. Naposledy se mihla před kamerou v roce 1989 v kriminální sérii Československé televize Případ pro zvláštní skupinu.
Ano, pane Jiří:
Ano, pane Jiří
Počátkem sedmdesátých let začala spolupracovat s další nezapomenutelnou dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, s nimiž také natočila řadu nesmrtelných songů, například Ano, pane Jiří či Já odcházím, v níž se Grossmann vyrovnával se svým neodvratným koncem. V divadle také poznala prvního manžela, o patnáct let staršího režiséra Jána Roháče, který je považován za zakladatele moderní československé divadelní a televizní zábavy. Svatbu měli naplánovanou na 24. srpna 1968, kvůli invazi ‘spřátelených armád‘ tři dny předtím ji ale museli odložit až na listopad. V roce 1970 se jim narodila dcera Kateřina, která se potatila a vystudovala režii. Šťastné manželství pak o deset let později náhle ukončila smrt. Temperamentní a zdánlivě neunavitelný Ján odešel nečekaně 5. října 1980 v necelých padesáti letech a Zuzana pak další desetiletí zůstala sama.
Máš už jít:
Hospodyně a kuchařka
Po čtvrtstoletí spolupráce se Semaforem se Zuzana rozhodla počátkem devadesátých let na další uměleckou kariéru definitivně rezignovat. S novým partnerem se v roce 1990 přestěhovala do Švýcarska, její druhý manžel Zdeněk Kučera je zpěvák a trumpetista. Se svou kapelou hraje jazz a jeho žena, někdejší sex symbol divadla Semafor, se proměnila ve spokojenou ženu v domácnosti, hospodyni a kuchařku. Žije poblíž Curyšského jezera, z oken má prý báječný výhled na Alpy a je spokojená. Koneckonců ve Švýcarsku by prý ani podobné divadlo jako Semafor ani vzniknout nemohlo. „V žádném případě! Tam se furt jen jódluje!“ prohlásila. Domů do Čech se ale pravidelně vrací, proto si také nechala byt v pražských Dejvicích.
Kytky se smály
(s Milanem Drobným a Jaromírem Mayerem):
Vložil: Adina Janovská