Rozmazlený fracek zazářil už v osmnácti a ulovil nejkrásnější herečku své generace. Jenže… Tajnosti slavných
30.05.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Jaromír Hanzlík v roce 1966, v poetickém dramatu Romance pro křídlovku
Holky mu ležely u nohou, pro kluky se stal vzorem. Není divu, že mu to pořádně stouplo do hlavy. Jediný, koho byl ochoten uznat jako sobě rovného, byl legendární Fanfán Tulipán Gerard Philip. Bohdalová či Kopecký mu nestáli ani za pozdrav.
Ve své generaci byl typický enfant terrible, tedy příšerné, nezvladatelné dítě a postrach rodiny. Nyní sice o sobě rád říkává, že už je „Pan Bejvávalo“, je to ale jen záchvat skromnosti, které se mu v mládí naprosto nedostávalo. Jeho talent byl tak výrazný, že se stal symbolem své doby, a filmy, v nichž vytvářel rozmanité portréty dospívajících chlapců, jen obtížně hledajících své místo v životě, působily na několik generací mladých diváků. Jeho vzorem byl Zdeněk Štěpánek, hvězdou se ale stal Jaromír Hanzlík příliš brzy a sláva mu tak stoupla do hlavy, že se na studium herectví vykašlal. Naplno zazářil již v osmnácti, třicet let strávil na jevišti pražského Divadla na Vinohradech a český film 70. a 80. let se bez něj prostě neobešel. A pak najednou měl všeho dost.
Vojín Petrus v povídkové komedii Každý mladý muž
(foto - repro/archiv ČT)
Maminka ho šoupla do komparzu
Narodil se 16. února 1948 v Českém Těšíně, jeho otec byl herec a kabaretiér, matka pracovala jako asistentka režie v Československé televizi, takže byl v úzkém kontaktu se světem filmu od dětství. Když se totiž naskytla příležitost, propašovala ho maminka do komparzu. „Už jako dítě jsem byl pěkný kvítko a jednou si mě v nějakém komparzu všiml pan režisér Kraus a obsadil mě do role zlého pionýra v televizní inscenaci Taková loď. Na tohle úplně první natáčení strašně rád vzpomínám, protože jsem ve svém civilním životě měl zakázáno vstoupit do pionýra, což mi bylo hrozně líto. Tak jsem si to alespoň vynahradil v tom filmu,“ prozradil před časem v rozhovoru pro ČT24.
Štěstí na mistry
První opravdové role dostal v roce 1965, ještě jako student gymnázia v pražské Hellichově ulici, a měl štěstí na vynikající osobnosti. Film Každý mladý muž režíroval výrazný představitel nové vlny, scenárista a dramatik Pavel Juráček, a kromě Pavla Landovského si v něm zahrál i budoucí prezident Václav Havel. O rok později účinkoval ‘pod taktovkou‘ legendárního Otakara Vávry ve filmu Romance pro křídlovku s krásnou a talentovanou Slovenkou Zuzanou Cigánovou. Do svých úspěšných projektů ho obsadili režiséři Antonín Máša či Karel Kachyňa, v jehož Kočáru do Vídně ztvárnil zoufalého nacistického vojáčka, snažícího se utéct před koncem války do bezpečí.
S Danielou Kolářovou ve slavné historické komedii Slasti Otce vlasti
(foto - repro/youtube.com)
Rozmazlený fracek
Coby osmnáctiletá, dívkami obletovaná hvězda si slávu užíval plnými doušky. Dnes upřímně přiznává, že mu tehdy pořádně stoupla do hlavy a jediný, koho byl schopný uznat jako sobě rovného, byl jeho idol, francouzský herec Gérard Philip. Čeští herci, jako Jiřina Bohdalová či Miloš Kopecký, mu nestáli ani za pozdrav. „Jakožto s mladým klukem se mnou sláva strašně zamávala. Nemohl jsem jít po ulici bez toho, aby se za mnou neotáčely holky a nechtěly podpis. Byl jsem dost nafoukanej, vždycky jsem to byl já, a pak dlouho, dlouho nikdo. Tehdy mi dost vadilo, když jsem sdílel šatnu třeba s Vlastimilem Brodským nebo Radkem Brzobohatým a oni na mě koukali jako na malýho klučinu a vždycky mě dost utírali za to, jak jsem byl drzej,“ vzpomíná. Není divu, že na něj starší herci koukali jako na rozmazleného fracka a neměli ho příliš v oblibě, i když uznávali, že jako herec má dar od boha.
Nechtěnému se uměl vyhnout
Tenkrát měl velké štěstí, že ho vzal pod svá křídla režisér Jaroslav Dudek, který ho nechal vyniknout v mnoha svých filmech. „Byl jsem takovej Dudkův chráněnec. Mělo to především ty výhody, že jsem se v minulém režimu vyhnul rolím, o které jsem nestál. Normálně odmítnout roli v nějakém normalizačním snímku byla herecká sebevražda. Jenže my byli s Dudkem domluvený, že jakmile mi nabídnou takovou roli, tak jim řeknu, že už bohužel natáčím něco jiného. Takže se tak vždycky i stalo a já se nemusel nikdy zpronevěřit svému přesvědčení,“ prozradil. V roce 1966 ho sice přijali ke studiu herectví na pražskou DAMU, jenže to, o čem marně snil nejeden adept herectví, prostě zahodil. Dostal totiž nabídku stálého angažmá v pražském Divadle na Vinohradech a rychle se stal jedním z předních členů jeho hereckého souboru.
Svatba se sestřičkou Inou (Andreou Čunderlíkovou) v seriálu Nemocnice na kraji města
(foto - ČT)
Vysněný pár s Danielou
V roce 1969 dostal hlavní roli v legendární historické komedii Karla Steklého Slasti Otce vlasti, v němž se poprvé setkal před kamerou s Danielou Kolářovou. Stala se jeho častou partnerkou na jevišti i v řadě televizních a filmových projektů a diváci si zvykli považovat je za pár, i když nikdy nebyli nic víc než kolegové, kteří si báječně ‘sedli‘. Jejich nejkrásnějším výkony té doby jsou bezesporu pan Pešek a Alena v hudební komedii Noc na Karlštejně. A právě během natáčení se zakoukal do tehdy nadpozemsky krásné Jany Brejchové, jenže byli oba zadaní. Brejchová byla manželkou Vlastimila Brodského, Hanzlík měl doma zdravotní sestru Jaroslavu. „Ženil jsem se jako strašně mladý. Byl jsem jedenadvacetiletý mladíček propadlý divadlu, teplo rodinného krbu mě ještě nelákalo. Přesto jsem si Jarku vzal a měl s ní svého jediného syna Davida. Bohužel nám to hlavně díky mně vůbec neklapalo, tak jsme se krátce po jeho narození rozvedli,“ přiznal. Když se oba rozvedli, prožili s Janou bok po boku dvanáct let.
Veverka v kleci
V 80. letech spolupracoval s Jiřím Menzelem na úspěšných filmech Postřižiny a Slavnosti sněženek, natočených podle knih Bohumila Hrabala, a Konec starých časů, který vznikl podle díla Vladislava Vančury. V roce 1992 ale nečekaně odešel ze stálého angažmá v Divadle na Vinohradech. Prý se najednou cítil k smrti unavený. „Najednou jsem zjistil, že se cítím jako ta veverka na točícím kole v kleci. Že pořád běžím a nemůžu z toho vystoupit. Víte, ono to už došlo tak daleko, že jsem z hraní už ani neměl radost a přál jsem si, aby divadlo vyhořelo nebo abych si zlomil nohu a nemusel hrát. Vždyť jsem hrál od svých osmnácti let a hned první ligu. No a kopejte třicet let první ligu. Já byl opravdu vytíženej herec, nejen v divadle, ale i v televizi a ve filmu. A to obrovské kvantum práce mě dokonale stravovalo,“ povzdychl si a dodal: „Pro herce je divadlo diktatura. Neustále o tobě rozhoduje někdo, koho si třeba lidsky ani profesně nevážíš. A kůži na trh pak neseš před diváka jen ty. Proto v divadle nehraju.“
Černokněžník v pohádce Pravý rytíř
(foto - ČT)
Nakonec se stejně vrátil
Krátce nato poznal Čechošvýcarku Danu Silvínovou, bývalou modelku a Dívku roku 1966, a odstěhoval se za ní do švýcarského Bernu. „Stále jsem Čech, který našel lásku ve Švýcarsku. Mám to tak, že vždycky když přijíždím do Prahy, pocítím teplo u srdce, protože se vracím domů. A vždycky když přijíždím do Bernu, žene mě láska k mé ženě,“ přiznal. Z obrazovky ale úplně nezmizel, mimo jiné převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového pořadu České televize Úsměvy českého filmu, z nějž připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Léta pendloval mezi Bernem a Prahou, až se nakonec přestěhoval do vilky u Sázavy. A s Danou, která zůstala ve Švýcarsku, se definitivně rozešel. Jen to trochu protáhl, na rozdíl od Jarky a Jany Brejchové prožil s Danou let patnáct.
Nové léto s gentlemanem
V současnosti žije již deset let s přítelkyní Lenkou, kterou dlouho před zvídavými pohledy novinářů i veřejnosti tajil. Letos oslavil sedmdesátiny, takže se už za prací po hlavě nehrne. Nemá to ani zapotřebí. Léta totiž patřil k nejlépe placeným českým hercům a vydělané peníze moudře investoval do nemovitostí, z nichž má údajně velmi příjemný pravidelný příjem. Nejvíc času tráví ve své vilce u Sázavy, přesto ale práci na hřebík definitivně nepověsil. I když se v roce 2013 nechal slyšet na karlovarském filmovém festivalu, že s herectvím definitivně končí, hraje dál. Role si ale pečlivě vybírá. Naposledy jsme ho mohli vidět jako černokněžníka v pohádce Pravý rytíř. Navíc při oslavě sedmdesátin prozradil Radiožurnálu, že právě dopsal scénář ke komedii Léto s gentlemanem. Projekt se již připravuje do výroby a režie se má ujmout osvědčený profík Jiří Adamec. Takže se konečně zase máme na co těšit.
Vložil: Adina Janovská