Běžela fáma, že je Tomáš mrtvý, smáli jsme se tomu. Večer pak skutečně zemřel, vzpomíná kamarád dětské hvězdy
26.05.2018
Foto: TV Prima
Popisek: Ota Kars v Show Jana Krause
Slavná dětská hvězda legendárních a nezapomenutelných filmů, svérázný klučina, který se s dospíváním stáhnul z filmové profese a začal si užívat vlastní život. Dokud… Jan Kraus si ve své Show tentokrát připomenul jedinečného dětského herce Tomáše Holého, o kterém jeho kamarád Ota Kars napsal biografickou knihu. A právě Ota Kars byl u Krause hostem. Rozpovídal se nejen o své knize, kdy řekl, že šlo o psychicky náročné psaní, ale i o přátelství s Tomášem Holým.
Psát knihu nebylo pro Otu Karse právě snadné: „Bylo to i psychicky náročné, protože knížka není o našem přátelství, ale my jsme byli velcí kamarádi. Takže jsem s tím měl trochu problém. Když jsem to psal, tak jsem si to trauma prožil znova,“ přiznal Janu Krausovi. Kamarádi byli hlavně posledních několik let Tomášova života: „My jsme se znali od vidění asi od třetí třídy, od gymnázia jsme spolu kamarádili, až do jeho necelých dvaceti, kdy umřel,“ sdělil Janu Krausovi.
Kniha neměla být jen herecké CV
O přípravě knihy dlouho přemýšlel: „Nechtěl jsem, aby to bylo takové CV, psané je to tak, že jsou tam tři základní roviny. Jedna je tak, že je tam ich forma Tomáše, i když jsem ho znal velice dobře, tak jsem mu nechtěl dávat svá slova. Takže on mluví ve skutečnosti o faktech, ale je to takové osobní,“ uvedl a dodal: „Vypravěč říká ty domněnky, zda se to tak stalo či nestalo, ale neřeší to. A pak přijde reportáž. Je to sestříhané, aby tam bylo svědectví z různých akcí, jak to bylo, nebylo. Většinu těch lidí jsem znal, stýkal jsem se i s maminkou. Znal jsem dobře babičku, dědu, bráchu Marušky, strejdu Honzu, který ho dostal k filmování, ty kamarády, takže jsem si ověřoval ty domněnky.“
V jedenácti se rozhodl, že nebude hrát
Velmi úspěšnou kariéru ukončil Tomáš Holý v pubertě: „Určitě by dál nehrál. On se rozhodl asi tak v jedenácti letech, i když hrál do třinácti a půl. Dodělával ty věci, které slíbil. Talent měl i v dospělosti. Napodoboval některé herce, výborně říkal, Delon si zapaluje takhle a Belmondo takhle. Popsal jsem tam několik domněnek, proč toho nechal, ale on sám se o tom nikdy nebavil,“ řekl Ota Kars. Kniha je doprovázena fotkami, z pozdějších let jich Ota Kars tolik neměl: „Tomáš nenosil skoro vůbec džínovou bundu, na fotkách ji ale má, to pro něj nebylo typické, byl takový elegán.“
Kniha jako závazek
Na knize spolupracoval s několika pamětníky, přečíst jim ji dal ale až poté, co vyšla: „Já jsem se docela bál, nikomu jsem to nedal přečíst, protože oni všichni řeší, co řekli a já to myslel jinak. Nějaké korektury tam na konci byly, ale já jsem nechtěl, aby to ztratilo tvar. Myslím, že většina na to reagovala fakt dobře.“ V literární kariéře nekončí, biografie to ale nebude: „Já mám rozepsaný román, ve kterém jsou osoby z osmdesátek a devadesátek, to je něco jiného. Biografii bych už nikomu nepsal. Tohle bylo něco jiného, byl to kamarád. Měl jsem to jako závazek, požádal mě tatínek, říkala mi i maminka, ale ta potom bohužel umřela.“
Románové osmdesátky
Chystaný román se odehrává v osmdesátých letech a právě i na něj padaly otázky: „Román je o tom, že základem života je nechytat se té špatné party. Jsou to osmdesátky, skončí to tím, že je svoboda. Mám už napsaných asi tak sedmdesát procent, ale jak se živím něčím jiným, tak je to náročné. Přípravou jsem strávil pět a půl měsíce, kdy jsem nepracoval. Dělal jsem to dvanáct hodin denně, pak jsem to proškrtal.“
Jako antická tragédie
Svého kamaráda viděl naposledy těsně před smrtí: „Naposledy jsem ho viděl ten den, kdy zemřel. My jsme se jednou jedinkrát pohádali a nemluvili jsme spolu týden. Já jsem za ním ten den ráno přišel, už jsme byli úplně v pohodě. On měl den před tím svátek, byla nějaká fáma, že zemřel, tak jsme se tomu smáli. My jsme si asi do čtyř povídali a on říkal, že jede na chalupu k dalším kamarádům, kteří byli i moji kamarádi. Já jsem nechtěl jet, ani jsme s tím nepočítali. Oni pro něj přijeli ve čtyři a podle všech okolností byl mezi osmou a půl devátou mrtvý,“ vzpomínal smutně.
Tragickou událostí byla poznamenána nejenom Tomášova rodina: „Bylo to jak antická tragédie, ti rodiče neměli žádné další děti. Tatínek mi s knížkou hodně pomohl, vzpomínkami a verifikací některých faktů, ale bylo to pro něj těžké. On už nechce vystupovat veřejně, ale jsem s ním v kontaktu.“
Vložil: Michaela Špačková