Slova miluji tě převést na smysluplnější – využiji tě. Komentář Štěpána Chába
24.05.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
Vlna globalizace s sebou donesla možnost i globálně spolupracovat. Idea je to, jak to tak s ideami bývá, moc pěkná. Celý svět zahrnutý do jedné velké globální sítě „lásky a péče“. Ale jak taková globalizace dopadá převedena do reality? Člověk se stává bezvýznamným, postradatelným. Jeho důstojnost v souboji s velkými obchody a přesuny kapitálu, moci a vlivu je zcela nicotná. Člověk se stal jen pouhým prostředkem manipulace. I lidé na sebe mezi sebou začínají hledět jako na něco statistického… a statického.
Z globálního hlediska by se přitom na člověka mělo začít hledět jinak. Začít vnímat člověka, lidskou bytost, jako pro nás nejvyšší hodnotu, by mělo být naprosto logické. Ve vládě, v zákonech, v obchodu, v globalizačním procesu. Nevytvářet prvořadé a druhořadé, protože lidský život je jedinečný vždy.
Tragédie a statistika
Neřídit se Stalinovým výrokem, který pravil, že smrt jednoho člověka je tragédie, ale smrt milionu lidí už je jen statistika. Je to pudové. Jakmile se probírá nějaké ožehavé téma, kde je určitý počet obětí (mrtvých, ožebračených, nemocných,…), vždy je „marketingově“ daleko lepší popsat osud jednoho člověka jako ilustrační. Nemluvit o statisících. Člověka dojme jeden člověk, nikdy sta tisíce lidí. Protože získá pocit, že jednomu člověku dokáže pomoci, statisícům již nikoliv.
Jedná se samozřejmě svým způsobem o manipulaci a touhu někam čtenáře, diváka, posluchače, dotlačit. K nějakému názoru. Ovšem ve „vyšších sférách“, kde se rozhoduje o osudu lidstva, musí nutně počítat jen s ohromnými, a tedy statistickými, údaji bez tváře, bez osudu. Jen čísla. A k číslům nemusíme pociťovat žádný soucit. Není proč. Jsou to jen čísla. Nicneříkající a cizí čísla.
Život jako trest
Ovšem za čísly se ukrývají osobní tragédie, kterým lze jednoduše zabránit. Jednotlivé osudy, kterým je život trestem. Primárním cílem všech by mělo být zlepšení osudu všech. Snažit se, aby svět byl lepší, daleko lepší místo pro život, než když jsme se do něj narodili. Hledat cesty a možnosti, hledat to pozitivní, pomáhající, co v sobě máme. Protože, ač to může znít lacině, jedině spolupráce a všeobecná úcta k druhému člověku, nás může dovést tam, kam bychom se všichni chtěli dostat.
Není přeci třeba, vydělávat na tom, že někomu ulehčíme život. Že jeho život zkvalitníme. Dodáme mu důstojnost. Mělo by to být zcela přirozeným cílem.
Války o nic hodnotného
Namísto toho jsme ovšem svědky patentových, ekonomických, mocenských válek, u kterých, už zase, nezáleží na člověku, ale na bankovním kontu. Pomoc člověku, sociální jistoty, právo na důstojný a plnohodnotný život, jsou tak podmíněné vyjednaným profitem. Západ je svým způsobem za vodou. Prachy tečou plynule a není problém žít si na úrovni. Ovšem Třetí svět, ta druhořadá výspa bídy, je plná lidí, kterých si nevážíme. Necháváme je umírat. Nejsme to my. Není to náš soused. Jsou to „lidé“ tam odněkud zdaleka. To se nás netýká.
A tak tiše tolerujeme bojůvky průmyslu, korporací a mezinárodních politických organizací, které uměle rozdělují svět na několik oblastí. Kde v jedné jsou mazlíčci, kterým prostě nacpeme do huby ty nejvybranější pochoutky, i kdyby se vzpouzeli, a v druhé pak podlidi, kteří budou sloužit jen jako komparz ve zpravodajství o válkách o přírodní zdroje, které pokrytecky tolerujeme, protože v koutku duše tušíme, víme, že jen díky jejich umírání a bídě my si to tu můžeme užít fakt na maximum.
Nekoupit si léky, protože ostatní nemohou?
Ovšem čeho zmůže obyčejný člověk, který právě teď sedí před monitorem a má pocit, že by měl cítit hryzání špatného svědomí? Copak on za to může? Co má dělat? Nekupovat elektroniku, oblečení, potraviny, když ví, že jsou vyprodukovány v zemích, kde stále funguje prakticky otrokářský systém? Na protest si nekupovat a neužívat léky proti vlastním nemocem, protože ví, že pro lidi z třetího světa jsou finančně naprosto nedostupné a to, co je pro nás jen mírná nepříjemnost, kterou vyřešíme týdnem na nemocenské, je pro ně doslova a do písmene ohrožením života? Nejezdit autem, protože ropa je vykoupena krví lidí z třetího světa? Proč by měl sám sebe bičovat za vinu ostatních?
Smyslem je hněv
Jakmile příště PR oddělení NATO nebo USA oznámí, že je třeba do dalšího státu třetího světa dovést demokracii (tzn. zničit veškerou budoucnost onoho státu), jako jeden muž povstat a skutečně rázně to zatrhnout. Vzepřít se jejich globalizačním snahám zabíjet pod záminkou „dobra“ tamního lidu. Protože dobro tamního lidu znamená jediné – finanční profit pro Západ. A to má zpravidla s dobrem pramálo společného.
Vložil: Štěpán Cháb