Nedoceněný, či nespolehlivý? Ke své zkáze cílevědomě mířil až do hrůzného konce. Tajnosti slavných
21.05.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Jiří Wimmer
VIDEO Dokázal být v životě vším možným, a na co sáhl, v tom vynikl. Mimořádný komik a herec především ale měl velmi komplikovanou duši, která mu nepřetržitě přidělávala trampoty a ničila budoucnost. A nakonec přispěla i k tomu, že odešel zbytečně, nečekaně a tragicky.
Říkávalo se o něm poněkud nadneseně, že byl renesanční osobnost. Jiří Wimmer nebyl jen výborný klaun, ale i kvalitní herec, velmi talentovaný muzikant a kreslíř, básník a sportovec. Bavil ho nohejbal, měl rád ženy, hospůdky, smích, rád vařil… Zkrátka žil naplno. V pravidelných intervalech ale hodně pil a podléhal depresím. Možná kdyby se dostal do rukou odborníka, mohl nás bavit dodnes. Vyprávění o jeho stavech totiž naznačují hned několik diagnóz, které by nejspíš u něj erudovaný lékař odhalil. Počínaje kvartálním alkoholismem, kdy se střídají období naprosté abstinence s tvrdými několikadenními až týdenními propady do těžké alkoholové závislosti, až po vážné maniodepresivní stavy. Namísto toho ale jeho život ukončila tragická dopravní nehoda, po níž se dokonce zpočátku objevily spekulace, zda nešlo o sebevraždu.
Perníková chaloupka:
Populární třídní šašek
Narodil se 21. září 1943 v Praze do měšťanské rodiny, které patřil dům s cukrárnou v Železné ulici na Starém Městě, a vyrůstal se starším bratrem Vladimírem a mladší sestrou Alenou. Odmalička ho bavilo bavit lidi, takže se stal populárním třídním šaškem a svůj talent začal velmi brzy uplatňovat i ve školním divadelním kroužku. Nikoho tudíž nepřekvapilo, že po maturitě zamířil rovnou na pražskou DAMU. Po absolvování dostal v roce 1965 první angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, současně ale působil i autorsky v divadélku Waterloo, které bylo za normalizace z politických důvodů zrušeno, a dvě sezóny hrál i v ostravském Státním divadle. Mezi jeho prvními rolemi byl i Shakespearův Hamlet, současně to ale byla i jedna z posledních vážných rolí, které mu kdy režiséři svěřili. Své životní role se nikdy nedočkal, z velké části si to ale zavinil sám, protože odmítal stálé angažmá. A jakmile se mu něco nedařilo, začal topit žal v alkoholu. Brzy si tím vysloužil u režisérů i kolegů nálepku herce s problematickou pověstí, protože mu pak termíny vystoupení bývaly často fuk.
Petr Bezruč – Ostrava:
Sebelítost zapíjel ve velkém stylu
Nastálo by ho brali v nejednom souboru, jenže Jiří měl pocit, že by tím byla omezena jeho osobní svoboda, po níž nepřestával toužit. A tak putoval od jedné práce k druhé. Mimo jiné například uváděl tři roky s Janem Valou pořady hudební skupiny Plavci, vystupoval v liberecké a v osmdesátých letech i v pražské Ypsilonce. V další dekádě pro změnu hrál v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna. Díky mimořádnému komediálnímu talentu se zapsal do historie českého herectví jako skvělý bavič, sám ale toto ‘zaškatulkování’ přímo nesnášel. A rozčilovala ho ještě spousta dalších věcí. Třeba že nemá v televizi vlastní relaci. Sice psal scénky a nabízel je, většinou ale neúspěšně. Alespoň zdánlivě. Jeho skeče, v nichž měl hrát, se mu totiž vracely zpět jako bumerang – a jejich autorství si často přivlastnil někdo jiný. „Takové situace byly spouštěči jeho pití. Tu lítost v sobě ventiloval tím, že si dal jedno pivo, druhé, třetí… a pak už to jelo. Už jsem jenom odříkala představení a omlouvala ho, že mu není dobře. Neříkala jsem, co se děje, ale všichni to věděli,“ vzpomínala jeho druhá manželka Mercedes.
Dirigent & opožděný flétnista:
Ten s tím Černochem
V humorném naladění se báječně shodl s nezapomenutelným zpěvákem Karlem Černochem. Vytvořili mimořádnou dvojici a vystupovali společně v řadě televizních zábavných pořadů, například Ring volný či Možná přijde i kouzelník. Kombinace živelného, dokonale uvolněného Wimmerova temperamentu s nemotorně prkenným Černochem tvořila třaskavou kombinaci lehce manického humoru. Když Wimmer ve svých komických výstupech recitoval Bezručovu báseň Ostrava a prokládal ji mohutným kuřáckým kašlem, sklízel ve všech sálech nadšení. Jeho přítelem byl i komik Luděk Sobota, v jehož divadle pravidelně vystupoval. „Prožili jsme spolu kus života. Znali jsme se od školy, jednou jsme spolu letěli na Kanárské ostrovy, jenom my dva. Propovídali jsme dny i noci, řešili jsme jeho život, ale to už byl hodně nasáklý alkoholem,“ nebral si servítky při vzpomínce Sobota. I on se totiž mnohokrát setkal s jeho nespolehlivostí, v jeho bytě se dokonce Wimmer pokusil o jednu ze svých sebevražd. „Zkusil to už před dvaceti lety,“ dodal.
Maďarština:
Ženy ho zbožňovaly
Pokud právě prožíval lepší období a byl v pohodě, patřil k vyhlášeným společníkům. Díky tomu se i dvakrát oženil, i v manželství ale dál žil po svém, takže oba vztahy skončily rozvodem. Přesto ho jeho druhá žena Mercedes nepřestala ani po rozvodu podporovat. „Byla s ním legrace i doma, není to tak, že by byl pořád zasmušilý nebo protivný. Byl úžasně romantický, cítila jsem v něm oporu a jistotu. Dokázal mě nabít energií, i za to, že jsem s ním vydržela jeho alkoholové tahy. A vůbec první, co se mi vždycky vybaví, je jeho smích a hlas,“ vzpomínala. Seznámili se v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha, kde v představení Dívčí válka účinkovala, na Wimmera si prý ale myslela už jako dvanáctiletá. „Dívala jsem se jednoho dne na televizi a byl tam strašně legrační pán, který učil Karla Černocha na housle. Takže jsem prohlásila: To je srandovní pán, toho si vezmu. Později jsem zjišťovala, kdo to vlastně je. Zjistila jsem, že se jmenuje Jiří Wimmer, ale stejně jsem si to nebyla schopná zapamatovat. A když jsme pak po letech s Jirkou někam šli, měla ten problém většina lidí: Vy jste ten... no... ten s tím Černochem. To mohl zešílet, strašně ho to štvalo,“ prozradila v rozhovoru pro časopis Instinkt.
Hotelová restaurace:
Rodinné prokletí
Ze své rodiny nebyl Jiří jediný, kdo trpěl vážnými psychickými problémy. Stejně komplikovaná byla i jeho sestra Alena. Lékařskou pomoc odmítala, jakoby se v dramatických propadech nálad vyžívala. Nakonec se prostě jednoho dne sebrala a odešla od rodiny. Zmizela beze stopy, dodnes není jasné kam, neobjevila se jediná stopa ani informace. Krutý osud stihl i staršího bratra Vladimíra, který působil jako sportovní redaktor a zabila ho v pouhých pětapadesáti letech zákeřná nemoc. Jiří a Mercedes sice měli oba z předchozích manželství dcery, ani láska k dětem a podpora partnerky ho nakonec naživu udržet nedokázaly. Významně k tomu přispěla právě závislost na alkoholu, z níž se sice třikrát léčil, přesto se z ní nikdy nevymanil úplně. Jeho touha ukončit svůj život byla tak silná, že se prokazatelně pokusil o sebevraždu dokonce čtyřikrát. Poprvé zvolil prášky, podruhé si podřezal žíly, potřetí si propíchl břicho nožem. Počtvrté sáhl po pistoli a postřelil se.
Jak se naučit hrát na housle:
Další sebevražda?
Jeho alkoholické eskapády trvaly někdy týden, jindy třeba i celý měsíc. „V takových chvílích jsem se bála nejen o jeho zdraví, ale i o život. Býval ve velmi špatném stavu, nejedl, jenom bez přestání pil. Zkusil například sníst alespoň polovinu rohlíku, ale nešlo to,“ prozradila Mercedes. Není divu, že po tragické nehodě, při níž přišel o život, byla možnost sebevraždy první, co napadlo nejspíš úplně každého, kdo ho znal. V kalendáři bylo tehdy datum 25. ledna 2001, krátce po poledni, přesto měl herec už řádně ‘nakoupeno‘. Na Vítězném náměstí v Dejvicích, kterému žádný Pražák neřekne jinak než Kulaťák, jako obvykle přelezl zábradlí a běžel k autobusu, který mu právě ujel před nosem. Jenže řidič sledoval před kruhovým objezdem levou stranu vozu a vyhlížel okamžik, kdy se bude moci napasovat mezi projíždějící auta, a ani ve snu ho nenapadlo, že by mohl někdo být vpravo. Rozjel se – a Jiří Wimmer byl na místě mrtvý. V krvi měl 2,4 promile alkoholu. Podle svědků zemřel nešťastnou náhodou, protože chtěl za každou cenu nastoupit a snažil se řidiče na sebe upozornit. Jenže kdoví…
Vložil: Adina Janovská