K plotně, nebo na běžeckou dráhu? Střet selského rozumu a rovnoprávnosti. Přečetli jsme
20.05.2018
Foto: Facebook
Popisek: Barbora Černošková
Patří ženy do vrcholového sportu? Nad touto otázkou se v Českém rozhlasu setkala bývalá vrcholová sportovkyně a nynější televizní moderátorka Barbora Černošková a psycholog Milan Studnička, který se kdysi věnoval také vrcholovému sportu. Diskuse vznikla na základě kauzy Gabriely Koukalové a vydání její biografie. V ní se Koukalová přiznala k poruše příjmu potravy a problémy s přijetím role vrcholové sportovkyně. Diskuse měla odhalit, jestli jsou rozdíly mezi pohlavími zásadní pro pochopení světa sportu, nebo jestli vycházíme ze stereotypů, které vidí ženy jako něžné a empatické pohlaví.
Barbora Černošková rozehrála diskusi tvrzením, že vrcholový sport není vhodný pro nikoho. Ani pro ženy a ani pro muže. S čímž Milan Studnička neměl problém, jen dodal, že ženám více škodí, protože ženy nejsou v zásadě soutěživé a soutěživost se musí naučit. Což je, podle Studničky, osobnostně mění.
Konkurence, která škodí
„Mužský svět, ve kterém žijeme, je bohužel plný konkurence. Potřebujeme ten krásný protipól ženské laskavosti a něhy. Jakmile bude žena ve všem soutěžit, nemyslím jen vrcholový sport, tak se ztrácí rovnováha,“ řekl Milan Studnička. S tím ovšem Černošková nesouhlasila a jako příklad uvedla své vlastní děti, kdy starší z dcer není soutěživá, zatímco mladší ano. A na tom příkladu Černošková dokazovala, že soutěživost je věcí náhody, není určená podle pohlaví.
Rovnováha a empatie
Milanovi Studničkovi se ovšem tento pohled nezamlouval. Uvedl, že v tomto případě se jedná o naprosto přirozenou soutěživost mezi sourozenci, která se v psychologii sportu nebere. Mladší sourozenec je zpravidla vždy ambicioznější a více soutěživý, protože má potřebu překonat svého staršího sourozence. A časem to pomine. Uvedl i příklad ze svých přednášek ve školkách, kde se mu učitelky svěřovaly s tím, že když jsou chlapci nemocní, je ve školce pohoda, když jsou v kolektivu, začíná boj. Milan Studnička vynesl na světlo názor, že žena je empatická a má ve společnosti či v kolektivu nastolit rovnováhu. Žena ve vrcholových pozicích, nejen ve sportu, ale i v byznysu, není podle Studničky ve své přirozené roli.
Muži jsou soutěživí
„Chlap si potřebuje dokázat, kdo bude na vrcholu mužské hierarchie. Proto je soutěživý. Ale ženská hierarchie soutěživá není. U přírodních národů je krásně vidět, že mladší žena automaticky uznává starší. Má své pevné místo a jak stárne, tak logicky stoupá v přirozené hierarchii,“ řekl Milan Studnička a přiznal, že to tak skutečně je i z jeho praxe při školeních ve firmách, kde starší muži nemají problém uznat autoritu mladšího, když vidí, že ten na to má. Ovšem starší žena má často nepřekonatelný problém uznat mladší ženu jako autoritu. Barbora Černošková odpověděla, že ona v takovém světě nežije, že ze své praxe zná případy, kdy starší muž mladšího prostě neuznává.
A rozvíjela myšlenku dál. Podl ní je zásadní ta radost ze sportu, radost z pohybu. I radost ze soutěže. A tam jsou obě pohlaví na stejné úrovni. Na stejné úrovni jsou, podle Černoškové, i nároky, které trenéři kladou na své svěřence. Nároky, které jak u žen, tak i u mužů mohou vést k alkoholu, k drogám, zkrátka k útěku před nároky, které přestávají zvládat.
+
Radost ze sportu, z pohybu, je blízká oběma pohlavím. Barbora Černošková dokonale postavila na hlavu šermování Milana Studničky, který neustále používal slova selský rozum, laskavost, empatie a skrze tato slova „dokazoval", že žena do vrcholového sportu nepatří. Nakonec jej Černošková uargumentovala k souhlasu, že sport by měl být převážně radost z pohybu i z výhry, ale i ze zápolení, a to nezávisle na pohlaví. Studnička sice nesouhlasil, ale argumentačně už se nezmohl na protiakci.
-
Snaha dát oběma pohlavím stejné vlastnosti, schopnosti i charakteristiku se stává v poslední době trendem. Sjednocení a zrovnoprávnění. Ovšem za zrovnoprávněním nevidíme to, že mužský svět nesmí dominovat ženskému. Děláme to špatně. Začínáme ženám přisuzovat vlastnosti mužského světa. To znamená, že říkáme – není v tom rozdíl, ženy mohou zastávat mužskou práci, touhu po výkonu a rivalitě. Ponižujeme tím právě ženskost. Zabíjíme ženskost. A možná za to může právě mužský dominantní svět, který genderovou rovnoprávností práva ženám odebírá a vkládá jim práva mužů poprat se s konkurencí. A logicky, právě to ženám může škodit. Už jen tím, že přestávají být ženami.
Vložil: Štěpán Cháb