Abych vás nahlásil příslušným úřadům, žádné důkazy nepotřebuji. Náš oblíbený udavač. Komentář Štěpána Chába
komentář
14.05.2018
Foto: Impuls / repro
Popisek: Zásahovka; ilustrační foto. Čeká mě kriminál za to, že si myslím něco jiného, než pan Škuta? Jeho slova „Spíš si vy připravte důkazy pro svá tvrzení, brzy se Vás na ně přijde někdo ptát," by tomu pomalu nasvědčovala...
Tuto sobotu, ve tři ráno, se nám přes Facebook ozval pražský designér Jan Škuta s tím, že nahlašuje tři naše články adminům Facebooku. Údajně obsahují dezinformace. Nejdříve Jan Škuta požadoval, abychom odkazy z Facebooku stáhli sami. Upozornil jsem ho, že jeho osobní pocit není pro tvorbu magazínu směrodatný a že uvítáme, když vznese konkrétní námitky a důkazy. Pokud by byly skutečně nosné, tak svůj postoj moc rádi přehodnotíme. A co se dělo dál?
„Dobrý den, pane Chábe, tady nejsme u soudu ani u nějakého vyšetřování, na to, abych vás nahlásil příslušným autoritám a úřadům vám žádné "protidůkazy" přinášet nemusím. Spíš si vy připravte důkazy pro svá tvrzení, brzy se Vás na ně přijde někdo ptát. Přeji pěkný den,“ napsal Jan Škuta, pražský designér, který sympatizuje s tou jedinou správnou stranou, má rád staré tisky, dobré filmy, nelíbí se mu současná politická situace, rád se účastní demonstrací proti ní. Po projetí jeho facebookové stránky jsem došel k tomu, že pan Škuta není hloupý člověk. Má vkus, vyjadřuje se kultivovaně. Jen se, chudák nebohá, nechal vmanipulovat do pocitu, že je ve válce a že i my patříme mezi jeho nepřátele. Nepatříme, pane Škuto. A to i přesto, že jste zablokoval veškerou další komunikaci, kterou jsme mohli vést.
Pojďte diskutovat, neudávejte
A tak se na pana Škutu obracím veřejně. Pokud vznáším argument, zahajuji diskusi. Diskuse se neodehrává ve formě – obviním tě, nahlásím tě, nekomunikuji s tebou. To není diskuse, to je praktika, která se ujala v jiných režimech jako adekvátní a žádaná. Udávání, které v důsledku zavádí do společnosti strach a nedůvěru a jistou formu autocenzury. A právě tím trpí panem Škutou prosazovaná svoboda a demokracie, za kterou má pocit, že bojuje. Ale právě svoboda a demokracie je také právo pochybovat a právo nesouhlasit. I právo se mýlit. Mým pocitem je, že se drobně mýlí pan Škuta. Pocitem pana Škuty je, že se drasticky mýlím já. Logickým a v normální společnosti přirozeným řešením by byla právě diskuse. Výměna argumentů. Přebíjení argumentů. A třeba bychom se v diskusi dopracovali konsensu. Shodli bychom se. Našli bychom společnou linku. Nalezli místa, kde se skutečně mýlíme.
Ale to pan Škuta utnul zablokováním jakékoliv další komunikace. Zařval – lžeš – a než jsem se zmohl na odpověď, zablokoval mi možnost vůbec odpovědět. Pak následovalo udání, které vedlo k tomu, že Facebook smazal tři odkazy na naše články. Což mi líto není, líto mi je toho, že pan Škuta je ve válce, v které já, a ani redakce Krajských listů, nemáme potřebu vůbec figurovat. Protože je to válka umělá a zbytečná. Rozeštvává, ničí důvěru mezi lidmi a zavádí praktiky, kterých bychom se měli bát kompletně všichni. Praktiky, které umlčují. Dva nahlášené články se týkaly kauzy novičok a agenta Skripala. Odkazy níže. A protože Facebook reaguje skutečně rychle, co se týká cenzury, netuším už, který byl ten třetí.
Jan Škuta se prohlásil za našeho nepřítele. My ho ale za nepřítele nepovažujeme, jen za názorového oponenta, a to pouze v kauze novičok, jak dokládají články, které považuje za „lživé“ a nechal je zablokovat (přesněji, byly tři, dva uvedené a ještě jeden, jenže my si nepamatujeme, který, a vzhledem k blokaci to už nejde zjistit). V mnohém dalším bychom se zřejmě shodli, to už se ale bohužel nedozvíme... Nebo ano?
Z Ruska jsem nezískal ani rubl
Na vlastní smrtelnou chorobu přísahám, že mě ruská ambasáda a ani ruská strana neoslovila s tím, abych psal v jejich prospěch. Jsem skeptický jak k „západním spojencům“, tak k „nepřátelům“ na východě. Odehrávají se tam hry, kterým ani já a ani pan Škuta nejsme schopni skutečně porozumět natolik, abychom mohli stanout s praporem na jedné z barikád a být skálopevně přesvědčeni o pravdě. A pokud se militantně, s praporem v ruce, postavíme na jednu stranu, stanou se z nás užiteční idioti. Tímto ovšem neříkám, že pan Škuta je idiot, ten je ve válce. Ale nemá tucha, komu tu válku chce vyhrát. A to z něj užitečného idiota vlastně dělá. Čímž neurážím páně Škutovu inteligenci. Podle jeho vyjadřování je to člověk inteligentní. Spojení „užitečný idiot“ je pouze terminus technicus.
Pod diktátem korektnosti, nebo pod hrozbou šílených pokut?
Je smutné, že Facebook podlehl tlaku politické korektnosti a prostě maže názory na problematiku, které ji zpochybňují a poukazují na nesrovnalosti. Smutné, že Facebook, stejně jako pan Škuta, nepotřebuje důkazy a argumenty, ale prostě si to s námi vyřídí. Navozuje to v člověku pocit, že už pochybovat nesmí, že nesmí chtít znát pravdu, že musí věřit už jen té Jediné Možné Pravdě. A to už jsme tu měli. Teď se to sice tváří svobodně, ale to je na tom o to horší. Protože panu Škutovi teď není dovoleno pochybovat. On teď získává pocit, že ve válce vyhrál bitvu, přitom od sebe odkopl možnost nebýt užitečným idiotem, takže ji vlastně s velkou slávou prohrál.
Chraňme svobodu společně, ne proti sobě, protože pak dojdeme k tomu, že té svobody začíná být nějak méně a méně a méně. Což povede k jedinému – k otázce, kterou si brzy položíme – kde jsme, sakra, zase udělali chybu. Pane Škuto, pojďte diskutovat. Dáváme Vám k tomu plný prostor. Každému ho dáme.
Edit k 16. 5. 2018: Při zpětném zjišťování třetího záhadného článku, který pan Škuta nahlásil, jsme došli ke zjištění, že žádný z článků, které pan Škuta nahlásil, nebyl vyhodnocen Facebookem jako dezinformační. Všechny tři nadále visí na naší facebookové stránce a zkrášlují svět navzdory oznamovateli. K závěru, že všechny tři články padly za oběť cenzury, jsme došli poté, co v původní zprávě pana Škuty odkazy na články zmizely, byly nedostupné. Tímto se tedy omlouváme společnosti Facebook za to, že jsme ji neprávem označili na spolupachatele cenzury. Nakonec pak ještě milá zpráva. Pan Škuta ve svém popůlnočním řádění nahlásil také článek o jistých pákistánských metodách. A právě na ten jsme nemohli a nemohli přijít. Viz odkaz níže.
Vložil: Štěpán Cháb