Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hrdina, nebo kolaborant? Obětoval život zemi a národu, nikdo to ale neocenil. Tajnosti slavných

07.05.2018
Hrdina, nebo kolaborant? Obětoval život zemi a národu, nikdo to ale neocenil. Tajnosti slavných

Foto: repro/ČT

Popisek: Emil Hácha

Na jeho roli v dramatických letech naší historie se názory odborníků i laiků dlouhá léta lišily. Kdo vlastně byl muž, který nejspíš zachránil zemi před totálním zničením? Přitom o takový post vůbec nestál, jenže si vytáhl Černého Petra a jeho smrt zůstává naší národní ostudou.

Za protektorátu mu lidé přezdívali prezident Chacha nebo dědek podpisový a většina mu nemohla odpustit, žen se snažil sloužit národu v dobách nacistické krutovlády. Po osvobození na něj všichni plivali jako na zrádce. Na to, jak obtížně plnil léta roli zdi, která se ze všech sil snažila odvracet co možná nejvíc pohrom a katastrof, v hektických poválečných dnech nikdo ani nevzpomněl. Byl politik a excelentní právník Emil Hácha opravdu kolaborant, nebo vlastenec? Odsouhlasil okupaci a pomáhal Hitlerovi se správou protektorátu, nebo se snažil dělat co možná nejvíc, aby uchránil národ od zbytečných ztrát? Na prezidentský post byl navržen, protože byl mimořádně schopný manažer, a navíc politicky nikomu nevadil. A nebýt toho, že krátce předtím ztratil životní družku, nejspíš by ani nabídku nepřijal.

Zakladatel justice

Emil Dominik Josef Hácha se narodil 12. července 1872 v Trhových Svinech do rodiny berního úředníka. Po maturitě na českobudějovickém gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Promoval v roce 1895, o tři roky později nastoupil k Českému místodržitelství v Praze a v letech 1916 až 1918 sbíral zkušenosti jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni. Po vzniku Československa se stal členem Nejvyššího správního soudu, který pomáhal založit s Ferdinandem Pantůčkem. V letech 1924 až 1929 působil na právnické fakultě jako docent, mezitím ale v roce 1925 Pantůček zemřel, a tak prezident T. G. Masaryk jmenoval Háchu druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu. Jako právník byl vysoce oceňován, stal se členem legislativní rady vlády, České akademie i České učené společnosti a rozhodčího soudu v nizozemském Haagu.

Na Hrad z donucení

Dramatické změny přinesl do jeho života rok 1938. Nejprve 6. února zemřela jeho žena Marie, vzápětí se jeho dcera Milada rozvedla s právníkem Zdeňkem Rádlem kvůli tomu, že nemohli mít děti. Další velká změna přišla po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak okolí přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Volba se uskutečnila v Rudolfinu a hlavními důvody pro jeho volbu byly jeho dosavadní neutralita zkušenost s vedením Nejvyššího správního soudu. Slovenští poslanci oceňovali, že byl hluboce věřící katolík, díky apolitičnosti byl přijatelný i pro Německo. Z 312 přítomných zákonodárců Hácha získal 272 hlasů a jeho zvolení zpočátku kladně hodnotila většina českých politiků včetně Beneše. „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal,“ prohlásila později jeho dcera Milada. Myslela to prý tak, že by mu to manželka jistě rozmluvila. Právě v té době koupil vilu v Písku a plánoval, že tam prožije klidné stáří. Osud ale rozhodl jinak.

Hitler sliboval, vyhrožoval…

Velké historické kotrmelce odstartovali představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku. Tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení nezávislosti, a tak v noci na 10. března vyhlásil Hácha stanné právo, sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala československá armáda. Vzápětí ale byl 14. března pozván do Berlína na ‘kobereček‘.Hitler nejprve sliboval autonomii, pak hrozil vyvražděním národa… Když nakonec vyjednal, že československá armáda nebude klást odpor, byl prý nebývale nadšený. „Děti, křičel, rychle mi dejte pusu na obě tváře. Rychle! Mám pro vás dobrou zprávu. Hácha podepsal,“ vzpomínala později jeho sekretářka Christa Schröder. „To je můj největší životní úspěch! Vstoupím do dějin jako největší Němec. Děti zlaté!“

Zlomený a nemocný

Přímý vojenský konflikt si podle historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu nemohl Hitler v březnu 1939 ještě dovolit. „Wehrmacht nebyl dozbrojen a vycvičen. Vůdce tedy potřeboval čas, tanky a děla. A to vše mohl získat obsazením Československa. Ale bez boje. Proto na Háchu tolik naléhal, aby se mu zbytek republiky bez boje podrobil,“ vysvětlil před časem serveru idnes.cz. Podle dochovaného stenozáznamu byl rozhovor s Hitlerem velmi dramatický, Hácha dokonce během něj dostal srdeční záchvat. „Buď se podrobíte, anebo vás vyvraždíme,“ stupňoval nátlak Hitler, když Hácha váhal. Nakonec psychicky zlomený podepsal 15. března 1939 protokol, jímž vložil další osud své země do rukou Němců. O den později se stal prezidentem Protektorátu Čechy a Morava.

Cesta menšího zla

Otázkou zůstává, jestli vůbec mohl odmítnout podepsat. Armáda sice byla odhodlána ke všemu, velitelé ale jistě dobře věděli, že by vedli předem prohraný boj. Hácha se tudíž rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že obstojí. Ministru obrany Syrovému nařídil, aby armáda nekladla odpor. Podle plukovníka Aleše Knížka, ředitele Vojenského historického ústavu, tak spadla Němcům do klína výzbroj 42 československých divizí, o čtvrtinu vzrostla produkce jejich zbrojovek, navíc získali i zlaté rezervy Československé banky. V prvních letech se Hácha snažil loajální spoluprací zachovat alespoň částečnou autonomii. Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, udržoval kontakty s odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně.

Demise, nebo sebevražda?

Postupná změna jeho postojů nastala po příchodu protektora Reinharda Heydricha v září 1941. Hovořil o demisi, dokonce prý několikrát padlo i slovo sebevražda. Nakonec ale zůstal, cítil povinnost hájit národ. Konečný zlom v jeho chování přišel po atentátu na Heydricha. To už s dcerou Miladou pobýval většinou v Lánech. Nacistický teror, který se po atentátu rozpoutal, urychlil jeho fyzické i psychické chátrání. Lánský zámek mu umožňoval částečnou izolaci od nacistických pohlavárů, kteří sídlili na Hradě, podařilo se mu udržet výhradně český personál. Když se u něj začala projevovat silná skleróza, Milada dokonce v jeho zastoupení intervenovala u Franka za propuštění několika lidí z koncentračních táborů. „Á, paní Rádlová dělá politiku,“ prohlásil prý tehdy říšský protektor ironicky, žádosti ale vyhověl.

Krédo Jana Lucemburského

Háchovou výraznou vlastností, která byla tehdy mimořádně důležitá, byla empatie. Vždy se zajímal i o osobní problémy podřízených, jeho životním krédem bylo heslo Jana Lucemburského „Ich dien – Sloužím“. Politické ambice nikdy neměl, prezidentskou funkci chápal jako osobní oběť pro národ. Vděku se ale nedočkal. Již 13. května 1945 byl v Lánech zatčen a v žalostném zdravotním stavu odvezen do pankrácké věznice. Když se to dozvěděl prezident Beneš, rozčileně prý reagoval, že se to nemělo stát, že ho měli nechat v Lánech dožít. Nicméně o šest dní později podepsal dekret, podle nějž měl být Emil Hácha souzen. K tomu už ale nedošlo, protože 27. června zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci a pohřben byl s vyloučením veřejnosti na Vinohradském hřbitově.

Platila i dcera

Pro velkou část národa se Emil Hácha stal symbolem zrady, poválečný Národní soud ale přiznal, že od ledna 1943 už nebyl odpovědný za své činy. V souboji s nacisty dosáhl mnoha úspěchů, tím největším byla záchrana většiny studentů, zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala. Jeho dcera Milada nikdy obviněna nebyla, protože významně pomáhala odboji. Jenže… V den otcova zatčení ji odvezli z Lán se dvěma kufry osobních věcí do Prahy a vysadili na Letenském náměstí. Neměla domov, práci… Veškerý majetek byl zkonfiskován, zbylo jí jen pár knížek a hrníčků. Ubytoval ji exmanžel, živila se, jak se dalo. Prodávala v obchodě s módními doplňky, v telefonní centrále, šila pro přátele a známé… Zemřela v 86 letech 19. prosince 1989 a byla pohřbena 29. prosince. V den, kdy byl zvolen prezidentem Václav Havel.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace