Dcera slavných rodičů herečkou být moc nechtěla, její výrazný obličej jí ale zavál až k hollywoodským hvězdám
04.05.2018
Foto: Facebook
Popisek: Barbara Lukešová v představení Divadla v Celetné
FOTO Herečku Barbaru Lukešovou můžeme nejnověji vidět v seriálu Dabing Street, velkou roli měla v seriálu ČT Já, Mattoni, ve kterém ztvárnila císařovnu Sissi. V rozhovoru pro magazín Rodina se svěřila, že jako herečka původně ani skončit nechtěla.
Barbaru to totiž táhlo ke kreslení, její tatínek byl filmový architekt Rudolf Lukeš: „Připravovala jsem se na přijímačky na střední výtvarnou školu, vůbec jsem nemířila na jeviště. Kdyby mi někdo řekl, že budu herečka, nevěřila bych,“ uvedla v magazínu Rodina. K tomu, že se jí zalíbilo herectví, dopomohla náhoda. Barbara nacvičila básničku k MDŽ, což se jí jednak povedlo, ale také zalíbilo: „Spousta lidí mi říkala, že bych měla zkusit konzervatoř, já nechtěla, měla jsem doma rozkreslená zátiší. Ale začala jsem zároveň chodit do dramaťáku k paní Koktové a pak jsme se rozhodla, že to zkusím. Napoprvé mě nevzali, myslím, že jsem byla první pod čarou. Podruhé už to vyšlo. Byl to zázrak, protože s mým rodinným zázemím to bylo těžké všude.“
V roce 2002 měla hlavní roli v italském filmu
Polepený kádrový posudek
Rodiče Barbary Lukešové byli totiž věřící, což byl za minulého režimu problém: „Máma byla potomek ruské šlechty, emigrantů, táta byl v únoru 1948 vyakčněn z Barrandova a byl na indexu. Netušil proč, pak se dozvěděl, že se roznesla fáma, že si vzal dceru Američana. Maminčin tatínek byl významný novinář František Lederer, kterému se po příchodu nacistů podařilo prchnout do Londýna, kde pracoval jako žurnalista pro americkou armádu a po válce pak v úřadu pro stíhání válečných zločinců při hlavním stanu americké armády v Berlíně. Analyzoval a připravoval materiály pro Norimberský proces. Na maminčinu svatbu v lednu 1948 přijel v americké uniformě,“ svěřila se v rozhovoru.
V seriálu Já, Mattoni
Je to duševní hygiena
Barbara se rozhodla pro hraní a dobře udělala, zejména v divadle se našla: „Je vlastně duševní hygienou, terapií. Některý den stojí za houby, nic se vám nechce, pak přijdete do šatny, potkáte se s kolegy, jdete na jeviště, odevzdáte se postavě, příběhu a přenosu k divákům... A za příznivých okolností se všechno může změnit. Tak, že pak mám pocit, který je nepopsatelný. Prostě krásný. Dělá mi to dobře, a ještě když se navíc ukáže, že to dělá dobře i publiku, je mi ještě líp. Miluju totiž zpětnou vazbu, když diváci přijdou a řeknou, že je to vzalo, co se jim líbilo, že mají o čem přemýšlet,“ přiznala v rozhovoru pro magazín Rodina. Nicméně „jen“ divadlo nehraje: „Necítím se být jen divadelní herečkou. Film a natáčení mám moc ráda, ale jen na jevišti cítíte reakce diváků, to je vzrušující. U natáčení výsledek vidíte až po měsících střihu.“
V seriálu Dabing Street
Rakovina jí zaskočila před pěti lety
Před pár lety Barbara onemocněla rakovinou prsu: „Je to pět let, Šimonovi bylo dvanáct, Honzíkovi teprve sedm - nechápal, co se děje, když mi slezly vlasy. Snažili jsme se mu to vysvětlit, ale nedělali jsme z toho velkou vědu, takže ani děti to nebraly nijak tragicky.“ Naštěstí se Barbaře podařilo nemoc překonat, i když obavy měla: „Kdybych tvrdila, že jsem si ani na chvíli nepřipustila černé myšlenky, lhala bych. Ale šťourala jsem se v tom co nejmíň. Naštěstí moje vyhlídky byly dobré, toho jsem se mohla chytit.“ Barbara Lukešová odmítá, že by si třeba za rakovinu mohl člověk sám svým špatným smýšlením: „Říkám si, jak by to bylo s malými dětmi, které onemocní rakovinou? Tak moc by se na nich mohla podepsat historie jejich rodu? Mluví se o genetice, nedávno jsem četla, že onemocnět může úplně každý, že je to náhodné.“
Je ráda, že byla s dětmi
Barbara Lukešová strávila poměrně dlouhou dobu s oběma syny doma, ale nelituje: „Říkám si, jak je skvělé, že jsem se jim věnovala. Jsou úžasní, je v nich to, co jsem vždycky chtěla, bezpečí, láska, slušnost, vzájemná důvěra. Vědí, že jsem tady vždycky pro ně, ať se stane jakýkoliv průšvih. Nemusí se bát přinést pětku nebo říct, že rozbili okno. Tak mě vychovala maminka. Taky říkala, že být s dětmi alespoň do tří let je nejdůležitější vklad do jejich života, tak jsem se snažila,“ prohlásila v magazínu Rodina MF Dnes.
Otcem devětačtyřicetileté herečky byl Rudolf Lukeš, filmový architekt, a maminkou Taťána Lukešová, tlumočnice a pozdější spisovatelka. Barbara vystudovala přes nedobrý kádrový posudek konzervatoř, po skončení studia nastoupila na oblast do Liberce. Hrála také v Rokoku, v Celetné a mnoha dalších. Hrála i v mnoha zahraničních filmech, naposledy to bylo Dítě číslo 44 Ridleye Scotta. Ztvárnila hlavní roli v italském filmu Ve větru hořím z roku 2002, natáčení probíhalo i v českém Žatci, ale také ve Švýcarsku, odkud se Barbara občas vracela do Čech, aby si zde zahrála v divadle. Taková je její láska k divadlu.
Vložil: Michaela Špačková